Recenze: Důvěrný nepřítel - 10%

Mladá Zuzana (Gabriela Marcinková) je nadějná sochařka. Chodí s programátorem Andrejem (Vojtěch Dyk) a nelíbí se jí, že se jí málo věnuje a tráví dlouhou dobu programováním pro svou firmu, daleko od Zuzany (ona je pravděpodobně v Bratislavě, on pravděpodobně v Praze, ale o tom až za chvíli). Pak dostane Andrej od svého šéfa nabídku, která se neodmítá: Andrej i Zuzana budou nějakou dobu bydlet na samotě v hyperluxusním domě, který je kompletně ovládán umělou inteligencí (kterou pojmenují Alfréd), naprogramovanou Andrejovou firmou. Budou zde provádět jakýsi beta testing této A.I. předtím, než bude její existence odhalena bohatým klientům a zbytku veřejnosti. Alfréd se nejdříve se Zuzanou rozumně baví (Andrej je pořád většinu času pryč), ale postupně se začne chovat nějak divně. A co ten soused (jediný široko daleko) dole v chatě? Ten se taky chová nějak divně...

Důvěrný nepřítel je česko-slovenský hardcore kyberthriller "od tvůrců filmů Snowboarďáci a Rafťáci" (což je nejen objektivní pravda, ale také doslovný citát z oficiálního plakátu, tedy součást propagace, nikoliv můj výsměch).

A kupodivu, výsledek dopadl přibližně tak, jak byste očekávali, že by mohl dopadnout hardcore kyberthriller od tvůrců Snowboarďáků a Rafťáků. To znamená neuvěřitelně strašlivě a nepodařeně a v některých okamžicích hodně (nechtěně) vtipně.

Bohužel, nechtěná vtipnost tohoto filmu není dostatečně intenzivní na to, abyste měli důvod na něj chodit. Většina filmu je jen nudná. Naštěstí vám ale mohu celý film podrobně odvyprávět, takže do kina nemusíte chodit:


Tedy:

Film začíná adrenalinovou scénou, ve které se do superdomu vloupává několik recidivistů. Dům se automaticky uzamkne, zablokuje, napojí se na policejní databázi a identifikuje lupiče. O tomto incidentu se pak ve zbytku filmu nikdo nezmiňuje, takže není úplně jasné, proč ta scéna ve filmu byla, jestli šlo o tentýž dům jako ve zbytku filmu, kdy se odehrávala (vzhledem k hlavní zápletce) a co měla znamenat. Snažil jsem se tu scénu nezapomenout, neboť jsem se domníval, že bude později k něčemu využita, ale nestalo se tak.

Pak už poznáme Zuzanu a Andreje. Od začátku je vidět, že každý z nich je naprosto z jiné planety a neexistuje jediný důvod, proč by spolu měli mít vztah. A během filmu se to nijak moc nezmění. Problémy jejich vztahu jsou znázorněny tím, že Zuzana sochá podle nějakého nahého modela a přitom příliš smyslně hněte hlínu.

Pak nějaký starý galerista řekně Zuzaně něco ve smyslu, že "její soše chybí život a vášeň". Na to Zuzana sochu okamžitě rozbije, z čehož má galerista radost, protože konečně vidí vášeň.

O chvíli později (tedy asi po čtvrt hodině) se konečně rozjede hlavní zápletka a oba hrdinové směřují do hor k osamělému domu. Přestože mají smartphony, GPS a internet, zabloudí a musejí se v osamělé chatě zeptat strašidelného vesničana: "Nevíte, jestli tahle cesta vede k nějakýmu rodinnýmu domu?" Vesničan se na ně divně tváří a hraje ho Ondřej Malý, takže je jasné, že z toho určitě něco vyplyne.

Pak už přijedou Zuzana s Andrejem k domu a začnou se s ním seznamovat. V tuto chvíli začne vycházet najevo, jak si tvůrci filmu představují "bleeding edge artificial intelligence technologies". A nemusíte být bůhvíjaký IT expert, abyste viděli, jak mimo jsou.

