Recenze: Pašerák [The Mule] - 60%

Devadesátiletý Earl (Clint Eastwood) pěstuje kytky, je bez peněz, bez domova a celé příbuzenstvo ho nenávidí. Proto se chopí příležitosti a začne pro mexický kartel pašovat po Illinois drogy ve své dodávce. Jde mu to velmi dobře, protože zchátralého důchodce s čistým trestním rejstříkem a bez dopravních přestupků nikoho nepodezřívá a nikoho nenapadne prohledávat mu auto (takže drogy vozí jen tak pohozené v tašce v kufru auta). A protože je veterán Korejské války, dokáže zachovat chladnou hlavu a dostat se i z potenciálně problematických situací.

Earl převáží čím dál větší zásilky (až stovky kg) a dostává za ně stále větší odměny, za které si koupí nové auto, znovu získá zpět dům a farmu, pomůže zrekonstruovat klubovnu válečných veteránů, zaplatí vnučce školu a začne se dokonce sbližovat s rodinou (včetně exmanželky).

Současně jsou mu ale na stopě protidrogoví agenti (Bradley Cooper, Michael Peña) a v kartelu se chystá násilná změna vedení, která povede k dramatickým změnám...

Film Pašerák je něco trochu jiného, než se snaží tvrdit jeho trailery. Rozhodně to není thriller nebo akční film (ani trochu). Je to překvapivě vtipná komedie s trochou dojetí a dramatu. Komedie minimalistická a pomalá, jaké už dnes nevznikají. A pokud občas vzniknou, většinou je kritizuji, že "takovýhle film by byl oukej před 50 lety, ale pro dnešního diváka je nepříjatelný".


Tutéž kritiku bych mohl napsat o Pašerákovi, ale jaksi se nedokážu oprostit od skutečnosti, že 88letý bývalý sex symbol Clint Eastwood zrežíroval svůj téměř čtyřicátý film a hraje v něm (opět) hlavní roli.

Pašerák je velmi pomalý a velmi předvídatelný film, který vás nepřekvapí téměř ničím a občas vás možná bude uspávat. Přesto jsem obdivoval, co v něm Eastwood dokázal (za kamerou i před kamerou) a intenzivně přemýšlel, zda je na tom opravdu zdravotně tak špatně, nebo je jen namaskován tak, aby vypadal a pohyboval se jako mumie.

Také jsem jistým způsobem obdivoval, že titulní hrdina je rasista, během filmu nepřestane být rasista, není za to nijak potrestán a není explicitně řečeno, že jeho rasismus je zavrženíhodný. Jeho rasismus je použit jen k tomu, aby jeho postava byla vtipnější. To se dnes v Hollywoodu už jaksi nenosí a připadalo mi to osvěžující.

I když je film natočen podle skutečných událostí, je zřejmé, že šlo jen o velmi volnou inspiraci, a že jde spíše o pohádku, než o realistický pohled od důchodcovské duše. Přesto jsem se neubránil na konci filmu mírnému dojetí, které ovšem vycházelo rovnou měrou z "napravení" důchodce na plátně i z obdivu k důchodci za kamerou.

Eastwood je jeden z těch lidí, o kterých stoprocentně platí, že "toho v životě dokázal tolik, aby dnes měl právo točit, co se mu zachce". Když si vzpomenu, co natáčejí geritatričtí, kdysi slavní režiséři v našich končinách, cítím k Eastwoodovi až nekritický obdiv.