Recenze: Arctic: Ledové peklo [Arctic] - 80%

Mads Mikkelsen versus ledové peklo za polárním kruhem. Do toho občas jedna téměř mrtvá žena a jeden lední medvěd. Ale jinak především superdán versus zima...

Drama o boji jednoho člověka s živlem / přírodou je vděčným tématem, ale většinou není snadné natočit ho tak, aby to nebyla nuda (z posledního desetiletí připomeňme Vše je ztraceno, 127 hodin nebo Gravitaci). Především je nutné nějak vyřešit tu skutečnost, že protagonista toho během filmu moc nenamluví.


Toto nové drama je mi sympatické hned v několika ohledech:

1) Film se nezdržuje popisem havárie, natož nějaké životní story hlavního hrdiny. První scéna se odehrává nejméně týden po letecké havárii. A detaily o hlavním hrdinovi (je pilotem nákladního letadla) se dozvíme až průběžně, z drobných informací ve vraku letadla.

2) Mikkelsen hraje chlapíka, který je dostatečně profi na to, aby se uměl udržet v relativním teple, získal v divočině dostatek masa k obživě a uměl si naplánovat akci, směřující k záchraně. Je celkem jedno jestli je takový profík odjakživa, nebo se to naučil během pár dní od ztroskotání. Prostě to od začátku filmu umí a ve chvíli, kdy ho poprvé uvidíme, už má celkem profesionální každodenní "rutinu".

3) V průběhu filmu se celkem originálně mění definice toho, co je vlastně pro hlavního hrdinu v sázce. Osciluje to na různých úrovních, od "Chci se zachovat civilizovaně a lidsky k někomu jinému" až po "Chci zachránit svůj holý život". Několikrát musí během filmu své priority přehodnotit, je to ztvárněno logicky a emocionálně působivě a zahání to nudu.

Celý příběh, včetně různých vnitřních krizí hlavního hrdiny, je natočen s minimem dialogů (resp. monologů). Kompletní anglicko-dánský mluvený text stominutového filmu vypadá přibližně takto: "Arghhhh... Gggggghhhh... Tady! Tady! Tady!.... Ghhhhghh.... Fück... Fück... Jsem u vás... Arghhhh... Mačkejte... Fück... Aaaaaaa.... Omlouvám se... Nnngghhhh... Jsem tady. Jsem tady."

Tempo filmu je většinou značně pomalé (zámerně), ale scénář obsahuje dosti nečekaných (a občas pořádně ironických) zvratů na to, aby výsledek nebyl nudný.

Mikkelsen v hlavní roli samozřejmě exceluje (zraněná žena je spíše nehybnou rekvizitou a nikdo jiný ve filmu nevystupuje). Jeho drsná tvář, postupně víc a víc zničená fyzicky i psychicky, vypovídá o jeho měnícím se stavu víc než dlouhé minuty dialogů. Hudba Josepha Trapaneseho pak dodává dostatek pomalých syntetických ploch (trochu ve stylu Vangelise), aby byla atmosféra filmu ještě hypnotičtější.

Arctic: Ledové peklo není žádná převratná událost, ale je to velmi profesionálně natočená (a zahraná) záležitost s dostatečným množstvím originálních drobností.