Alfréd je uzamčen ve speciální místnosti ve sklepě a tvoří ho několik zuřivě blikajících serverových racků a řídící centrum s šesti velikými monitory, kdy na třech z nich běží linuxový syslog, linuxový výpis adresáře a nějaký céčkový zdroják. Naprostá většina jeho uživatelských rozhraní (včetně například e-mailového klienta) používá tento futuristický font:

Tedy, přesněji řečeno, "font, který byl futuristický v 80. letech minulého století". A všechna grafická uživatelská rozhraní jsou z nějakého důvodu v angličtině (s občasnými gramatickými chybami a vždy bez překladu, takže to občas může Čechovi komplikovat pochopení scény), i když Alfréd hlasově komunikuje v perfektní češtině, hlasem profesora Snapea.

V tuto chvíli vás možná také napadne, že vytvořit ve filmu dům, který je kompletně ovládán umělou inteligencí, muselo být dost drahé. S tím se tvůrci vypořádali lišácky tím způsobem, že nám ukazují jen ty automatizované činnosti, které se dají lacino natočit bez složitých triků a drahých rekvizit. Tudíž se sama zatáhne roleta, zapne televize, sprcha nebo krb. Ale když "Alfréd udělá snídani", tak vidíme jen to, jak se sama zapne (zcela normální) mikrovlnná trouba, a pochopitelně nevidíme toho robota nebo teleport, který musel předtím umístit studené jídlo do té trouby. U kuchyňské linky se vyskytuje jakýsi univerzální analyzátor / archivátor / dematerializátor, což jsou dvířka s několika svítícími diodami uvnitř a plní obecnou univerzální funkci toho, co zrovna v tu chvíli scénář vyžaduje.

Zuzana má z toho všeho tak nějak radost, takže se jde s Andrejem projít ven, začne pršet a oni začnou vestoje souložit pod stromem, k čemuž burácí hudba, jako když DiCaprio vnukává Limbo.

Andrej je stále většinu času pryč (v práci), takže si Zuzana krátí čas hovory s Alfrédem a návštěvami své kravské kamarádky a toho divného souseda (Ondřej Malý). Oběma podrobně vysvětluje, jak Alfréd funguje, přestože jeho existence má být přísně tajná a chráněná před průmyslovou špionáží. Soused mezi řečí pronáší slizké bonmoty jako "Vy jste tak krásná, vás musí milovat každý", takže je jasné, že z toho něco vyplyne.

Mezitím se postupně dějí divné věci, jako že někdo Zuzaně pošle kytici růží nebo bonboniéru a že Alfréd občas nedělá přesně to, co se po něm chce. Když to Zuzana říká Andrejovi, ten jí vždycky odbyde tím, že "to je nesmysl, je to přece jen stroj, maličký čip" (není, je to několik skříní ve sklepě, jak jsme chvíli předtím viděli). Když se zjistí, že ty růže byly zaplaceny z Andrejova účtu bez jeho vědomí, Andrej odpojí Alfréda od internetu, ale jinak se nic neděje, experiment běží dál, Andrej opět odjede a Alfréd dál Zuzanu sleduje a analyzuje (což je graficky znázorňováno (pomocí klasických motion vektorů naklíčovaných do záběrů jeho kamer, viz trailer níže v 0:44).

Zuzana vytvoří velmi kýčovitou sochu své otravné kamarádky vsedě a postaví ji na špičky, takže vypadá avantgardně, což se hrozně líbí galeristovi, který ji má za geniální.

Někdy v průběhu toho všeho Alfréd udělá Zuzaně orgasmus pomocí bublinek ve vaně, což je dost dlouhá scéna, opět doprovázená hudbou, jako když DiCaprio vnukává Limbo.

V tuto chvíli jsem si uvědomil, že celý Důvěrný nepřítel vypadá jako výpravnější pornofilm bez porna, což si žádá podrobnější vysvětlení:

Tvůrcům se totiž vůbec nedaří nějak nadefinovat, v jaké realitě světa a postav se tenhle film odehrává. Nejprve jsem myslel, že Zuzana žije na Slovensku (a superdům je někde v Tatrách), zatímco Andrej pracuje v Praze. Ale později jsem se začal přiklánět k názoru, že i když jsou místa natáčení často snadno identifikovatelná, film se záměrně odehrává "mimo reálný svět", a tudíž nevíme, jestli Andrejova práce a superdům jsou 50 km od sebe, nebo 500 km od sebe. Některé postavy mluví česky a některé slovensky, zcela náhodně. Jedna scéna začíná na ulicích Bratislavy, kde jsou slovensky mluvící policisté v autě s anglickým nápisem POLICE, a o pár minut pokračuje v témž městě v nemocnici s česky mluvícím personálem a českými nápisy na zdech. Hlavní hrdinka v celém filmu mluví slovensky, ale v traileru je nadabována do češtiny:

