Recenze: Tvář [Twarz] - 50%

Jacek si v klidu žije na buranském polském venkově. Je metalista, nabalil si na tristní techno párty holku, kterou si vezme, a vydělává si jako dělník na stavbě obrovské sochy Krista, na kterou v okolních vesnicích vybrali peníze.

Svět se mu zhroutí ve chvíli, kdy spadne z lešení. Sice přežije, ale musí prodělat transplantaci zraněného obličeje, takže potom vypadá dost jako Frankensteinovo monstrum (z té verze s DeNirem).  Na jedno oko špatně vidí a nemůže pořádně mluvit. Tím se naplno odhalí zlo a malomyslnost jeho okolí, snoubenka ho opustí a matka si myslí, že je v něm ďábel a měl by proběhnout exorcismus.

Tvář je zajímavě natočená polská černá komedie / drama / podobenství, která se chce věnovat několika složitým společenským tématům a žádnému se nevěnuje dostatečně.


Hlavní pointa má spočívat v tom, že lidé jsou na Jacka po jeho znetvoření svině, ale není to až tak úplně pravda. Mnozí z nich jsou na něj pořád hodní, mnozí z nich se k němu chovali hnusně už předtím, a Jacek se po operaci občas chová jako pořádný zmrd (samozřejmě není psychicky úplně OK), takže jsem některé reakce jeho okolí docela chápal.

Další pointa spočívá v režisérčině zesměšňování / démonizování všeho, co nějak souvisí s církví. Od Kristova pomníku (který si občané sami dobrovolně zaplatili), přes chlípného faráře, až po sbírky v kostele. Je to opravdu velmi prvoplánovité a ačkoliv nejsem žádný velký Ježíšův kamarád, místy mi to připadalo až nefér. Tvář se sice točí okolo reálné sochy Krista, která v Polsku opravdu stojí, ale ve skutečnosti vypadá podstatně jinak, než ve filmu, a úderná závěrečná pointa, která má jaksi odůvodnit, proč socha ve filmu je - ta je zcela vymyšlená (socha takovou hlavu nemá a nikdy neměla). Což mi opět připadá takové... zvláštní.

A do toho pár náhodně roztroušených obžalob konzumního života (úvodní zpomalená bitva v obchodě, nesouvisející s ničím dalším ve filmu) a pár (ale jen pár) naprosto dada momentů, například když mrtvola v rakvi najednou řekne "ty kurvo" (přičemž nadále zůstává mrtvá, neoživne a nikdo na to nereaguje).

Plusem je, že většina filmu je docela zajímavě natočena a má promyšlenou kompozici (většinou je všechno velice pomalé). Ale značné procento záběrů je záměrně rozostřených. Ne že by kamera byla špatně zaostřená, ale velká část obrazu je digitálně rozmazaná, takže je na celém plátně pořádně vidět třeba jen jeden obličej.  Našel jsem si online, že prý "Chtěli jsme takto deformovat svět, protože hrdina je také deformovaný". Ale děje se to před i hrdinovým zraněním, i ve scénách, ve kterých se hrdina nevyskytuje. A je to další element, který by mohl být za nějakých okolností v nějakém filmu zajímavý, ale v tomto případě mi (opět) připadal jako něco, co "jsme do filmu prdli, protože jsme tam prostě něco divného chtěli prdnout".

To nejlepší na Tváři jsou drobné vesnické mezilidské momenty jako z Hoří, má panenko (vtip s vesnickou kapelou, hrající moderní song, je z Formanova filmu zkopírovaný) a vizuální kouzlo některých scén. Jakmile se film pokouší o něco komplexnějšího, je výsledek poněkud... prázdný a přitom nabubřelý, jako kdyby nás tvůrci za každou cenu chtěli přesvědčit, že tento film má HLOUBKU. Nemá.