Recenze: Hmyz - 30%

Trvalo osm let, než legendární Jan Švankmajer přišel s novým celovečerním filmem. Tentokrát se podíváme na malou skupinku herců, kteří v maloměstském divadle zkoušejí hru bratří Čapků "Ze života hmyzu". Ale je to o něco složitější.

Totiž, kromě toho, že sledujeme partu neschopných herců (tedy schopných filmových herců hrajících neschopné divadelní herce), kteří mají nejrůznější psychologické problémy a trpí halucinacemi, je to volně promícháváno s "filmem o filmu", tzn. vidíme Švankmajera, jak instruuje herce, připravuje záběry a vysvětluje divákovi, jak má film Hmyz chápat. Přičemž toto vysvětlování by se dalo shrnout větou: "Nijak to chápat nemůžete, je to takové absurdní loutkové divadlo."

Což je bohužel pravda.


Pár čistě faktických shrnutí:

• Animací / triků je v celém filmu asi tak 120 sekund celkem.
• Hru "Ze života hmyzu" si nijak neužijete, protože z ní vidíte jen pár fragmentů, aniž byste tušili, o čem je, natož jaké má hlubší významy.
• 99 procent filmu se odehrává v malém špinavém divadélku, zbytek na ulici a na nádraží.
• Záběrů "ze zákulisí", bořících čtvrtou zeď, je odhadem tak 5-10 minut.

Vzhledem ke své předchozí tvorbě a věku má jistě Švankmajer právo natočit si, co chce, dostat na to případně i nějaké peníze od státu a nemuset nikomu vysvětlovat, proč to natočil a co tím myslel.

A já mám právo napsat, že dle mého názoru Švankmajer ustrnul kdesi v minulých desetiletích, pravděpodobně netuší, co se dnes natáčí (nejen v animovaném žánru, ale ve filmu obecně), jede jaksi na autopilota a s minimální námahou náhodně skládá náhodné střípky svých "best of" z minulých desetiletí. A celé to působí jaksi mnohem odbytěji než to, co tvořil v minulých desetiletích. A především mnohem bezzuběji. Je jasné, že film má čemusi nastavovat zrcadlo (pravděpodobně nám), ale dělá to tak zprofanovaným a utahaným způsobem, že jsem neměl nejmenší motivaci snažit se to nějak analyzovat.

Většina scén pozůstává z toho, že divadelní herci odehrají (strašně špatně) kus scénky od Čapků, divadelní režisér jim vynadá, že hrají špatně, a oni ji odehrají znovu, stejně špatně. A pak znovu, desetkrát dokola...

Mezi tím je občas něco absurdního / surrealistického, což většinou v nějaké podobě obsahuje hmyz. Možná jsou to vize herců, možná se to opravdu stalo, možná se nic z toho nikdy nestalo a všechno si to představuje Švankmajer. Bylo mi to úplně jedno.

Po filmu následovala tiskovka s tvůrci a hercem

Zdaleka nejzajímavější jsou ony pasáže "ze zákulisí", ve kterých je vidět, že herci občas netušili, co po nich Švankmajer chce, a že některé scény vznikaly až absurdně složitým způsobem (vzhledem k dosaženému výsledku): Například vteřinový záběr zvětšující se chrobákovy kuličky vznikl tak, že produkce vyrobila deset koulí ve velikosti od 10 cm do 1 m a ty pak pomocí animace vystřídala před kamerou - tzn. každá z nich se vyráběla několik hodin/dní a každá z nich je na plátně vidět desetinu sekundy. To mi skoro zavání nějakým sofistikovaným tunelováním... Nebo to všechno bylo také nahrané (viz Ztraceni v Mnichově) a v tom případě palec nahoru.

Škoda, že je těch "záběrů ze zákulisí" tak málo. Údajně vzniká i celovečerní "film o filmu", který pravděpodobně bude podstatně zajímavější než film samotný.