Recenze: King Skate - 80%

Český dokument Šimona Šafránka o punkové době úplných začátků skateboardingu u nás (tedy přibližně od druhé poloviny 70. let do revoluce).

Filmem nás provází asi půl tuctu tehdejších průkopníků (tedy dnes lidí ve věku nad 50 let), včetně Petra Formana. Česká skate scéna (žádní Slováci myslím ve filmu nejsou) byla pochopitelně malá, takže se všichni navzájem znají a všichni vyprávějí, jak se tehdy sjížděli z celé země, stavěli rampy, tábořili, souložili, chlastali a předváděli jiné známky punku. A většinu z toho i vidíme na starých autentických záběrech.


Někdy koncem 70. let (pravděpodobně) mi otec jako malému chlapci přivezl z kapitalistické ciziny plastový skateboard (myslím, že to byl přesně tento model, včetně červených koleček a loga, jen měl tmavě modrou barvu). Na skupinku hardcore českých skejťáků jsem tehdy v Praze narazil (nevím, zda to byli přesně tito), ale byli proti mně o poznání starší (mně bylo asi 10) a bál jsem se jejich táboření, souložení, chlastání a jiných známek punku, takže jsem se s nimi nestýkal a snažil jsem se naučit se na tom jezdit sám. Bez rampy a bez instruktora. Neúspěšně (nezapomínejte, že tehdy neexistoval YouTube ani instruktážní videokazety).

Na ten svůj starý skejt (zřejmě velmi shitový, protože se nepodobal ničemu, na čem jezdili v tomto filmu) a na tuto mládež jsem si díky filmu King Skate vzpomněl a velmi rád jsem si ty vzpomínky osvěžil a dozvěděl se o této hardcore mládeži něco víc. Ačkoliv, jak jste jistě pochopili, skateboardista nejsem a pravděpodobně jsem nikdy nebyl.

Film je zajímavý svými fakty, tzn. tím, jak se vlastně skateboarding u nás vyvíjel, jak se jeho fanoušci potýkali s tehdejším režimem (a neexistencí potřebné výbavy) a jak kolem něho vznikala komunita, ze které se o pár let později rekrutovali skuteční punkeři (tedy lidé hrající, zpívající a žijící punk) a/nebo avantgardní básníci.

A je to velice dobře natočeno. Naštěstí se dochovalo slušné množství velmi starých autentických záběrů, které jsou profesionálně upgradovány (tzn. například jsou ke starým němým záběrům čerstvě dodělány potřebné zvukové efekty). Všechno je velmi svižné, podpořené patřičným soundtrackem (který patřičně mění styl podle toho, co která scéna vyžaduje) a místy je to docela dost dojemné / místy docela dost vtipné (i díky kontrastům s autentickými dobovými komunistickými dokumenty).

A má to pouhých 82 minut!

Jediné, co bych vytkl, je příliš vysoké tempo některých scén. Některé záběry jsou záměrně zrychlené a tak kratičké, že mi bylo líto, že jsem si nestihl ty lidi a situace pořádně prohlédnout.