Recenze: Ghost Stories - 70%

Profesor Phillip Goodman (Andy Nyman, kterého jsme před 15 lety viděli v komedii s Karlem Rodenem) se zabývá odhalováním šarlatánů a parapsychologických podvodníků. Pak ale dostane dopis od svého kolegy / idola Charlese Camerona, který totéž dělal před několika desetiletími, a nyní došel k názoru, že šel falešnou cestou... protože duchové opravdu existují!

Phillip od něj dostává materiály o třech případech a vydává se za třemi svědky / obětmi, aby zjistil, kolik pravdy na těch historkách je. První svědek je noční hlídač, který vypráví, jak ho při hlídání v opuštěném blázinci strašil duch malé holčičky. Druhý je kluk, který v noci v lese svým autem omylem přelej čerta a ten ho od té doby pronásleduje. A třetí je bohatý finančník (Martin Freeman, nejslavnější herec ve filmu), kterému poltergeist prozradil, že jeho žena zemřela při porodu znetvořeného dítěte.

Většina filmu tedy pozůstává z oněch tří příběhů, které jsou Phillipovi vyprávěny, ale my je přitom vidíme, jako by se právě děly. Jsou natočeny velmi, velmi zručně a každý začínající tvůrce hororů by měl tyto scény velmi detailně studovat, protože ukazují jak se dá nápaditými způsoby budovat strašidelná atmosféra s minimálním rozpočtem a občasným velmi strategicky umístěným vteřinovým trikem.


Navíc je jasné, že za tím vším je něco víc, a že tyto tři případy nějakým způsobem skoro uričtě souvisí nejen se sebou navzájem, ale i s osobou hlavního hrdiny (a možná s jeho dětstvím, které krátce vidíme na začátku). Například se ve všech třech vzpomínkách (i v rámujícím příběhu) letmo objeví série čísel, a jak Phillipovo vyšetřování pokračuje, začnou se i hlavnímu hrdinovi dít poněkud nadpřirozené věci.

Tudíž jsem měl příjemně mrazivý pocit a hodně jsem se těšil, jak to dopadne. A byl jsem poněkud zklamán, když se film v posledních minutách přesunul někam úplně jinam a pak předvedl cosi jako zbabělou kapitulaci a nejtriviálnější možné vysvětlení, které sice má jistou emocionální hloubku, ale mělo by ji i kdyby film byl pětkrát kratší. Ledacos vysvětluje skutečnost, že jde o adaptaci stejnojmenné divadelní hry, ve které hrají celkem čtyři herci.

No, celkově tento film doporučuji především jako příklad dokonalého řemesla za minimum peněz. Pokud se ale těšíte na "antologii tří duchařských příběhů", tak to není tak docela pravda a možná budete na konci zklamáni, až naštváni...

Následují samé SPOILERY SPOILERY SPOILERY!!!

Vyprávění třetího příběhu skončí tím, že se finančník (Martin Freeman) před Phillipem zastřelí. Phillip je z toho nervózní a jede za Cameronem. Cameron si sundá obličej a ukáže se, že je to Freeman (ano, ten, co se zastřelil). Pak roztrhne zeď svého bytu a oba se ocitnou na kolejích, kde leží kolébka se znetvořeným dítětem. Pak následuje flashback do Phillipova dětství, kdy následkem jeho nečinnosti zemřel jeho spolužák (když byl kamarády donucen hledat v kanalizaci sérii čísel). Pak se spolužák objeví jako zombie a chvíli Phillipa terorizuje. Nějakou dobu pokračují scény zcela mimo realitu. A nakonec...

Nakonec zjistíme, že Phillip leží v nemocnici v komatu a byl sem převezen poté, co se pokusil o sebevraždu. Celý film (kromě flashbacků do dětství) byla kompletně jeho fantazie. Všechny jeho události a všechny postavy byly buď zcela smyšlené, nebo inspirované náhodnými zaměstnanci nemocnice. THE END.

Pointa dost připomíná Jakubův žebřík, ale celý film není zdaleka tolik ujetý a výpravný. Až těch posledních několik minut. U Jakubova žebříku začnete tušit už někdy ve třetině, že něco musí být totálně, absolutně WTF. V Ghost Stories až těsně před koncem.