Recenze: Oni a Silvio [Loro] - 50%

Paolo Sorrentino (Velká nádhera, Mládí, "Mladý papež") natočil film o relativně krátkém období života Silvia Berlusconiho (když se znovu dostal k moci). Nemusíte ale být bůhvíjací experti na italskou politiku, aby vám došlo, že "ve skutečnosti to takhle nebylo". Mnoho scén je totiž tak extrémně stylizovaných, že nemohou odpovídat chování žádných kdy žijících lidí, bez ohledu na to, jak moc byli retardovaní / opilí / opilí mocí / na koksu.

Hlavní hrdina Silvio (ve filmu se nikdy v žádné podobně neobjeví jméno "Berlusconi", a tvůrci dobře věděli proč) má rád mladé holky, peníze a moc. Toho všeho má hodně a chce toho mít ještě víc. S ostatními lidmi (včetně manželky) si nerozumí a používá je pouze jako prostředky k dosažení výše jmenovaného. To je celý děj filmu. Vlastně, to je děj druhé poloviny filmu. První polovina je o tom, jak se jakýsi méně významný chlapík snaží vetřít do Silviovy přízně prostřednictvím hromady polonahých děvčat v luxusní vile, a jak se mu to nedaří (v této první polovině se hlavní hrdina vůbec nevyskytuje).


Paolo Sorrentino původně natočil dvoudílný film o celkové délce tři a půl hodiny. To, co jde do našich kin, je "mezinárodní verze", která má "jenom" dvě a půl hodiny, místy se strašlivě vleče a místy nepříjemně rychle přeskakuje zřejmě důležité události. Nepřipadalo mi ale, že bych k pochopení potřeboval nějak lépe znát reálnou italskou politiku a její představitele.

Mnohé scény jsou audiovizuálně videoklipově opulentní, ale jsou opulentní přesně stejným způsobem jako scény v předchozích Sorrentinových filmech, přičemž děj je ještě chatrnější, nesměřující vůbec nikam. A ani neexistuje moc možností, kam by vlastně mohl směřovat. Silvio je od začátku do konce nedotknutelný všemocný manipulátor, a nikdo jiný proti němu nemá nejmenší šanci. Jde jen o to, kdo se podvolí, a kdo bude zničen.

A nechybí samozřejmě několik zcela WTF scén, nesouvisejících s ničím ve filmu, ale aspoň trochu zahánějících nudu - jako například dlouhá úvodní sekvence když do Berlusconiho vily omylem vleze ovce a chcípne (zřejmě) následkem automatické klimatizace (pokud jsem to měl nějak pochopit, nestalo se to).

Herecké výkony jsou většinou stylizované a záměrně "přehnaně dryáčnické", asi aby bylo jasnější, že jde o satiru, a že se tomu všemu máme smát. Pokud máte v oblibě spoře oděná (případně neoděná) hezká mladá děvčata, přijdete si na své, ale na druhou stranu budete muset přežít i mnoho minut hodně starých lidí.

Oni a Silvio říká vtipným a originálním způsobem něco o prohnilosti politiky (spíše obecně, ne nutně o italské politice), ale protože to říká dvě a půl hodiny dokola úplně stejným způsobem, hodně to ztrácí ze své působivosti a jde rozhodně o nejslabší Sorrentinův film.