Recenze: Úsměvy smutných mužů - 50%

Český film podle stejnojmenné autobiografické knihy Josefa Formánka. Story chlapíka (David Švehlík), který má problémy s alkoholismem a rozhodne se je (dobrovolně) řešit v léčebně, kde potkává různé jiné alkoholiky.

Námět filmu je naprosto triviální a neobsahuje vůbec nic, co jste už mockrát nečetli / neviděli / neprožili: Josefovi dojde, že je alkoholik. Jeho manželka mu dá ultimátum. Josef jde dobrovolně do léčebny, kde se seznamuje s pacienty v různé fázi psychického rozkladu. Josef si myslí, že je vyléčen a vrací se z léčebny. Josef znovu propadne alkoholu a vrací se do léčebny. Někteří ze spolupacientů se vyléčí nebo uchlastají. Josef se vyléčí (a napíše o tom knihu) nebo uchlastá (a nenapíše o tom knihu)...


Samozřejmě, existuje několik způsobů, jak z tohoto triviálního námětu vystavět slušný film. Například dobré herecké výkony, břitké dialogy, profesionální řemeslná stránka, nebo sex s pacientkami. Takže popořadě:

Herecké výkony jsou velmi dobré a někteří herci předvádějí zajímavé etudy: Především Ondřej Malý jako hardcore ex-sportovec nebo Jaroslav Dušek jako Aštar Šeran. Ale pouze tito dva (a hlavní hrdina) jsou adekvátně vykresleni a definováni. Všichni ostatní jsou anonymní tváře v davu, ze kterého občas vykouknou, a máme k nim něco cítit, aniž by nám je film předtím dostatečně představil. Opakovaně se děje, že má nějaká postava delší scénu, kterým by měl vyvrcholit její emocionální oblouk - který ovšem neexistuje, protože žádnou jinou delší scénu v celém filmu neměla.

Dialogy jsou občas působivé (Malý, Dušek), jindy strašlivě papírové. Dočkáme se také spousty voiceoverů, které jsou zřejmě převzaty přímo z knihy, neboť působí jako audiokniha a obraz je při nich zbytečný.

Řemeslná stránka filmu je ucházející, nijak nevybočující, s občasnými podivnými excesy (sem tam digitální trik, stín draka symbolizujícího alkohol!), které se do spíše televizního zbytku filmu příliš nehodí.

A sex s pacientkami není. :(

Úsměvy smutných mužů možná budou slušně fungovat pro někoho, kdo četl knižní předlohu a rád by viděl její audiovizuální "ilustraci". Je to ale typický příklad ne dost dobré adaptace knihy, která možná byla dobrá.

P.S: Nemyslím, že by mé hodnocení bylo nějak ovlivněno skutečností, že jsem abstinent. Drogy taky neberu a přitom se mi Requiem za sen líbilo dost.