Recenze: Všechno bude - 70%

Netradiční road movie o dvou asi tak třináctiletých (?) venkovských hoších, z nichž jeden je typ "budoucí hardcore skinhead" a druhý "budoucí školní střelec". Skinhead právě někde někoho přivedl do jiného stavu, nabere střelce, který právě odstřeluje náhodná auta na silnici (plastovými kuličkami, ale zato v plné kamufláži) a v ukradeném autě se vydávají kamsi. Zpočátku možná do Francie, ale později se spokojí se skinheadovým dědečkem (který je jeho jedinou blízkou bytostí). Cestou naberou ještě náhodného psa a (o něco starší) zmlácené děvče, protože doufají, že "jim dá, nebo jim aspoň ukáže všechno".

Prostě typický český film podžánru "všichni jsou v hajzlu".

Režisér Olmo Omerzu se po cenami ověnčeném Rodinném filmu vrací k nízkorozpočtovější a nezávislejší tvorbě a vystačí si vpodstatě jen se starým autem a čtyřmi - pěti herci. A je nutno ocenit, že mladé herce vede skvěle a opravdu se mu daří barvitě vykreslit své hlavní tři mladé postavy na počátku dospělosti a na počátku jejich životní cesty k sebezkáze. Všichni tři jsou ve filmu značně odpudiví (i čistě vzhledově), přestože v civilu jsou to zjevní slušňáci. Viz jejich fotka z tiskovky:

Podzápletka filmu (který vlastně žádnou zápletku nemá, aspoň ne žádnou, která by nebyla předem stoprocentně jasná) spočívá v tom, že budoucí skinhead byl polapen policií a je na strážnici vyslýchán příslušnicí (Lenka Vlasáková), což je prokládáno samotným hlavním dějem (který je tedy de facto flashbackem). Na tiskovce tvůrci vysvětlovali, že tento způsob vyprávění pro ně byl signifikantní, ale nepřišel mi nijak zajímavě vytěžen a byl většinou zbytečný. Například dyž mladík policistce vysvětluje, že "vošukal jsem ji a tak se jí to líbilo, že mě ráno nechtěla nechat vodejít, chápete, ne?", tak není potřeba potom divákovi explicitně ukazovat, že ve skutečnosti ji vůbec nevošukal - docela stačí, jak se přitom hoch a policistka tváří, a mělo by to být divákovi jasné. A také to divákovi jasné je, protože všichni hrají skvěle.

Většina filmu se tak odehrává ve víceméně standardním stylu "skorodokumentárního" dramatu, s bizarními náhodnými podzápletkami a občasným poněkud těžkopádným symbolismem. V jednu chvíli začnou kluci v autě klimbat (za jízdy) a odehraje se velmi zdařilá scéna magického realismu (nebo co to bylo) bez dialogů, který by byl super, kdyby ho ve filmu bylo více než ta jedna párminutová scéna.

Všechno bude (mimochodem, název filmu jsem nepochopil a není na něj v dialozích žádný odkaz) není horší film než Rodinný film. Je jen zjevně méně ambiciózní a více "na jistotu". Ve srovnání s většinou české produkce je to ale výrazný úspěch a další důkaz, že od Olma Omerzu můžeme ještě očekávat velké věci.