Stolní hra: "Legendary Encounters: Alien"

Občas se zajímám o deskové hry. "Občas" znamená, že se jim třeba rok nebo dva nevěnuji vůbec, a pak se objeví pár dní času (svátky), já se dostanu do patřičné nálady, a začnu dohánět, co se v tomto oboru stalo nového.

Pořídil jsem si v minulých letech spoustu stolních her (kompletní seznam zde), ale některé z nich jsem si dodnes pořádně nezahrál a "Patřičná nálada" je v posledních letech stále vzácnější, protože stolní hry vyžadují na rozdíl od těch počítačových více času (na přípravu a úklid), více prostoru a více lidí (většinou, ale o tom za chvíli).

Pokud se nemýlím, tak jsem na FFFILMu o deskových hrách nikdy nic rozdáhlejšího nepsal (s výjimkou Barona Prášila, což je spíš RPG). Především proto, že jsem za posledních 10 let nenarazil na žádnou, která by mi přišla tak super / originální, aby stálo za to o ní rozsáhleji psát.

To se ovšem změnilo, když jsem nedávno narazil na hru (čtyři roky starou) s plným názvem Legendary Encounters: Alien Deck Building Game (zkráceně LEADBG), oficiálně vytvořenou podle filmů s Vetřelci.

Nejdříve krátké shrnutí, o co přibližně jde, abyste věděli, jestli vůbec máte číst dál, nebo ne...

LEADBG je představitelem takzvané "deck building" hry. To znamená, že k jejímu hrání potřebujete pouze karty (v základní krabici 600!), velkou herní podložku pro lepší orientaci (je v balení) a pár nepovinných barevných žetonů pro lepší počítání během hry. Nekupujete si žádné další karty (jako v Magicu nebo Pokémonech), v základní krabici je vše potřebné.

Hra je pro jednoho až pět hráčů a je kooperativní, tudíž všichni hráči (reprezentující lidi) spolupracují proti herním mechanismům (reprezentujícím Vetřelce a občas jiné nepříjemné věci).


Asi nejznámějším zástupcem nesběratelské deckbuildingové hry je Dominion. A podobně jako v něm spočívá základní herní princip LEADBG v tom, že hrajete karty ze svého balíčku, který na počátku každé hry obsahuje jen 13 shitových karet. V průběhu hry musíte jednak svůj balíček vylepšovat a zvětšovat, a jednak plnit mise, likvidovat Vetřelce a nenechat se zabít. Výsledkem nakonec je, že buď je mise splněna a všichni hráči vyhrají (i když třeba někteří zemřou), nebo jsou všichni hráči mrtví (což opět není úplně exaktní pravda, ale o tom až na konci).

Mám rád filmy o Vetřelcích (především první a druhý) a LEADBG rozhodně není první hrou podle filmu, kterou jsem kdy hrál. Pokládám u ní ale za naprosto výjimečné, jak dobře se jí podařilo v jejích herních principech i v textech a obrázcívch na kartách zachytit atmosféru vetřeleckých filmů, aniž by měla překombinovaná pravidla a aniž by přestala být zajímavou hrou.

Základní pravidla jen stručně (a zjednudušeně): Hráči sedí okolo stolu a střídají se po tazích. V každém svém tahu provede každý hráč následující 4 věci:

1) Na začátku každého tahu je vytažena náhodná "zlá Vetřelecká" karta z balíčku "Úl" a položena na začátek Komplexu obrázkem dolů (tj. nikdo neví, co na ní je). Komplex má pět políček vedle sebe a na každém z nich může ležet pouze jedna karta, takže když by se měly dvě karty na políčku střetnout, ta starší z nich je vždy vytlačena na další volné políčko Komplexu (princip FIFO). Ve chvíli, kdy je nějaká karta vytlačena z posledního pátého políčka Komplexu, je přemístěna do Bojové zóny pod komplexem a otočena obrázkem nahoru. Většinou představuje nějakého Vetřelce nebo jiného nepřítele.