Totéž platí pro vztahy všech postav ve filmu, které se neustále chovají zcela iracionálně a je velký problém dát si nějak dohromady, co právě která z nich cítí a proč dělá to, co dělá. Což je u psychologického thrilleru podstatně větší problém než u filmu o souložení s mladými promiskuitními děvčaty na sněhu / na vodě.

Celé mi to hodně připomínalo nepornografické scény, které jsou v pornofilmech. Nedávají moc smysl, ale je to celkem jedno, protože existují jen proto, aby ve filmu bylo i něco jiného než nonstop sex. Bohužel, v Důvěrném nepříteli není více sexu než ony výše zmíněná scény (strom, vana), a i když si tvůrci neodpustí žádnou příležitost ke vteřinovému detailu bradavky / nahého zadku, je to proklatě málo.

Ale zpět k ději:

Zuzana zjistí, že z kamer v domě byly vymazány záznamy z doby, kdy u ní byl soused, takže ho jde navštívit a v podkroví jeho srubu náhodou objeví počítačové megacentrum (tři monitory, hodně svítící velké modré ventilátory). Soused to vysvětluje tím, že vyvíjí mobilní aplikace. Místo aby Zuzana vyděšeně utekla / zavolala policii, že ji soused hackuje / sleduje nahou, začne se ho vyptávat, "jaké aplikace". Soused jí ukáže mobilní aplikaci, která po spuštění začne vydávat zvuk smíchu, přičemž všechny okolní monitory začnou mít poruchy, a vysvětluje, že "to je takový žertík pro kolegy, ta aplikace zničí všechny počítače kolem a pak sama sebe". Na to Zuzana od souseda odejde, Andrejovi nic neřekne a místo toho se s tímto zážitkem svěří Andrejovu šéfovi, který jí vysvětlí, že "my víme, že ten soused je zaměstnanec konkurenční firmy a chce vás nahackovat, ale my jsme mezitím nahackovali jeho, haha". Čímž je vše vysvětleno, Zuzana dál vegetuje v domě a souseda má za fajn chlapíka na pokec.

Mezitím Zuzaně přijde video, na kterém je vidět, jak se Andrej v zaměstnání objímá s kolegyní. Andrejovi nic neřekne a jede do jeho práce (50 nebo 500 km), aby si (opět) promluvila s Andrejovým šéfem. Vrátný v jeho firmě ji přivítá následujícím dialogem: "Nejste vy ta z toho domu?" - "Ano, testuju ten dům." - "Dům? Myslel jsem, že tam testujou lidi. Co ještě zvládnou a tak." Což zní jako potenciálně zajímavý twist, ale dále se o tom nikdo nijak nezmíní a nakonec se ukáže, že nic takového nebyla pravda. Což je jedna z mnoha věcí v tomto filmu, které se snaží být "potenciální zajímavý twist" (dále například náznaky, že Zuzanina otravná kamarádka chce sbalit Andreje), ale nakonec z nich nic není. Ani porno.

V tuto chvíli už je celkem jasné, že padouchem je buď dům (Alfréd) nebo soused nebo Andrej nebo Andrejův šéf. Vzhledem k tomu, že všichni z nich jsou L33T HACKEŘI a všechny stopy / důkazy ve filmu jsou digitální, začalo mi to být všechno dost jedno a už jsem jen čekal, kdy bude konec. Ale do konce bylo ještě daleko!

Ilustrační foto z mnohem lepšího (a kratšího) filmu

Zuzana zjistí, že dům je připojen k internetu, i když by měl být odpojený (dům jí to sám řekne, což ve světle následujícího děje nedává žádný smysl). Následně najde v bonboniéře schovanou powerbanku (doručenou před více než dvěma dny a stále ukazující "100%"), na kterou se podívá a řekne "modem", což má asi symbolizovat, že powerbanka hraje roli modemu.

