Recenze: Escobar [Loving Pablo] - 70%

Španělsko-americký film o osudech kolumbijského narkobarona Pabla Escóbara (Javier Bardem), především s přihlédnutím k jeho dlouholetému milostnému vztahu s televizní hvězdou Virginií Vallejovou (Penélope Cruzová).

Díky souhře okolností jsem dosud neviděl žádný z mnoha filmů a televizních seriálů, které se Escóbarem zabývaly. Tudíž pro mě byla většina zvratů jeho "vlády" skutečně překvapivá a připadala mi patřičně absurdní. Jen jedna z mnoha epizodek jako příklad: Poté, co Escóbar nechal zabít stovky lidí a vydělal miliardy na drogách, domluvil se s kolumbijskou vládou, že se jí vzdá a odsedí si pouhých pět let (alternativa by zjevně byla, že by nechal celou vládu postřílet). Za to mu bylo slíbeno, že nebude nikdy vydán do USA a že si může sám postavit své vězení. Takže si postavil luxusní vilu s fotbalových hřištěm (kam s ním jezdil hrát národní tým), nočním klubem (kam si vozil kurvy), lázněmi a vodopádem. Několik let zde spokojeně žil (a dál bez problémů řídil své drogové impérium). Problémy začaly být až ve chvíli, kdy zde začal motorovou pilou mučit a popravovat své podřízené. Následkem toho si na něj vláda chtěla došlápnout, ale Escóbar využil toho, že se proud do elektrického plotu ovládal shodou okolností vypínačem v jeho kanceláři, a utekl.


Je mi celkem jedno, jestli to ve skutečnosti bylo přesně takhle. Hlavní je, že jsem se při tom bavil a že mi to dost připomínalo nedávného Barryho Seala (který vlastně vypráví o týchž událostech z opačné strany).

Escobar ovšem není tak dobrý film jako Barry Seal. Může za to především zvolená forma vyprávění, kdy většinu příběhu sledujeme očima Virginie (film vznikl podle její knihy). Virginie je totiž sexy, ale jinak především sebestředná naivní kravka. Některé scény jsou natočené tak, že je to z nich jasné. Jiné scény jsou natočené tak, že bychom s Virginií měli soucítit a chápat ji (což mi fakt nešlo). A v mnoha dalších scénách sledujeme události, u kterých Virginie nebyla a být nemohla, což celou tu základní strukturu značně narušuje, respektive činí to její postavu zbytečnou.

Nafouklý Bardem i Cruzová hrají trochu přehnaně, jako někdo z filmu Terryho Gilliama. Včetně toho, že většina dialogů (mezi Kolumbijci) je v angličtině s legračním latinskoamerickým přízvukem. Nejsem si jistý, jestli to byl záměr, ale mně to k tomuto filmu sedělo.

Kromě toho je film místy hodně brutální, respektive hodně černohumorový, skoro jako něco od Tarantina. A mezi těmi dvěma polohami dost divoce osciluje. Chvíli se díváte na černý humor (nahý Bardem se samopalem na útěku v poli) a najednou koukáte na něco, co je opravdu jako ze snuff filmu (poprava pomocí vlčáka, lana a klacku) a bavit se při tom nemůže opravdu nikdo.

Escobar má k dokonalosti daleko, ale pokud je pro vás jeho námět nějakým způsobem neznámý a pokud jste dost hardcore, rozhodně vám ho doporučuji.