Recenze: Vdovy [Widows] - 90%

Dramatická loupež několika milionů dolarů v Chicagu se nezdaří a všichni její účastníci jsou zabiti policií. To vše na úplném začátku filmu. Takže co dál?

Dál sledujeme jejich vdovy (Viola Davisová, Michelle Rodriguezová, Elizabeth Debickiová), které na tom nejsou moc dobře (psychicky a většinou ani finančně). A také osudy několika méně souvisejících lidí, jako například černého gangstera, kterému patřily ty ukradené (a shořelé) peníze, nebo mladého bílého politika (Colin Farrell), který v městských volbách kandiduje proti tomu gangsterovi a nesnáší svého otce - také politika (Robert Duvall).

A až po několika desítkách minut začne krystalizovat, o čem vlastně film bude. Asi.

Při sledování filmu Vdovy Stevea McQueena (toho, co nezávodí a je živý) mi myslím dost pomohlo, že jsem o jeho ději předem nevěděl vůbec nic a na základě plakátu jsem pouze tušil, že půjde o nějaké seriózní psychologické drama. To sice nakonec nebyla úplně pravda, ale ve filmu jsou od jeho počátku velmi dobře napsané a natočené scény se skvělými hereckými výkony, které by každému serióznímu psychologickému dramatu dělaly čest.


V jakékoliv kombinaci se jakékoliv jeho postavy setkaly, vždy to mělo skvělé tempo a skvělou atmosféru, někdy tragickou, jindy napínavou, a jindy dokonce komediální. Každá z postav měla hloubku a motivaci a u každé mě zajímalo, co bude dál. Vůbec mi nevadilo, že nemám nejmenší tušení, o čem ten film vlastně bude (pokud o něčem). A přesně ve chvíli, kdy mi to trochu vadit začalo, to do sebe postupně začalo zapadat.

Hlavní zápletka je o tom, že přeživší vdovy jsou nakonec okolnostmi donuceny provést loupež, kterou jejich manželé plánovali. Aniž by (ty vdovy) měly jakoukoliv zkušenost se zločinem a aniž by se předem znaly. Ale na rozdíl od většiny filmů s podobným námětem jsou Vdovy zajímavé všemi svými odbočkami a podzápletkami, i když s tou plánovanou loupeží souvisí jen minimálně. Ony totiž mají Vdovy skutečně blíže k vážnému dramatu než k zábavným produktům jako třeba Debbie a její parťačky. Nejde o to, že nervózně čekáme, "kdy už teda konečně sakra začne ta loupež". Jde o to, že většina scén je zajímavá třeba jen tím, že každá z žen je z jiné sociální vrstvy a z toho vznikají různé zajímavé / zábavné dialogy a momenty.

Film má velmi složitou strukturu. Děj chvílemi skáče časem zpět, občas jsou uvedeny do děje zcela nové postavy (u kterých se až o dost později ukáže, co mají s příběhem společného) a dojde k několika originálním a nečekaným zvratům, za které by se nemusel stydět ani Tarantino (v době, kdy ještě točil dobré filmy). To, že se většinu filmu divák v tom všem orientuje (s výjimkou okamžiků, kdy se záměrně orientovat nemá) a že to nakonec všechno do sebe skoro dokonale zapadne, je důkazem toho, jak dobře byl napsaný scénář (velmi volně podle stejnojmenného britského seriálu) a jak dobře fungovala dramaturgie.

Kromě toho McQueen skvěle režíruje (nejlépe ze čtyř jeho filmů, které jsem viděl) a herci výborně hrají. Audiovizuálně je film záměrně spíše tlumený (působí spíše dojmem excelentního televizního počinu) a atmosféru buduje především sugestivním střihem a Zimmerovou hudbou. Ta je velmi minimalistická, částečně s rytmy jako v Dunkirku, částečně jednoduchá smyčcová melodie v Morriconeho stylu, ale atmosféře pomáhá skvěle.

Jedinou námitku mám proti úplnému závěru filmu, kdy je všechno uzavřeno až příliš rychle a některé potenciálně zajímavé podzápletky zůstanou nevyřešeny. Nebo jsem některé ne úplně správně pochopil... Ale atmosféra jednotlivých scén je téměř neustále téměř dokonalá.

Takhle vypadá film, na kterém se před kamerou i za kamerou sešli extrémně talentovaní lidé a ukázali, co se dá natočit, i když nemáte 100 milionů dolarů a vybuchující roboty.