2) Pak následuje hlavní fáze tahu, kdy hráč vykládá karty postav ze své ruky (na počátku jich drží 6) a tím především akumuluje "útoky" a "peníze". Pomocí útoků může likvidovat odkryté Vetřelce nebo otáčet skryté Vetřelce (v Komplexu) obrázkem nahoru, aby na ně mohl útočit předtím, než se dostanou do Bojové zóny (a zaútočí oni na něj). Pomocí peněz může "kupovat" karty z Hlavního stanu, kde je vždy vyloženo (obrázkem nahoru) pět postav s různými schopnostmi. Takto koupené karty si nenechává v ruce, ale okamžitě je odkládá do svého odkládacího balíčku (tzn. nemůže je použít okamžitě).

3) V další fázi dojde k tomu, že všichni Vetřelci v Bojové zóně zraní hráče, který je právě na tahu (za každého si vytáhne kartičku s náhodným zraněním) a nadále tam zůstávají do dalšího kola. Z toho vyplývá, že je v zájmu hráče, aby byli Vetřelci zlikvidováni okamžitě jak se dostanou do Bojové zóny, v nejlepším případě ještě předtím. Pokud se to nedaří, začnou všichni hráči dostávat každý další tah větší a větší zranění.

4) V poslední fázi hráč odloží na odkládací balíček všechny karty ze své ruky, i všechny v tomto tahu odehrané, a dolízne si ze svého lízacího balíčku 6 nových karet. Pokud karty v lízacím balíčku dojdou (což se poprvé stane nejpozději po dvou tazích, protože na začátku je jich tam pouze 13 - 6 = 7), vždy promíchá odkládací balíček a udělá z něj nový lízací. Pak hraje další hráč.

Unikátní feeling pak hře dávají speciální instrukce, napsané na konkrétních kartách. Jak na odhalovaných kartách z Úlu (tam jsou hlavně Vetřelci), tak na hráčem vynášených kartách (především lidští hrdinové a jejich slavné scény / hlášky). Tvůrci hry velmi kreativním způsobem (a občas dost vtipně) vymysleli, jak slavné scény / hlášky implementovat v kontextu herních mechanismů.

Například:

Parker může použít svou elektrizovanou tyč k tomu, aby nepříjemnou kartu "zahnal" jinam.

Nebo (z opačné strany barikády):

Královna unáší lidi a nemůže být zabita, dokud má rukojmí.

Téměř neomezená variabilita hry spočívá v tom, že můžete kombinovat herní scénáře (tzn. obsah balíčku Úlu) s obsahem balíčku hrdinů, ze kterého "verbujete" (vždy čtyři postavy, každá se 14 kartami, tedy celkem balíček o 56 kartách) a s lokací, kde se děj scénáře odehrává. A teď pozor:

V základním balení dostanete scénáře všech čtyř vetřelčích filmů, 16 postav (čtyři z každého filmu) a čtyři lokace. Navíc, každý scénář se skládá ze tří na sebe navazujících "jednání", která můžete volně míchat mezi různými filmy! Takže například můžete hrát scénář sestavený z první třetiny prvního filmu, druhé třetiny čtvrtého filmu a třetí třetiny třetího filmu, celé se to může odehrávat v kolonii z druhého filmu, a všech 56 karet postav může být pouze Ripleyová (neboť ke každému ze 4 filmů přísluší pochopitelně zcela jiná Ripleyová). A pořád to funguje jako hratelná hra, byť svou zápletkou poněkud psychedelická. Každopádně z toho vyplývá, že při každé hře použijete jen malou část z obrovské hromady karet, které v krabici jsou.

