Recenze: Avengers: Endgame - 80%

Thanos tedy luskl. A co dál? Dál se dějí velmi osudové věci, a abych o nich mohl psát, musím trochu spoilerovat. Ale v tuhle chvíli už stejně víte, jestli na to půjdete, nebo ne...

Bez spoilerů napíšu, že poslední Avengers film se dá rozdělit na tři velmi jasně oddělené části, přičemž ta poslední, třetí z nich je nejméně zajímavá, neboť si v ní všichni (ale úplně všichni) dávají navzájem přes hubu v poměrně malém prostoru a poměrně předvídatelně.

Zajímavá je především první část, která nejdřív vypadá velmi odvážně, pak se ukáže být méně odvážnou, ale pořád originální. A prostřední část, která je vlastně samostatný film o cestování časem. Oops, je to spoiler? Snad ani ne, pokud vezmeme v úvahu, že ve filmu existují ty magické kameny, které mohou dělat s časem, prostorem a vesmírem vůbec naprosto cokoliv. Včetně oživování mrtvých.

Takže dojde pochopitelně na to, že se na plátně objevují mrtvé postavy, historické události, mladší verze existujících postav, a různě se to navzájem kombinuje. Musím pochválit, že se to kombinuje dosti originálně a s mnoha překvapeními, která jste asi nečekali, i když jste protřelí návštěvníci kin.

Musím také velmi pochválit skutečnost, že ačkoliv nejsem nějaký superfanoušek Avengers (většinu filmů jsem viděl jen jednou), naprostá většina zvratů mi dávala smysl, chápal jsem motivace postav, smál jsem se vtipným odkazům a tak dále. To vůbec není samozřejmé a obdivuji bratry Russoovy (a producenty a všechny ostatní), že dokázali celou sérii tak hezky ukočírovat. Otázka je, jak moc mimo budou diváci, kteří všechny filmy neviděli. Ale myslím, že pokud jste viděli a přibližně pochopili předchozí Infinity War, nebudete mít žádný problém s Endgame.

Avengers: Endgame mají tři hodiny a jednu minutu a netvrdil bych, že každá z těch 181 minut byla úplně nezbytná. Ale uběhnou překvapivě rychle. Menší problém (a obávám se, že problém těžko řešitelný) spočívá v tom, že bylo potřeba provést patřičnou "fan service", tj. ve filmu MUSELO být několik desítek minut dávání si přes držku, aspoň na okamžik se MUSELY objevit všechny významné postavy (a dát někomu přes držku), někdo se MUSEL osudově obětovat, MUSELA se osudově vyřešit něčí láska nebo nenávist, a tak dále. To vede k tomu, že některé scény jsou značně předvídatelné (i když vždy profesionálně natočené a většinou kvalitně zahrané) a jiné jsou naopak extrémně vycucané z prstu: Aby tvůrci z diváka vyždímali patřičné emoce, používají přesně ty nesmyslné časoprostorové paradoxy, ze kterých si chvíli předtím chytře dělali legraci a vysvětlovali, že "tak to ve skutečnosti (tj. v realitě tohoto filmu) nefunguje".

Jsem poněkud na rozpacích, jak procentuálně tento film ohodnotit, protože k dokonalosti má daleko a pravděpodobně jsem se nedojímal tolik, kolik jsem měl. Na druhou stranu je bez diskuse, že celý monstrprojekt Avengers dopadl mnohem lépe a elegantněji, než aktuálně dopadá jiný Disneyho monstrprojekt Star Wars. Disney si může radostně mnout ruce a všichni mohou být rádi, že Avengers skončili tak dobře, jak jen bylo reálně možné očekávat od Disneyho monstrprojektu.