Recenze: Ztratili jsme Stalina [The Death of Stalin] - 60%

Sovětský svaz, rok 1953. Stalin byl právě nalezen v bezvědomí na své chatě, v louži své moči. Nejvyšší členové Politbyra tuší, že už by se nemusel probrat, a začíná vysoká hra o moc. A o suché kalhoty.

Tento britský film (podle stejnojmenného comicsu) představuje v našich kinech po dlouhé době opět něco hodně, hodně netradičního. Vychází sice ze skutečných událostí, ale je natočen takovým způsobem, že je zřejmé, že tvůrcům o zachycení skutečnosti nešlo. Všechny postavy mluví dokonale anglicky (nekoná se tedy žádný "umělý ruský přízvuk") a především používají stoprocentně anglický verbální humor, přesněji řečeno anglické hlášky (protože většina filmu je satira, ale ne vždy humor).

František Fuka: Můj život s bitcoinem

(Můj následující článek není o filmu a vyšel v jarním speciálu Forbes Next. Přetištěno se svolením redakce.)

Červen 2011 – Objevuji, že existuje bitcoin (BTC). Jako fanouškovi nových technologií mi to celé připadá jako velice zajímavý nápad. Zakládám si bitcoinovou peněženku a dostávám z takzvaného „faucetu“ zdarma do začátku 0,01 BTC. Jeden BTC má cenu 20 dolarů.

Listopad 2011 – Cena bitcoinu se brutálně hroutí na tři dolary. Na svém blogu vyzývám čtenáře, aby mi dobrovolně posílali bitcoiny. Dobrovolně jich posílají několik měsíčně.

Červenec 2012 – Cena bitcoinu zvolna stoupá. Registruji se na bitcoinové burze Mt. Gox a kupuji svých prvních 5 BTC, protože se domnívám, že bude stoupat ještě mnohem víc. Divím se, jak může někdo být tak důvěřivý a nechávat své peníze nebo bitcoiny dlouhodobě ležet na burze (kde nejsou jeho). Jeden BTC má cenu osm dolarů.

Recenze: Ready Player One: Hra začíná [Ready Player One] - 70%

V roce 2045 žije většina lidí v nuzných slumech, ale je jim to jedno, protože většinu času tráví v globální VR hře OASIS, kde probíhá brutální "lov na velikonoční vajíčka". Totiž, hlavní tvůrce OASIS James Halliday (Mark Rylance) uschoval před svou smrtí někde ve hře tři klíče, a kdo vyřeší rébusy a všechny je najde, ten se stane vlastníkem celého systému. Proto chce tyto klíče zoufale získat i megazlá megakorporace IOI pod vedením megazlého Nolana Sorrenta (Ben Mendelsohn).

No a "vyvolenými" se samozřejmě stane pár teenagerů, tedy především hoch s přezdívkou Parzival (Tye Sheridan) a děvče Art3mis (Olivia Cookeová)...

Steven Spielberg natočil megadrahou adaptaci slavné stejnojmenné knihy, která je jakýmsi "pornem pro geeky", neboť v roce 2045 zjevně frčí popkultura minulosti, a to především sedmdesátá a osmdesátá léta. V OASIS se to tudíž hemží stovkami odkazů především na videohry, filmy a jiné popkulturní motivy minulých desetiletí.

A to je jakýsi dvousečný meč tohoto filmu (dvousečný podle toho, jestli je pochytíte, nebo ne). Většina se ho odehrává uvnitř OASIS a různé reference a minireference na nás z plátna létají opravdu nonstop. Někdy jsou zásadní součástí děje (a pokud je nepochopíte, nebudete mít tušení, o čem se právě mluvilo a co z toho vyplývá), ale především je to jakási všudypřítomná výplň, nemající hlubší význam, než abyste se na půl vteřiny pousmáli, protože jste tu referenci identifikovali.

Recenze: Švéd v žigulíku - 70%

Ostřílený švédský top manager Bo Inge Andersson je pověřen řízením ruské mega automobilky Lada v Toljatti, která byla v 70. letech symbolem komunistického hospodářského zázraku, ale dnes je v totálním rozkladu a prodělává miliony. Nebude to snadný úkol a kamery českých dokumentaristů ho při tom sledují...

Především by se slušelo upozornit, že tento film je méně o objektivních problémech manažování velké automobilky a více o poměrně intimním pohledu na jednoho člověka a mentalitu ruské společnosti. Znamená to, že se nedozvíme moc o tom, jaké konkrétní problémy Andersson má s továrnou a se zaměstnanci – spíš to vytušíme ze střípků, které nám filmaři ukážou, a z toho, jak se Andersson a ostatní tváří. Občas mi to trochu vadilo a chtěl bych vědět víc. Jaký přesně měl Andersson vztah s tou českou manažerkou a jejím synem (jestli to byl její syn?)? Jak přesně došlo k tomu, že složil funkci? To bych rád věděl.

