Recenze: Spider-Man: Paralelní světy [Spider-Man: Into the Spider-Verse] - 90%

Když Kingpin spustí ve své newyorské laboratoři nebezpečný experiment, naruší se tím časoprostor a do současného New Yorku se propadne několik alternativních Spider-Manů z alternativních světů. Například černobílý Spider-Man z roku 1930, japonská kawaii Spider-školačka z roku 3000, nebo Spider-prase. Ano, Spider-prase.

Ti všichni musí s "hlavním Spider-Manem" Peterem Parkerem a "novým mladým Spider-Manem" Milesem Moralesem Kingpina zastavit a dostat všechny Spider-bytosti zpátky do jejich dimenzí.

(Pro hnidopichy: Předchozí dva odstavce nejsou úplně pravda, ale nechci vám zkazit některé zásadní zvraty.)

Tento animovaný film režírovalo několik lidí, které pravděpodobně neznáte. Důležitější je, že u jeho zrodu stáli Phil Lord a Christopher Miller, kteří mají na svědomí Lego Movie nebo (obě) Jump Street. A podobně jako v Lego Movie se i v tomto filmu vzácně hladce snoubí vizuální nabušenost a šílené tempo vtipů s pomalejšími, dojemnějšími pasážemi.


Jsem rád, že se i v roce 2018 může někomu podařit přijít s novou filmovou stylizací, která tu dosud nebyla. Většina záběrů je originální kombinací grafiky, která vypadá jako ručně kreslená (s texturami jako z papírových comicsů) a "skoro reálných" CGI modelů. Pohyby kamery (kterých je hodně) jsou většinou animovány s plnou jemností, zatímco se postavy na tomto dynamickém pozadí pohybují schválně "trhaně", jen ve 12 snímcích za sekundu, a všechno zásadně bez motion bluru, takže to trochu připomíná ruční animaci. I když je samozřejmě všechno stoprocentní CGI.

Tím ale stylizace nekončí. Vyskakující "comicsové bubliny" nebo písmena, tvořící citoslovce, jsou pouhou počáteční ochutnávkou, a téměř každá scéna obsahuje něco vizuálně nápaditého, odvážného a nestydím se říct obdivuhodného. Tvůrci se třeba kdykoliv mohou rozhodnout skokově změnit celou barevnou paletu, prostě "protože se to tak do téhle scény hodí". A mohou se obzvlášť vyřádit, protože s přibývajícími minutami přibývá "glitchů", kdy do "normálního New Yorku" prosakují kusy těch alternativních.

Navíc je většina scén bezchybně napsána a "zahrána", takže se například vztah Milese a jeho otce podaří věrohodně načrtnout během tří minut (na rozdíl od Aquamana, kde se za 140 minut podaří věrohodně načrtnout pouze vztah hlavního hrdiny a jeho porostu hlavy).

Také jistě stojí za zmínku, že nový Spider-Man úspěšně bojuje proti sexismu, rasismu, xenofobii a podobným věcem prostě tím, že v něm jsou výrazné, dobře napsané, inteligentní ženské postavy, nebo že rodiče hlavního hrdiny jsou černoch a portorikánka, přičemž na to film nijak specificky nestrhává pozornost. Prostě to tak je, není na tom nic divného, a je to mnohem působivější, než když je Black Panther superhrdina především proto, že "odkaz předků a we wuz kangz".

A nechybí samozřejmě spousta vizuálních i dialogových vtipů, z nichž některé jsou dost sofistikované (a nepochopitelné dětem), a jiné naopak velmi dadaistické. Včetně toho, že si dělají legraci z různých jiných inkarnací Spider-Mana a z různých jiných studií (například když si Spider-prase není jisté, jestli nebude mít problémy s právníky, když použije větu "That's all folks!").

To nejméně zajímavé a nejméně překvapivé v celém filmu vlastně jsou všechny ty skoky a rvačky. Což je u comicsového filmu velikánská pochvala.

Spider-Man - Paralelní světy nejenže není výhradně pro dětičky, ale je to nejlepší superhrdinský film přinejmenším od Logana. A všichni máme to velké štěstí, že se dá v našich kinech vidět i v titulkované verzi. Protože si nedokážu ani teoreticky představit, jak by ty skvěle plynoucí dialogy a monology mohly fungovat v českém dabingu...

P.S: Různé věci ve filmu jsou variacemi a updaty různých věci v existujících Spider-Man comicsech, ale i pokud jste například nikdy dříve neslyšeli jméno "Miles Morales", nijak moc to nevadí.

P.P.S: Rozhodně počkejte až do konce závěrečných titulků.