Recenze: Favoritka [The Favourite] - 70%

Rok 1708. Anglie válčí s Francií a vládne jí neschopná, dementní a nemocná královna Anna (Olivia Colmanová). De facto ale vládne její poradkyně Sarah Churchillová (Rachel Weiszová). Ke dvoru přijíždí Abigail Hillová (Emma Stoneová), chudá sestřenice Sarah, která sice nemá pořádný titul ani majetek, ale chce obojí získat, protože je skoro stejně slizká jako Sarah.

Favoritka je novým filmem Yorgose Lanthimose, který předtím natočil Humra a Zabití posvátného jelena, které považuji za těžko snesitelný masturbační art. Favoritka vypadala, že má pro změnu smyslupnou zápletku, takže jsem se odvážil na ní zajít. A nelituji! Aspoň ne moc.


Favoritka je především hereckým koncertem tří výše zmíněných hereček a mikrokosmu brutálních vztahů jejich postav. Obě mladé ženy jsou chytré, vychytralé a bez zábran. Královna je sice mírně dementní, ale občas jí dojde, co se kolem ní děje, a dokáže si dupnout. A všechno se to odehrává uprostřed bouřlivých politicko - válečných událostí, které personifikuje především krásně slizký Nicholas Hoult jako politik Robert Harley. (I když postavy těchto jmen skutečně existovaly, tvůrci filmu se nijak netají tím, že se skutečnými dějinami nemá jejich výplod prakticky nic společného.)

Nejoriginálnější na tomto filmu je, že se jeho představitelé chovají jako ryze současné dvě mrchy a jedna dementní důchodnkyně. Bez obalů si říkají hodně drsné věci, mají bleskové uvažování (ty dvě nedementní mrchy) a jsou ochotny jít za svým cílem jakýmkoliv způsobem. Projevuje se to i v dialozích, které jsou velice současné i když používají archaický vulgární slovník. Musím pochválit české titulky (Ondřej Kavka), které dobře zachycují nuance originálu aniž by se snažily o otrocký překlad, takže extrémní břitkost dialogů zůstává většinou zachována.

Další specialitou tohoto filmu je kamera, která často používá extrémně širokoúhlé a zkreslující objektivy, takže (paradoxně) osamělé postavy, zabírané od země v obrovských sálech, působí téměř klaustrofobickým dojmem. Vizuálně je všechno velmi "klinické" a "odlidštěné" (viz Posvátný jelen) a z mnoha zajímavých nápadů musím zmínit přinejmenším velmi originální typografii titulků.

Hodně se asi bude mluvit o tom, jaké sprosté věci se ve filmu dějí, ale pár nadávek, zmínky o lesbickém sexu (hlášky o "lízání díry") a půl vteřiny špatně zakrytého minipenisu jsou těžko něco, co by dnes někoho šokovalo. Od poloviny filmu už to na mě působilo trochu předvídatelně (scéna svatební noci) a jako snaha o skandálnost za každou cenu.

Jsem velmi rád, že Favoritka je "smysluplnější"  než předchozí Lanthimosovy filmy a má dokonce něco jako pochopitelnou zápletku. Bohužel, ke konci filmu se zápletka poněkud rozplizne a nejsem si dokonce ani jistý, že jsem správně pochopil, jak film skončil. Vypadá to, že postava X dosáhla svého cíle. Její protivník, postava Y jí řekne "Chacha, opravdu si myslíš, že jsi vyhrála?" A dále se ve filmu nestane nic, co by naznačovala, že postava Y nevyhrála, a je konec, přičemž X i Y skončí jaksi nemastně / neslaně, a zřejmě nám jako divákům má stačit, že nyní nejsou úplně šťastné a králíček možná byl rozšlápnut.

I ve Favoritce je pár zcela WTF momentů (tanec na bálu) a kdybych neznal předchozí režisérovy filmy, asi bych se pozastavoval nad tím, jak bizarní je tehle snímek. Předchozí režisérovy filmy ale znám (aspoň ty dva), takže jsem rád, že Favoritka je podstatně méně bizarní. Je to výrazně ku prospěchu věci.