Recenze: Úžasňákovi 2 [The Incredibles 2] - 70%

I když od prvního filmu uplynulo už 14 let, druzí Úžasňákovi překvapivě začínají přesně ve chvíli, kdy skončili první. Takže všichni členové rodiny jsou pořád stejně staří a potýkají se se stejnými problémy – konkrétně s tím, že superhrdinové jsou pořád zakázáni a že je potřeba vychovávat děti, včetně malého Jack-Jacka.

Zápletka se točí kolem toho, že jakýsi miliardář Úžasňákovým navrhne, že jim pomůže stát se kladnými hrdiny celé společnosti (poté, co "omylem" zničili půlku města) a že začne s Helen (Elastičkou). Helen je ráda, že "hurá, woman power", a odcestuje konat hrdinství někam daleko, zatímco se Bob musí doma starat o rodinu.


Bohužel, ta nejhlavnější, ústřední zápletka (tajemný hypnotizér jménem Screenslaver chce dobýt svět a zničit město pomocí mega lodě) je velice neoriginální, předvídatelná a nezajímavá. A není ani vtipná tím, že by nějak záměrně kopírovala podobné zápletky ve starých bondovkách a dělala si z nich legraci. Prostě je to úplně standardní superpadoušská zápletka (nikoliv špatná, jen úplně standardní). A i očekávané akční scény jsou sice patřičně kinetické a plné vtípků, ale jaksi postrádají sofistikovanější humor a geniální nápady, které bych očekával od Pixaru. Klidně bych věřil, že jsou z nějakého dílu Já, padouch.

Mnohem víc mě bavily "sitcomové scény", ve kterých se Bob snaží starat o rodinu nebo ve kterých se malá Violet pokouší o rande. Ty jsou opravdu vtipné, břitké a plné emocí (i v českém dabingu).

A některé drobnosti působí až nepříjemně nedotaženě. Například Lucius je ve filmu skoro úplně zbytečně (aby tam byl v hlavnější roli nějaký černoch?) a někteří zajímaví superhrdinové se objeví jen na pár sekund v několika scénách v pozadí, aniž by cokoliv řekli, udělali, nebo jsme se aspoň dozvěděli jejich jména (ten ruský [sovětský?] bohatýr na lodi).

Výtvarná stylizace filmu je pochopitelně téměř stejná jako v prním dílu, což znamená, že pro dnešního diváka vypadají postavičky až příliš jednoduše – dost podobně jsou stylizovaní třeba hrdinové ve hře "Team Fortress 2", kteří ovšem jsou renderovaní v reálném čase. A když už jsme u Valve, jedna z vedlejších postav v tomto filmu má superschopnost, která zcela přesně kopíruje hlavní princip hry "Portal" (dva projektory dvou navzájem propojených portálů, každý v jedné ruce).

A hudba Michaela Giacchina je, obávám se, slabší než v jedničce a v některých scénách dost nevhodná (třeba když se snaží imitovat dramatického pomalého Johna Barryho při akční scéně).

Druzí Úžasňákovi jsou pořád nadprůměrně kvalitní film, ale vzhledem k vysokému standardu Pixaru jsem byl až nepříjemně překvapen tím, jak tento film běží "na autopilota" a připomíná rutinní sequely, natáčené hlavně pro peníze.