Recenze: Alita: Bojový anděl [Alita: Battle Angel] - 80%

Země, 26. století. Před 300 lety došlo k jakémusi blíže nedefinovanému "Zániku" po válce s Marsem a nyní žije většina pozemšťanů v Železném městě, což jsou především slumy pod vznášejícím se městem Salem (kde je luxus a blahobyt, ale téměř nikdo "zespoda" se tam nikdy v životě nedostane).

Doktor Ido (Christoph Waltz) najde na skládce (pod Salemem) fungující hlavu ženského kyborga, přimontuje jí umělé tělo, které kdysi sestrojil pro svou dceru, a novou bytost pojmenuje "Alita" (Rosa Salazarová). Alita má téměř kompletně vymazanou paměť, ale rychle se začne seznamovat s okolním světem a samozřejmě také odhalovat nějaká ta strašlivá tajemství ze své (a nejen své) minulosti.

Tento film Roberta Rodrigueze v produkci (a podle scénáře) Jamese Camerona vychází z hodně slavné (a dost staré) japonské Mangy, a také z její novější animované verze, která se od papírové předlohy dost liší. Tento nový hraný film se dost liší od obojího, ale přitom se docela slušně drží jistých základních konceptů a myšlenek originálu. Tzn. zápletky a postavy jsou často výrazně jiné, ale hlavní motivy celého díla jsou zachovány věrně a čeští fanoušci originálu (všichni tři) si nemají na co stěžovat. Konkrétně jde především o motivy:

• 300 let starý bojový kyborg se vzhledem a duší mladého děvčete objevuje svět a sám sebe
• Postapokalyptická deprese a touha všech po útěku do lepšího světa "tam nahoře"
• Brutální futuristický sport Motorball (závody + zabíjení + míč + brusle)
• Na meta-úrovni pak jde také o zásadní otázku, zda může člověk souložit s 300 let starým kyborgem se vzhledem třináctiletého děvčete (asi ne, nemá tam díru, pokud není zavírací), a zda je to pedofilie (záleží na zákonech, v Japonsku určitě ne)

První, co každého diváka zarazí, jsou pravděpodobně strašidelně obrovské oči hlavní hrdinky. Tvůrci zcela jistě věděli, co dělají, a zcela jistě se záměrně rozhodli pro takovouto brutální stylizaci (nikoliv proto, že má hrdinka veliká kukadla v papírové předloze). Je to odvážný tah, který dle mého názoru dobře vyšel, protože Alita s takovýmto kukučem zcela zjevně není člověk, ale přitom má v obličeji část čehosi lidského, co dobře sedí k její neuvěřitelné naivitě a bezprostřednosti. Je to sázka na "uncanny valley", která v tomto případě vyšla.

Hlavní hrdinka je vůbec triumfem kinematografie 21. století, protože je ve většině záběrů (nebo ve všech?) stoprocentně digitální (t.j. žádná část jejího těla není část těla Rosy Salazarové), a přesto působí v naprosté většině scén živě, lidsky, emocionálně, a... a pravidlo 34.

Dalším významným plusem filmu je vskutku vydařený world-building, kdy na rozdíl od většiny podobných snímků (v nedávné době například Ghost in the Shell, trilogie Labyrint, Smrtelné stroje) vzbuzuje Bojový anděl dojem, že se díváme na futuristickou společnost, která nějakým způsobem funguje a bylo by zajímavé dozvědět se víc o každodenním životě jejích obyvatel. Není to jen bezchybnou výtvarnou  a trikovou stránkou, ale především tím, že před kameru nebylo jen tak něco bizarního náhodně naplácáno, ale zjevně to všechno bylo pečlivě předem promyšleno (Cameron se vytahoval s mnohasetstránkovou "biblí tohoto světa", kterou před natáčením připravil).

A Rodriguezova režie je nejlepší za mnoho posledních let. Zjevně mu svědčí, když ho nějaká autorita trochu "drží pod krkem" a nedovolí mu při takovém megaprojektu vyskakovat si a blbnmout tolik, jak má ve zvyku při svých lacinějších filmečcích. Obzvlášť příjemné jsou akční scény, které jsou krásně přehledné, nepsychedelické a dávají si načas.

Je ale čas věnovat se záporům, z nichž ten první možná není zápor, ale je velice signifikantní: Alita: Bojový anděl je film přístupný mládeži (v USA nevhodný do 13 let). Jde sice v brutalitě překvapivě daleko (uvidíme nějakou krev i mnohá roztrhaná / přeseknutá těla, uslyšíme jedno velmi strategicky umístěné "fuck"), ale pořád je to přístupný film, napsaný a natočený tak, aby ho bez problémů pochopily dvanáctileté děti. Zápletka není zrovna předvídatelná a skrývá nějaké to překvapení (i když znáte předlohu), řeší se filosofické otázky ne nepodobné Blade Runnerovi, ale všechny postavy jsou extrémně naivní (Alita nejvíc) a jejich reakce většinou velmi předvídatelné. Totéž můžeme říct třeba i o původních Star Wars, ale Bojový anděl bohužel neobsahuje žádnou postavu, která by byla podobně osvěžující a bojující proti přílišné serióznosti jako byl Han Solo.

Další zápory: Občas přílišná zhuštěnost několika prolínajících se zápletek. Obrovský cliffhanger na konci, který může někoho i dost vytočit. A Junkie XL se sice tentokrát snaží více než obvykle, ale nic extra ze soundtracku pořád vyždímat nedokáže.

Jinak jsou ale ty Star Wars docela dobré přirovnání. Myslím, že kdyby mi bylo dnes třináct nebo čtrnáct let, byla by pro mě Alita: Bojový anděl dnes nejlepší film všech dob.

P.S: Existuje dabovaná i titulkovaná verze, 2D i 3D. 3D verze je prý v tomto případě velmi vydařená, ale bohužel jsem ji neviděl.