Recenze: Hellboy (2019) - 40%

V Anglii je probuzena zlá čarodějka z 5. století (Milla Jovovichová) a jedině Hellboy (David Harbour), hodný zplozenec pekla, je schopen zastavit ji dříve, než přivolá totální apokalypsu na Londýn / Anglii / celý svět / celou galaxii.

Mohli bychom se dlouze bavit o tom, jestli má smysl (komerční, umělecký nebo fanouškovský) natočit deset let po posledním Hellboyovi jeho další pokračování. Ale naštěstí se o tom bavit nemusíme, protože tento film není pokračování, nýbrž reboot, kde Hellboy vypadá a chová se jinak, hraje ho někdo jiný, některé věci v něm vidíme znovu (konec druhé světové války, Rasputin a přivolání Hellboye do našeho světa) a jiné věci v něm vidíme úplně jinak. A odvážím se říct otevřeně, že mi zcela uniká smysl existence tohoto filmu.


Ale řekněme, že jde o film určený pro dnešní mládež, která první dva filmové Hellboye nezná a nebude se zabývat tím, že tenhle nový jinak vypadá, jinak se chová a má jinou origin story. Takže se pokusím srovnávat nový film s těmi dvěma předchozími co nejméně. Ale asi se nějakému tomu srovnání neubráním...

První věc, která si asi u nového Hellboye všimnete, je velmi intenzivní snaha být hrozně cool, hip, edgy a brutální. V praxi se to projevuje tak, že v něm všichni pořád mluví hodně sprostě, všude je spousta krve a vnitřností a pořád hraje brutální metal, nebo spíš "to, co si dnešní mládež představuje pod pojmem brutální metal" (takže například Muse). V jednu chvíli jsem byl překvapen, když se ozvala Beethovenova "Osudová", ale překvapení pominulo, když po pár desítkách sekund přešla do metalové verze. Působí to, jako kdyby si mladý hoch chtěl užít to, že je mu projednou rodiči dovoleno mluvit sprostě, ale neví, k čemu to využít.

Neříkám, že ve filmu žádná brutální scéna a žádná sprostá hláška nefunguje, ale těch nefugujících je nepříjemně mnoho, a dost brzo se to pro mě při sledování filmu stalo předvídatelným, až únavným. A protože jde o hollywoodský film, je úsměvné sledovat, jak strašlivě si dávali tvůrci pozor, aby se mezi vší tou krví a střevy ani na zlomek sekundy neobjevila nahá ženská bradavka...

Titulní hrdina je celkem cool chlapík (který se nesnaží nijak imitovat verzi Rona Perlmana a je to dobře), ale všichni ostatní (jeho dva pomocníci, "táta" Trevor) jsou veskrze nezajímaví až otravní. Nemají s Hellboyem žádnou vzájemnou chemii a většinou si jenom navzájem nadávají jako prepubescenti, kteří chtějí vypadat cool na školním hřišti, když je učitelé neslyší.

Do jisté míry je možné užívat si nového Hellboye jako hlasitou akční blbost, něco ve stylu filmového Mortal Kombatu. Akčních scén je dost a jsou občas epické, i když je to samozřejmě vždy CGI a většinou nepříliš dobré, toporné CGI, jako z videohry. Větším problémem je ale v tomto případě mnoho scén, kdy se něco zdlouhavě vysvětluje a někdo se dozvídá o svém původu a svém poslání, což povětšinou nedává žádný smysl a bylo mi to úplně jedno. Celý děj tohoto filmu ostatně nedává smysl a nejsem si jist, jestli ho někdy měl dávat (na mnoha místech je vidět / slyšet, že se něco brutálě přestříhávalo / předabovávalo). V jednu chvíli to dokonce vypadá, že se ve filmu objeví starý dobrý Predátor. Sice se to nestane, ale kdyby se to stalo, bylo by mi to v tu chvíli už srdečně jedno a z letargie by mě to nevytrhlo.

Teď jsem si uvědomil, že tenhle film je vlastně něco velmi podobného, jako byla nedávná Mumie s Tomem Cruisem. Je slušně řemeslně natočený, chvílemi je vidět, že se tvůrci i herci docela snažili, ale celkově je to zcela zbytečný projekt, nevyvolávající v divákovi žádné emoce (bohužel ani ty negativní). A je záhadou, proč někdo došel k názoru, že má vzniknout. A také je v něm zničena půlka Londýna a také je to všem úplně jedno (stejně jako v Mumii).

P.S: Pokud byste chtěli jít na nového Hellboye proto, že máte rádi předchozí filmy režiséra Neila Marshalla, tak jedině v případě, že se vám hodně líbil jeho Soudný den. S těmi lepšími nemá nic společného.

P.P.S: Viděl jsem titulkovanou verzi a myslím, že dabovaná by mohla být vtipnější (samozřejmě nechtěně).