Recenze: Záhada Silver Lake [Under the Silver Lake] - 70%

Třatřicetiletý Sam (Andrew Garfield) žije v Hollywoodu a ničím se neživí. Není bohatý (chystají se ho vyhodit z pronajatého bytu), ale film se nijak nevěnuje tomu, co Sam umí, čím se kdy živil a jestli by se tím znovu nechtěl živit. Ale to je jen jedna ze zvláštností tohoto zvláštního filmu.

Vlastně, úplně první zvláštnost filmu Záhada Silver Lake spočívá v tom, že hned na začátku jde Sam domů, z nebe spadne smrtelně zraněná veverka, zavrčí na něj a chcípne. Zbytek filmu žádnou další veverku nevidíme a nikdo o veverkách nemluví. Ale zato se mluví o jiných věcech!

Sam se totiž na první pohled zamiluje do sousedky (Riley Keughová), ale ta druhého dne nečekaně zmizí. Sam po ní začne pátrat a tím začne rozkrývat obrovské hollywoodské spiknutí, které se nějakým způsobem točí kolem tajných kódů v písničkách kapely "Jesus & The Brides of Dracula". A kolem krále bezdomovců. A kolem vraždící nahé Soví ženy. A taky kolem prvního čísla časopisu "Nintendo Power Magazine" a mapy první Zeldy, která v něm kdysi vyšla. Mimo jiné...


A to je jen několik dalších z mnoha zvláštností v tomto filmu.

Záhadu Silver Lake napsal a režíroval David Robert Mitchell, od kterého se mi nedávno dost líbil horor Neutečeš. Na rozdíl od něj ale Záhada není skoro vůbec strašidelná, ale o to více je WTF a zábavná (což je důležité).

O tom, že svět showbyznysu je bizarní tajná sekta, kde se dějí šílené věci, vzniklo již mnoho filmů. Například Cronenbergovy Mapy k hvězdám nebo Refnův Neon Demon. Záhada má podobně jako tyto filmy správnou halucinogenní atmosféru, ale je lepší v tom, že většina jejích scén je konzistentně ironická nebo jinak vtipná, ať už různými drobnostmi, nebo celkovou story (která dost připomíná nějakou šílenou počítačovou adventuru nebo papírovou RPG hru, a asi to není náhoda). Za zmínku rozhodně stojí hudba (od Disasterpeace), která intezivně kopíruje hudbu z hollywoodských filmů 50. let, a exteriéry, které nám ukazují zajímavá místa v Los Angeles, která často ve filmech nevidíme. A pokud máte dobře nastudovaného Hitchcocka, tak ve filmu pravděpodobně najdete tuny konkrétních odkazů na jeho tvorbu (já ho dobře nastudovaného nemám).

Hlavní ale je, že při většině těch WTF scén je velmi patrné, že Mitchell má z toho všeho větší či menší legraci, a nesnaží se onanisticky naznačovat, že tím chce říct něco hrozně hlubokého.

I když se zápletka filmu rozhodně nedá označit za logickou a i když mnohé z toho, co se stalo (pokud se to vůbec stalo), zůstane na konci filmu nevysvětleno, liší se Záhada Silver Lake třeba od Neon Demona tím, že mě zajímalo, co bude dál a jak na to bude hlavní hrdina reagovat (protože byl většinu času vyjeven z okolních událostí podobně jako já, divák filmu).

Díky tomu jsem úspěšně přestál celých 140 minut Záhady Silver Lake. Myslím, že kdyby se takových 30 minut vystřihlo, filmu by to pouze prospělo...

P.S.: Film obsahuje velké množství různých ženských frontalů. Jako jeden z mála dražších amerických filmů má přístupnost R (nejen kvůli frontalům), tudíž ve značné části amerických kin vůbec nemůže být uveden.