Recenze: Pacific Rim: Povstání [Pacific Rim: Uprising] - 80%

Uplynulo 10 let od vítězství lidstva nad mimozemskými netvory Kaiju (na konci předchozího filmu z roku 2013). Hlavním hrdinou je tentokrát mladý John Boyega (syn Idrise Elby z jedničky), který žije ve zničené zóně a zde krade / šmelí. Ale je samozřejmě povolán do akce, protože je to potřeba.

Nový Pacific Rim pro mě kupodivu byl o trochu zábavnější než první. Přesto (nebo proto?), že v něm nevystupují skoro žádné hlavnější postavy z jedničky.

Film režíroval jistý Steven S. DeKnight, který jím celovečerně debutuje (předtím točil televizní seriály), a byl jsem příjemně překvapen, jak hladce a svižně většina filmu "šlape".

Recenze: Nic jako dřív - 40%

Tento český dokument vypráví o osudech mladých lidí (do 20 let), žijících ve Varnsdorfu. Jeden hoch se snaží přestat fetovat a přivedl právě přítelkyni do jiného stavu. Jedno děvče se chce stát požárnicí, ale přitom si musí po nocích přivydělávat jako barmanka. Další dvě děvčata studují pohostinství a jsou vyslána na praxi do řeckého letoviska. A všechny při tom doprovází kamera...

Film se skládá ze tří třetin, jasně oddělených titulkem a nijak se neprolínajících. Jsou to vlastně tři zcela samostatné třicetiminutové filmy. Což je dobře, protože jinak by se mi asi protagonisté poněkud pletli, protože si jsou navzájem dost podobní. Spojuje je nejen věk a bydliště, ale také neustálé absence ve škole, neustálé hulení, fuckování všech a všeho, a především touha někam vypadnout. Kamkoliv, ale hlavně pryč z Varnsdorfu.

Recenze: Tomb Raider (2018) - 50%

Lara Croft(ová) (Alicia Vikander[ová]) se potlouká bez peněz Londýnem a živí se jako messenger, protože odmítá podepsat prohlášení o tom, že její otec, sir Richard Croft, zemřel. Stále totiž věří, že táta někde v dáli žije, a dokud žije, ona nemůže zdědit jeho miliardy.

Pak objeví otcovy mapy k japonskému ostrovu Jamatai, kde se skrývá hrobka císařovny Himiko, kterou Richard chtěl objevit, aby oživil svou mrtvou manželku, a aby se ke královnině magii nedostala zákeřná organizace Trinity.

Takže se Lara záhy vydává s mladým Asijcem (synem otcova kamaráda) k onomu ostrovu, odkud SE JEŠTĚ NIKDO ŽIVÝ NEVRÁTIL. No a na ostrově už samozřejmě čile pátrá Trinity...

Nový filmový reboot slavné videoherní archeoložky vychází především z nových her, takže je v něm Lara jaksi zranitelnější, psychologicky složitější a "realističtější". Občas brečí, občas krvácí, nedělá cool akrobacii a nemá cop, bujná prsa ani pistoli (pistole se v její ruce poprvé objeví tři vteřiny před koncem filmu). A nemá vůbec žádná vypiplaná technická udělátka. Tím vším se tedy zásadně liší od Lary minulých desetiletí a znamená to, že ve filmu je velice, velice málo zábavy.

Recenze: Tlumočník - 40%

Nejnovější film Martina Šulíka vypráví o tom, jak se spolu Slovák (Jiří Menzel) a Rakušan (Peter Simonischek) vydávají na road trip po Slovensku, aby zjistili něco víc o SS-mannovi, který zde před mnoha desetiletími řádil, zabil Slovákovy rodiče a byl Rakušanovým otcem.

A v průběhu oné cesty samozřejmě prožívají různé hořkovtipné kratochvíle, které jim pomohou objevit hrůzy fašismu, jeden druhého, mír ve svých srdcích a tyhlety věci...

Když si zpětně vzpomínám na zápletku Tlumočníka, převládá v mém shnilém nitru dojem, že by z ní býval mohl být opravdu dobrý film, ve kterém by ten humor i ostatní emoce mohly opravdu dobře fungovat. Mohly. A opravdu by mi nevadilo, že film měl nulový rozpočet (nebo na to aspoň vypadá).

