Recenze: Nic jako dřív - 40%

Tento český dokument vypráví o osudech mladých lidí (do 20 let), žijících ve Varnsdorfu. Jeden hoch se snaží přestat fetovat a přivedl právě přítelkyni do jiného stavu. Jedno děvče se chce stát požárnicí, ale přitom si musí po nocích přivydělávat jako barmanka. Další dvě děvčata studují pohostinství a jsou vyslána na praxi do řeckého letoviska. A všechny při tom doprovází kamera...

Film se skládá ze tří třetin, jasně oddělených titulkem a nijak se neprolínajících. Jsou to vlastně tři zcela samostatné třicetiminutové filmy. Což je dobře, protože jinak by se mi asi protagonisté poněkud pletli, protože si jsou navzájem dost podobní. Spojuje je nejen věk a bydliště, ale také neustálé absence ve škole, neustálé hulení, fuckování všech a všeho, a především touha někam vypadnout. Kamkoliv, ale hlavně pryč z Varnsdorfu.


Nepochybuji o tom, že takhle skutečně spousta mladých žije, ale jejich moudra jako "Vždycky může bejt hůř, ale i líp" nestačí k tomu, aby bylo zajímavé na jejich životy 90 minut koukat. A film bohužel není natočen dostatečně originálně na to, aby byl zajímavý svou formou. Tzn. film měl například střihače a hudebního skladatele, ale jejich dílo nestojí v žádném ohledu za pozornost.

V některých scénách je jasné, že protagonisté jsou si vědomi přítomnosti kamery a nechovají se úplně přirozeně. Nejzajímavější story dvou děvčat v Řecku trpí nedostatkem natočeného materiálu, takže se to nejzajímavější dozvíme jen z druhé ruky, přetlumočeně, minutu před koncem segmentu (jde o to, že děvčata na praxi prováděla nějaké hodně divoké věci, ale skoro nic z nich během jejich segmentu neuvidíme).

A pokud film měl kromě dokumentování reality také nastolovat nějaké otázky, neřku-li jejich řešení, pak jsem si v něm ničeho takového nevšiml. A přitom by se nabízelo například zamyšlení nad tím, že velikost bydliště možná dost úzce souvisí s tím, co z člověka vyroste a koho bude volit. Možná...