To je ale pro pokročilé hráče. Zpočátku si bohatě vystačíte se "standardními scénáři", které odpovídají konkrétním filmům. Takže například hrajete všechny tři kapitoly prvního filmu (nalezení mimozemského signálu, uzavření větrací šachty, likvidace dokonalého organismu), odehrává se to na lodi Nostromo (což ovlivňuje, co se děje při krizových událostech) a vaši hrdinové jsou Ripleyová (verze z prvního filmů), kapitán Dallas, Lambertová a Parker.

Každopádně má ale hra při všech těchto kombinacích stále stejná pravidla a různá atmosféra a různé strategie nezbytné pro různé scénáře jsou definovány pouze speciálními texty na kartách. Takže když hrajete scénář prvního Vetřelce, první jednání pozůstává především z hledání a z nervózního pokukování po nehybně stojících (převážně neútočících) vajíčcích. Zatímco ve druhém Vetřelci na vás od začátku vybíhají nepřátelé odevšas a vybíhají tím rychleji, čím rychleji je likvidujete (t.j. pokud se chcete dožít konce scénáře, je lepší nechat je být a místo boje si připravit co největší palebnou sílu na pozdější horké chvilky). A přitom musíte najít a zabít unesené impregnované kolonisty dřív než přilákají další Vetřelce.

To všechno samozřejmě představuje značnou míru abstrakce. Hra neobsahuje žádné konkrétní mapy, po kterých byste posunovali figurky konkrétních postaviček. Každý lidský hráč si může "naverbovat" a vynášet karty s libovolnými hrdiny (tedy máte v ruce v jednu chvíli např. Ripleyovou, dva Bishopy a tři vojíny Hudsony). V každém scénáři (včetně prvního a třetího filmu) budete bojovat s mnoha různými Vetřelci. Veškerá "story" se před vámi odvíjí jen díky tomu, jaké karty jsou v jakém pořadí odhalovány a hrány, a co to dělá s kartami na stole, se zdravím hráčů a s jejich karetními balíčky. A přesto výsledná atmosféra opravdu velmi věrně odpovídá atmosféře vetřelčích filmů a je zjevné, že její autoři byli schopní návrháři her a současně velcí fanoušci Vetřelců. Když posléze mluvíte o tom, jak partie probíhala, často to připomíná zápletku skutečného filmu (pokaždé jinou, protože vše je mírně randomizováno, což může vést k zásadně jinému vývoji situace při opakovaném hraní totožného scénáře).

Ripleyová z třetího Vetřelce se může samozřejmě osudově obětovat, zcela vyřadit svého hráče ze hry a výrazně pomoci zbývajícím

Hra je plně kooperativní, což znamená, že hráči by spolu měli neustále komunikovat a mít své karty de facto vyložené před sebou stole a průběžně se do nich navzájem dívat. Z toho vyplývá, že je možno bez problémů a bez úprav pravidel hrát celou hru jako solitér (s jedním až pěti "virtuálními" hráči) a také, že není problém nové hráče pozvolna zaučovat až v průběhu hry a vysvětlovat jim, kdy dělají něco špatně.

Pokud ale hrajete ve více lidech, hra dostává další rozměr. Jak je patrné z předchozího popisu čtyř fází tahu, zatímco jeden hráč řeší svůj tah, všichni ostatní hráči mají vždy plné ruce karet. Což je signifikantní, neboť mnohé karty mohu odehrát i když nejsem na tahu a pomoci tak hráči, který právě na tahu je. Čímž se samozřejmě změní mé karty v ruce a tudíž i mé šance, až přijde můj tah (ať už k horšímu nebo k lepšímu). Ale pak třeba někdo zase pomůže mně. Pokud nebude sobec nebo záškodník... Tato nesnadná rozhodování se promítají i do základního mechanismu facehuggerů a chestbursterů, kdy nezřídka dochází k tomu, že hráč má na obličeji chobotničku a zoufale prosí ostatní hráče, aby mu od ní pomohli, protože jinak se mu v žaludku (v balíčku) ocitne chestburster a dostat ho odtamtud pryč věru není legrace (ale jde to, s dávkou štěstí). Validní strategie spočívá třeba i v tom, nechat se v pravou chvíli (ke konci hry) záměrně impregnovat, protože pak sice pravděpodobně vypadnete ze hry s protrženým břichem, ale než se to stane, Vetřelci na vás neútočí, takže můžete lépe stihnout vyhrát než zemřete!

