Recenze: Ztratili jsme Stalina [The Death of Stalin] - 60%

Sovětský svaz, rok 1953. Stalin byl právě nalezen v bezvědomí na své chatě, v louži své moči. Nejvyšší členové Politbyra tuší, že už by se nemusel probrat, a začíná vysoká hra o moc. A o suché kalhoty.

Tento britský film (podle stejnojmenného comicsu) představuje v našich kinech po dlouhé době opět něco hodně, hodně netradičního. Vychází sice ze skutečných událostí, ale je natočen takovým způsobem, že je zřejmé, že tvůrcům o zachycení skutečnosti nešlo. Všechny postavy mluví dokonale anglicky (nekoná se tedy žádný "umělý ruský přízvuk") a především používají stoprocentně anglický verbální humor, přesněji řečeno anglické hlášky (protože většina filmu je satira, ale ne vždy humor).


Humor v tomto filmu je totiž velmi zvláštní. Nejen proto, že se žertuje, zatímco jsou mučeni a vraždeni lidé (často v jedné scéně nebo i v jednom záběru), ale především proto, že značná část humoru není nijak sofistikovaná a připomínala mi pošťuchování retardovaných studentů ze středního odborného učiliště nebo (v lepším případě) Kaisera s Lábusem v "Televarieté" "Možná přijde i kouzelník". Například celá scéna, kdy členové Politbyra objeví Stalina v bezvědomí, se pokouší budit humor především tím, že se všichni snaží nestoupnout do moči a neupustit bezvědomého Stalina při přenášení.

Stalin obsahuje několik velmi originálních castingových rozhodnutí - objeví se třeba Michael Palin jako Molotov, Jason Isaacs jako generál Žukov, nebo Steve Buscemi jako Nikita Chruščov! Velice jsem se těšil, kdy už do toho tito talentovaní pánové pořádně praští a pořádně se to rozjede... A ono se to rozjelo až nějakých 30 minut před koncem. Teprve když se dá do pohybu plán na likvidaci Berii, začne mít film pořádné tempo a patřičnou směs černého humoru a nevyslovitelné tragédie. Což už je poněkud pozdě.

Rozhodně filmu nevyčítám, že v něm v roce 1953 plní významnou roli fajnová organizace "NKVD" (která ve skutečnosti přestala existovat v roce 1946), nebo že jsou důvody likvidace Berii vysvětlovány zcela jinak, než byla historická skutečnost (tedy aspoň podle Wikipedie). To filmu rozhodně nevyčítám, neboť se jeho hrdinové ve většině soukromých scén chovají tak, jak se tito lidé ve skutečnosti jistě nechovali, a historická věrnost zcela záměrně neexistuje. Vadí mi ale, že když se tvůrci rozhodli jen pro velmi volnou inspiraci historií a mohli s postavami dělat prakticky cokoliv co je napadne, nenapadlo je víc než tohle. Jsou v něm geniální hlášky a geniálně mrazivý humor, ale až do finálního zúčtování s Beriou je jich na můj vkus málo.

Nejdůležitější ale je, že Ztratili jsme Stalina je tak neobvyklý film, že bych ho většině z vás bez váhání doporučil. Není dle mého názoru nějak výrazně dobrý, ale dobrý rozhodně je, s pár dokonale geniálními scénami.