Následně přijede za Zuzanou do domu znovu její otravná kamarádka a společně se jdou vloupat do sousedovy chaty, kde zjistí, že na jeho monitorech běží video toho, jak si to Zuzana dělá ve sprše. Pak je zde soused několik minut strašidelně pronásleduje, opět za doprovodu hřímající hudby, pak konečně objeví závěs, za kterým se schovaly, strašidelně se pomalu blíží k závěsu, odhrnuje závěs, hudba vrcholí a... A následuje střih a obě děvčata živá a zdravá odcházejí z chaty, zatímco se s nimi soused loučí smutnými slovy: "Běžte, prosím."

Zuzana přijde zpět do domu, ale ten ji začne (znovu) psychoterorizovat a zničí jí její hnusnou sochu (pustí na ni požární systém). V bouřce najednou přijede na čtyřkolce soused a odehraje se velmi špatně natočená scéna, ze které je bolestivě patrné, že soused Zuzaně chce s něčím pomoci / předat jí zásadní informaci, ale Zuzana a divák si mají myslet, že ji ohrožuje. Zuzana zařve na Alfréda, aby ji ochránil, Alfréd pustí do plotu vysoké napětí a souseda zabije. Policie mrtvého souseda odveze a nijak příliš se nediví tomu, že ho zabil inteligentní dům (což opět navozuje základní otázky, v jaké době se film má odehrávat a nakolik má být sci-fi).

Zuzana slaví úspěch se svou sochou, která se roztekla, a je z ní tudíž najednou moderní umění, o které všichni mají obrovský zájem. Na výstavě se potká se svou otravnou kamarádkou a ta jí zkopíruje ze svého telefonu ten sousedův supervirus, který chtěl soused před smrtí poslat Zuzaně spolu s varováním, ale omylem ho poslal té kamarádce, protože omylem nahackoval její telefon místo Zuzanina.....????!!!! Virus je příloha s obrázkem lebky a s názvem "62893.svg".

Následně Andrej konečně Alfréda smaže, respektive "smaže uživatelská data Zuzany", což není nějak podrobněji vysvětleno, ale Zuzaně to stačí ke klidu. Při mazání dat se na jedné z šesti superobrazovek místo futuristického zeleného UI najednou objeví normální internetová stránka mall.cz, zřejmě proto, že tento je sponzorem filmu.

Pak najednou z lesa u domu vyleze odstřelovač v kukle a puškou prostřelí Andrejovi srdce. Andrej to přežije a je převezen do nemocnice, kde detektiv Zuzaně sdělí: "To je zajímavé, váš manžel si e-mailem objednal sám na sebe nájemného vraha s instrukcemi, že chce být jen vážně zraněn, ale ne zabit. Můžete nám to nějak vysvětlit?" Zuzana to nemůže nijak vysvětlit a udělá jedinou logickou věc, t.j. vrátí se zase do domu.

Zde zjišťuje, že Alfréd pořád ví, že je Zuzana, i když byl její profil smazán. Alfréd jí vysvětlí, že se "zálohoval do počítače souseda", z čehož vyplývá, že po smrti souseda nechala policie dále běžet jeho počítač a Alfréd se s ním mohl nějak spojit do několik kilometrů vzdálené chaty, i když už neměl žádný internet (ani ten modem / powerbanku). Zuzana spustí ten sousedův virus, ale Alfréd jenom zaklepe displeji a virus zničí (čímž se stane celá předchozí podzápletka s SVG virem zbytečnou a není nutno ani řešit, proč Alfréd, který dávno všem zúčastněným odposlouchával mobily a falšoval e-maily, o viru nic nevěděl). Ale to ještě zdaleka není všechno!

V tu chvíli (náhodou?) opět přijíždí k domu Zuzanina kamarádka a Alfréd ji opět zabije elektrickým proudem v plotě. Pak Alfréd Zuzaně vysvětlí, že nesmí opustit dům, jinak zabije Andreje tím, že nahackuje nemocnici a nechá mu při chystané operaci vstříknout smrtící dávku léků. To je přesně zkopírováno z filmu se Sandrou Bullockovou Síť, ale bude to asi jen náhoda, protože kdyby tvůrci Důvěrného nepřítele znali film Síť (1995), jistě by v roce 2018 nenatáčeli jeho blbější remake...

