Recenze: Všichni to vědí [Todos lo saben] - 60%

Do malého zapadlého španělského městečka se sjíždí několik desítek členů rozvětvené rodiny, aby se zde zúčastnili svatby. Někteří z nich jsou zdejší, jiní přijíždějí až ze zahraničí. Mimo jiné se zde Penélope Cruzová po dlouhé době střetává se svou dávnou láskou, Javierem Bardemem. A mimo jiné dojde k dramatické události, která se stane katalyzátorem odhalování niter a jiných věcí...

Íránec Asghar Farhadi, tvůrce oceňovaného dramatu Rozchod Nadera a Simin, nám tentokrát předkládá intimní (ne sexuální, ale intimní) vztahy hromady Španělů, především venkovanů. Opět to dělá téměř dokumentární metodou, takže ve filmu například téměř chybí hudba (u které by na plátně nebyl vidět její zdroj). Ale nejde o tolik dokumentární metodu jako v Rozchodu, neboť některé záběry a kostýmy jsou velmi efektně filmové (je to místy skoro rušivé, jako bychom se dívali na nějakou reklamu na španělský venkov) a většinou není žádných pochyb o tom, že se díváme na herce (i když to většinou jsou herci, které neznáme).


Poměrně dlouho trvá, než se vyklube něco jako zápletka. Několik úvodních desítek minut vidíme pouze typickou komunikaci lidí, kteří se dlouho neviděli a normálním způsobem se spolu baví o normálních, většinou vrcholně nezajímavých věcech. Je jasné, že celá ta idyla bude záhy rozbořena, ale trvá to opravdu až moc dlouho.

(Další text obsahuje mírné spoilery, v ne o mnoho větším rozsahu, než je vidět v trailerech.)

Americký trailer jednak vzbuzuje dojem, že se ve filmu mluví anglicky (nemluví, ani slovo) a jednak se snaží naznačovat, že jde o nějaký mysteriózní thriller, což není pravda.

Asi po půlhodině filmu dojde k únosu asi patnáctileté dcery Cruzové a ozvou se únosci, kteří chtějí spoustu peněz jako výkupné. Celé příbuzenstvo se rozhodne, že nebudou kontaktovat policii a za pomoci jednoho soukromého detektiva začnou sami pátrat a shánět peníze.

Bohužel, celý kriminální aspekt příběhu je značně nezajímavý a značně předvídatelný. Na "řešení" celého únosu jistě mnoho diváků přijde dlouho před koncem (i kdyby film méně spoileroidní název) a i kdyby náhodou ne, odhalení pachatelů v něm vzbudí maximálně tak mírné pokrčení rameny. "No tak to byli tihle, a co má být?"

Celý únos a následné pátrání jsou využity především jako katalyzátor toho, že většina zúčastněných odloží své "společenské masky", začne mluvit upřímně a začnou vyplouvat na povrch jisté události z minulých desetiletí, na které by většina přítomných nejraději zapomněla a o kterých se normálně nesluší mluvit nahlas. Ale chybí tomu "opravdovost" předchozího Farhadiho filmu a vzbuzuje to jisté pochyby o scénáři, který využívá kriminální zápletku a občas poněkud WTF dramatické zvraty, aby tu "obnaženou lidskost" z postav vyždímal.

Není špatné dívat se dvě hodiny na přední španělské herce, jak ze sebe ždímají drama, ale musím říct, že jsem se po dvou hodinách filmu tak trochu drbal na hlavě a přemýšlel, jestli to tedy jako bylo všechno, nebo mi něco zásadního uniklo.