Recenze: Na střeše - 70%

Profesor Rypar (Alois Švehlík) nemá křestní jméno, je už delší dobu v důchodu a žije sám ve starém domě u pražského náměstí I.P. Pavlova. Manželka a syn od něj odešli před desetiletími, kamarády nemá a smyslem života pro něj je časopis o šachu.

V tutéž chvíli podniká policie razii v tajné pěstírně kanabisu (nebo co to bylo?) ve vietnamské tržnici ve Vysočanech, přičemž odtud uprchne dvacetiletý (ilegálně přistěhovaný) vietnamský pěstitel Song (Duy Anh Tran). Ten se rozhodne svou situaci následně řešit skokem ze střechy profesorova domu. V profesorovi se cosi hne a za chvíli už Song jí sendvič v jeho bytě. A hned tak odtud neodejde...

Po velmi nadějném debutu Pojedeme k moři se scenárista a režisér Jiří Mádl rozhodl natočit film s mnohem tradičnější, "mainstreamovější" strukturou. Není daleko od pravdy, když napíšu, že výsledkem je něco jako Svěrákův Kolja, jen místo maličkého Rusa je v něm o něco starší Vietnamec, jehož záchranou náš protagonista zachrání sám sebe, jak už to v těchto filmech chodí...


Po smrti Jana Třísky byl do hlavní role obsazen Alois Švehlík, který rozhodně není špatný herec, ale v jeho podání na mě proměna ze starého bručouna v chlapíka s novým smyslem života nepůsobila úplně hladce. Svou vinu na tom má i scénář, ve kterém je ta změna opravdu příliš náhlá. A nejde o jednu změnu - protagonista během příběhu několikrát osciluje mezi hodným pečovatelem a xenofobem a nepůsobí to tak přírozeně, jak tvůrci zamýšleli. Ne že by výsledek byl vyloženě nepodařený, ale nefunguje tak hladce jako ve špičkových českých dílech tohoto žánru (třeba v Koljovi).

Film údajně nebyl psán na tělo Třískovi (Mádl ho původně zamýšlel pro Christophera Plummera nebo Bruna Ganze), ale přesto mi v kině opakovaně připadalo, že z Třískových úst by většina těch hlášek zněla jaksi přirozeněji.

Duy Anh Tran (narozený v ČR a mluvící plynně česky) je v roli pologramotného Vietnamce spíše rekvizitou a katalyzátorem toho, co dělá Švehlíkova postava. Sám od sebe vlastně nic nedělá, jen se snadno či méně snadno podvoluje profesorovým rozmarům (včetně toho, že ho tento chce spárovat s mladou sousedkou, aby dostal povolení k pobytu).

Film obsahuje značné množství drobných okamžiků nebo delších scén, které fungují naprosto perfektně a ve kterých herci mají přesně ten správný přednes a přesně správná gesta, která fungují, jak mají.

Ale mrzí mě, jak málo je propracovaná zápletka tohoto filmu a jak se pouze snaží držet se klasického základního schématu, které jsme už viděli mockrát. Sice s pár ozvláštněními (konečné řešení legálního pobytu v ČR), ale také s pár liniemi, které vedou nepříjemně do ztracena (několik náznaků profesorovy komunistické minulosti, Songova rodina ve Vietnamu, trestně-právní aspekty Songova jednání, vysvětlování Facebooku aniž by byl vysvětlen Internet). A úplně všechny postavy s výjimkou dvou hlavních jsou velmi povrchní.

Pořád je to lepší než většina české produkce, upřímně přeju Mádlovi komerční úspěch, ale čekal jsem o něco víc...