Recenze: Tátova volha - 50%

Elišce Balzerové umřel manžel (před začátkem filmu, takže ho neuvidíme) a ona prožívá krizi z toho, že ji teď už nebude nikdy nikdo milovat. Její dcera (Tatiana Vilhelmová) prožívá krizi z toho, že má rakovinu a že se o ni její manžel (Martin Myšička) příliš stará, proto se s ním chce rozvést. Obě dámy náhodou narazí na stopu z minulosti, která naznačuje, že nebožtík (který byl vždycky proutník) možná má kdesi utajeného syna (dnes již dospělého). A tak obě dámy nasednou do nebožtíkovy staré volhy a vydávají se objíždět jeho bývalé milenky a zjišťovat, jak je to s tím synem...

Nemám rád zjednodušování, ale když napíšu, že jde o "Další film od Vejdělka", a že trailer celkem vystihuje atmosféru filmu, tak si opravdu můžete udělat celkem jasnou představu o tom, jaká je atmosféra filmu, a jak funguje / nefunguje jeho humor. Takže jen pár dovysvětlujících detailů...

Recenze: Přání smrti (2018) [Death Wish] - 30%

Dr. Paul Kersey (Bruce Willis) je chirurg v Chicagu, takže má každodenně před očima následky brutality zdejších gangů. Kromě toho má doma milující manželku a dceru a jejich rodina je poměrně dobře situovaná. Idyla skončí ve chvíli, kdy se parta lupičů rozhodne vykrást jeho byt (vytipují si ho, není to náhoda), přičemž zabijí jeho manželku a vážně zraní jeho dceru (což je víceméně náhoda, původně to udělat nechtěli).

Paul je pochopitelně nešťastný a také naštvaný. Obzvlášť když vidí, že policie nemá stopy a tento případ bude zřejmě odložen stejně jako tisíce podobných.

Postupně v něm uzraje přesvědčení, že si pořídí střelnou zbraň (kterou nikdy předtím nedržel  v ruce a neumí s ní zacházet), začne pátrat na vlastní pěst a POMSTA BUDE JEHO.

Starý stejnojmenný film s Charlesem Bronsonem a Jeffem Goldblumem jsem viděl někdy v devadesátých letech. Přišel mi tehdy značně archaický, neboť jsem před ním už měl nakoukány desítky jeho kopií, takže mě originál tolik neoslovoval. A to je jeden ze základních problémů tohoto remaku: Snaží se dnešnímu divákovi nabídnout příběh, který pravděpodobně už nejméně tucetkrát viděl a který je dnes přinejmenším neoriginální, v horším případě trapně směšný. Aby směšný nebyl, musel by být fakt dobře natočený.

Recenze: Mečiar - 60%

Tereza Nvotová natočila dokument o Vladimíru Mečiarovi. Shrnula v něm, jak se původně dostal k moci, jak se u ní mnoho let udržoval, co všechno ošklivého prováděl a jako trumf nám ukáže současný rozhovor s ním v jeho luxusní vile.

Vzhledem k tomu, že je Nvotové pouhých 30 let, je nutno ocenit její řemeslnou zručnost a to, jak dokáže skládat dohromady historické materiály, současné rozhovory a své subjektivní myšlenky tak, aby to všechno dohromady tvořilo celkem působivý a pochopitelný celek. Byť je z toho celku od samého začátku jasné, že Nvotová není Mečiarovou fanynkou a že si nenechá ujít žádnou příležitost, aby ho zesměšnila / zkritizovala, bez jakéhokoliv poskytnutí prostoru druhé straně (pokud jsou ve filmu Mečiarovi fanoušci, jsou vždy pouze retardovaní nebo zkorumpovaní, respektive je to sestříháno tak, aby tak působili). Ovšem Nvotová od počátku upozorňuje na to, že pochází z rodiny levicových intelektuálů a jde v jejich stopách.

Klíčovou otázkou ale je, pro koho je tento film vlastně určen.

Recenze: Lady Bird - 80%

Teenagerka Christine (Saoirse Ronanová) chce, aby jí všichni říkali "Lady Bird", a nemá problém to všem agresivně připomínat. Ostatně, nemá problém všem kolem agresivně připomínat, co právě chce, a co jí připadá správné.

Christine má také dost problematický vztah s matkou, která má dost odlišné názory na to, jak by děvče mělo žít a studovat. Jo, a ještě jsem zapomněl říct, že Christine chodí na extrémně křesťanskou školu (protože se zrovna jinam nedostala) a nemá z toho úplně radost.

Lady Bird je svižná, chytrá, levná, krátká (90 minut!) nezávislá komedie. Trochu připomíná Juno, trochu dobrý sitcom. Většina filmu pozůstává ze střípků, ve kterých Christine řeší školu, kluky, matku a podobné zásadní problémy teenagerova života.