Recenze: Čertí brko - 40%

Mladý čert Bonifác (Jan Cina) je synem Lucifera (Ondřej Vetchý), pořád by vynalézal nějaké blbosti, ale klasické čertování mu moc nejde. Proto ho Lucifer pošle, aby z centrálního pekla donesl do jednoho z okresních pekel čertí brko, které magicky informuje řadové čerty o tom, kdo právě zhřešil (to staré jim přestalo fungovat). Při své cestě (pěšky) je Bonifác jednak okraden (o pero i jiné magické věci) vychcaným ex-krejčím (Jan Budař) a jednak náhodou potká dceru hostinského Markétku (Judit Bárdos), se kterou se do sebe téměř okamžitě zamilují.

To ale zdaleka není všechno, neboť většina zbývajícího děje se odehrává ve městě Pytlov, stojícím náhodou u kopce, na kterém je hostinec a pod kterým je okresní peklo. Budař se zde vydává za šlechtice a chce zdejšího starostu přesvědčit, aby prokopal kopcem tunel, čímž Budař najde poklad a bude si moci vzít Markétku. Místo k pokladu se ale omylem prokope do pekla, kde ovšem nikdo není, protože okresní čerti mezitím šli chlastat do hospody na kopec, v domnění, že nikdo nehřeší (protože jejich pero nic nezapisuje). Starosta s Budařem tudíž vykradou peklo, takže čerti přijdou o své rohy, kopyta a ocasy (což všechno je oddělávatelná pracovní uniforma).

Ale to ještě není všechno...

Nová česká pohádka Čertí brko (slibuji, že nebudu dělat kolem názvu žádné nechutné vtipy) se mi zpočátku docela líbila. Především proto, že se snaží o docela originální "world building" a dokázala si vymyslet, jak to v pekle (peklech) chodí, jak Lucifer z centrály komunikuje s pekelnými pobočkami a jak by se čerti radši flákali, než aby byli aktivní v "Brigádě feudální práce". Navíc většina čertů v pekle (a především Vetchého Lucifer) je od počátku filmu docela zábavná.


První velkou chybou filmu ovšem je, že jeho dvě hlavní postavy (Bonifác a Markétka) jsou nejméně zajímavé a nejméně sympatické. Bonifác je retardovaný naivní ňouma, zatímco Markétka první polovinu filmu všechny své potenciální nápadníky obratně psychoterorizuje a druhou polovinu filmu čeká na záchranu (a Judit Bárdos má dost problémy s českým jazykem, kterým se snaží mluvit).

Dalším problémem pak je, že i když se film občas snaží přicházet s originální pohádkovou problematikou (například "Co se stane s čertem, který je oběšen?" nebo "Jak využít předměty s omezenou kouzelností na jejich plný potenciál?"), není dostatečně nápaditý na to, aby z těchto semínek něco zajímavého vyklíčilo. A některé ty originální nápady si vyloženě odporují: Například na začátku filmu vidíme mapu, podle které centrální peklo leží uprostřed Zeměkoule a vedou z něj přímé chodby do okresních pekel těsně pod povrchem Země. Ne, nevadí mi, že v centrálním pekle není beztížný stav. Vadí mi, že o pár minut později jde Bonifác z centrálního pekla do okresního po zemském povrchu (což je zapotřebí k tomu, aby vůbec film mohl mít svou zápletku). Vadí mi, že orálně vysvětlovaná situace "město vs. kopec vs. kopání kopce vs. hospoda na kopci vs. peklo pod kopcem" neodpovídá tomu, jak ji vidíme vizuálně znázorněnou. A tak dále...

Někdy okolo 60. minuty jsem už rezignoval na děj, neboť na něj zjevně rezignovali i tvůrci. Čertí brko se přerodilo v sérii honiček, rvaček a koulení očí, začala se na něm velmi projevovat jeho láce a ty honičky a rvačky vypadaly jako něco z ochotnické divadelní inscenace.

Totiž, je možné, že film byl docela drahý (kulisy, kostýmy, hodně statistů). Ale celý působí extrémně televizně. Hudba je "jakoby orchestrální", ale syntetická. Kamera v celém filmu neudělá nic jiného, než že stojí na místě a občas se mírně natočí do nějaké strany. Střih je místy vyloženě matoucí a pravděpodobně maskuje, že se nějaké scény nepovedlo natočit. Triky vypadají jako z české televizní pohádky z roku 1985. Film se také snaží být muzikálem (obsahuje asi 3-4 velmi krátké písničky), ale je to bída po všech stránkách. To všechno je dost zvláštní, protože Čertí brko natočil Marek Najbrt, režisér úžasně stylového Protektora.

Tento film obsahuje zárodek něčeho, co mohlo být vtipné a originální. Občasný dobrý vtípek a výkony vedlejších (záporných) postav mi připomněly Princeznu nevěstu. Ale bohužel jen velmi občas. Chělo by to mnohem, mnohem intenzivněji pracujícího dramaturga, aby z téhle jiskřičky něco pořádného bylo. Ale aspoň výsledek není úplně agresivně debilní...