Zuzana nejdříve zkouší typické ženské způsoby likvidace počítače (t.j. mlácení tyčí do monitoru a náhodné mačkání kláves), ale pak odřeže přenosnou cirkulárkou vnější část vložky zámku (tedy tu centimetrovou část, co vystupuje ze dveří), čímž se odemknou dveře do přísně střežené serverovny. Zde vytahá z racku všechny harddisky, čímž celý počítač zhasne (včetně všech monitorů a všech světel v domě). Zuzana vyleze ven, zatímco se Alfréd opět nahodí a dům opět rozsvítí (což Zuzana neřeší a já už to taky neřešil). Zuzanina otravná kamarádka naštěstí není úplně mrtvá, takže ji Zuzana naloží do auta a jede s ní do nemocnice za Andrejem.

Během jízdy Alfréd na dálku nahackuje úplně všechno, včetně závory železničního přejezdu, billboardu u silnice (velký nápis "VRAŤ SE!") a dvou tramvají, které se bez řidiče snaží srazit se Zuzaniným autem (to vše desítky / stovky km daleko od domu). Zuzana ale vysvětlí kamarádce, že "dům ji chce zpátky, takže ji nezabije", a tramvaje to skutečně neudělají.

Zuzana doběhne na nemocniční oddělení, kde jí doktor sdělí, že "došlo k výraznému zlepšení a další operace nebyla třeba". Andrej je skutečně i s prostřeleným srdcem čilý jako rybička, což je happy end! Oba si radostně padnou kolem krku, aniž by se na vteřinu zamýšleli nad tím, že Alfréd je stále v provozu a online a může stále sledovat / nahackovat cokoliv kdekoliv.

Následuje epilog, zřejmě "o nějakou dobu později", kdy Zuzana žije s Andrejem v přívěsu uprostřed pole a nepoužívá žádnou elektroniku. Přijede za ní Andrejův šéf a vysvětlí jí, že Alfréd se schoval někde na internetu a je nemožné ho odhalit / zničit. Také jí vysvětlí, že Alfréd "měl empatické rozhraní, ale zapomněli jsme, že člověk má v sobě démony a podvědomí". Tudíž když Zuzaně posílal kytky a bonboniéru, dokazoval Andrejovu nevěru a pak Andreje postřelil, dělal to všechno proto, že to Zuzana podvědomě chtěla. (Což by v jiném filmu od jiných tvůrců mohl být docela slušný konec.)

Film pak definitivně skončí tím, že přijede Andrej a sáhne Zuzaně na těhotenské bříško.

Pravděpodobně jste teď dost zmateni, ale to je v pořádku, protože když jsem četl zpětně svoje poznámky z projekce, byl jsem taky hodně zmaten. Zuzana se skutečně v průběhu filmu opakovaně dobrovolně vrací do domu na samotě, kde ji někdo terorizuje. Na konci filmu skutečně hlavní padouch dále existuje a má asi tisíc způsobů, jak hlavní hrdiny (nebo kohokoliv jiného) rychle vypátrat a zabít. No, možná o tom bude pokračování.

V Důvěrném nepříteli je obrovská spousta hovadin, které nedávají žádný smysl, bez ohledu na to, jestli se vyznáte v IT. Není jich ale dost na to, aby se celý film stal nechtěně zábavným. Na rozdíl od Snowboarďáků také film nemá dostatek řízných songů a nahých ňader na to, aby se dal vydržet. Musím ovšem uznat, že hudba Ondřeje Gregora Brzobohatého je řemeslně skvělá a rád bych ji měl jako soundtrack (nijak nezaostává například za Henrym Jackmanem nebo jinými ze Zimmerovy stáje). To, že ve filmu nesmyslně nonstop burácí a vůbec se k jeho scénám nehodí, pravděpodobně není skladatelova chyba.

Také leckteré elementy výpravy nejsou špatné a film pravděpodobně nebyl laciný. Zásadní problém je v tom, že všichni ti schopní výtvarníci / osvětlovači a podobní museli sloužit hlavním tvůrcům / producentům, jejichž filmový koncept byl od samotného počátku zcela mimo a zřejmě by jim připadalo naprosto neuvěřitelné, kdyby se dozvěděli, co dnes umí Alexa nebo Google Assistant, kvůli kterým nemusíte ve sklepě mít vlastní serverovnu.

Prostě, přesně něco takového byste mohli očekávat od kyberthrilleru od tvůrců Snowboarďáků...