Adaptovat film do herní podoby je vždy obtížné a opravdu dlouho jsem neviděl (ve stolních hrách ani ve videohrách), že by se to povedlo takhle dokonale, s láskou a se zachycením té strašlivé hrůzy, kdy život visí na vlásku, odevšad lezou monstra a jde o každou sekundu (tedy "o každý tah"). Ve hře je samozřejmě hodně náhody (balíčky se před každou partií míchají), ale po několika hrát se před vašima očima začnou organicky objevovat různé zajímavé strategie a specifická komba, při který můžete využívat skutečnosti, že si někteří konkrétní hrdinové za jistých okolností spolu lépe rozumí (např. všechny postavy ze stejného filmu nebo všechny akce založené na síle).

U podobných her často dochází k tomu, že mezi speciálními kartami vznikají různé konflikty a v jistých okrajových situacích hráčům není jasné, jak je mají řešit, protože na ně pravidla nepamatují. I v tomto ohledu musím LEADBG pochválit, protože většina formulací na kartách je velmi jednoznačná a bezkonfliktní a když jsem si pro jistotu četl online herní FAQ, naprostá většina jeho položek se shodovala s tím, co jsem si myslel po prvním přečtení textu na kartě. U hry s takovým množství scénářů a postav je to skoro zázrak.

Prostě, LEADBG představuje ideální vyplnění dlouhých zimních večerů, kdy je venku hnusně, vy musíte sedět sami doma a za žádnou cenu se nemůžete dokopat k tomu, abyste dělali cokoliv produktivního... :(

Ale abychom se vrátili zpátky na zem: K potenciálním záporům hry patří:

• Relativně vysoká cena (u nás okolo 1500 Kč)
• Všechny texty jsou v angličtině (ale stačí když dobře anglicky umí jeden z hráčů). Existuje také fanouškovský překlad pravidel i karet, ale nečetl jsem ho
• Než můžete začít hrát, musíte 5 - 10 minut míchat balíčky a rozestavovat je na správná místa
• Když si hru koupíte, jsou všechny karty naprosto nelogicky promíchány a čeká vás obrovský puzzle, kdy musíte všechno ručně roztřídit do správných skupin a podskupin (ale pak můžete všechno hezky organizovaně uložit do původní bedny s oddělovači, které si můžete popsat)

Bonus: V článku jsem se o tom nezmiňoval, ale hra obsahuje také několik dalších variant, ve kterých můžete mít tajnou misi (a hrát proti ostatními hráčům aniž by o tom věděli) nebo se v případě smrti stát Vetřelcem a dělat ostatním ze života ještě intenzivnějí peklo.

Super speciální bonus: Ke hře existuje rozšíření, které obsahuje 400 dalších karet (např. létající Vetřelce, různé humanoidní klony) a mimo jiné v něm najdete 9 dalších postav, dva nové (originální) scénáře s novými lokacemi a nepřáteli, a v neposlední řadě možnost hrát proti lidem jako Vetřelčí Královna, která přímo kontroluje své poddané. Nemyslím si, že byste toto rozšíření pro prvních 100 partií potřebovali, ale je dobré si přečíst jeho manuál online, protože obsahuje pár drobných vylepšení pravidel základní hry.

Super extra speciální mega bonus: Hru je možno skombinovat s hrami Legendary: Marvel a Legendary Encounters: Predator (ale nefunguje to úplně hladce a obě z nich jsou IMHO slabší než LEADBG). Ovšem někdo prostě nezbytně potřebuje bojovat s Wolverinem a Hulkem proti Vetřelci a Predátorovi...