Recenze: Ostrým nožom - 50%

Bratislavský mladík je v noci po maturitním večírku zákeřně zabit partičkou skinheadů. Zpočátku se vše zdá být jasné. Existuje videozáznam vraždy a pachatelé jsou brzy identifikováni. Ale soud je překvapivě osvobodí a nešťastný otec začne pátrat na vlastní pěst, zda jsou skutečně slovenské zákony tak podivné, nebo zda je za tím něco víc.

Slovenské drama Ostrým nožom je velmi kvalitně řemeslně natočeno. V depresivních šedo-modrých odstínech vidíme depresivní (post)komunistickou architekturu (film se odehrává v roce 2005) a postavy, které jsou většinou zničeny (post)komunismem (a případně také smrtí syna). Celý film má velmi slušnou hutnou atmosféru, jaká se většinou v současných česko-slovenských snímcích nevidí!

Tudíž jsem byl od počátku docela natěšený, že uvidím variantu na Death Wish, nebo spíš na Equalizera/Muže v ohni (protože herecké výkony za něco stály). Všechno jelo podle tradičně nalinkovaného scénáře, všichni byli zkorumpovaní, vzdělaný plešoun ve skinheadském oblečení tatínkovi vysvětloval, že "by byla škoda, kdyby se vaší rodině něco stalo", jediný mladý nezkažený právník se odhodlal otci pomáhat, a tak dále, a tak dále...


Konečně (po hodně dlouhé době) došlo k soudnímu přelíčení, kdy to otec definitivně prohrál (obvinění dostali velmi symbolické tresty) a měla konečně začít brutálním krvavá pomsta. A v tu chvíli film skončil.

Jak to je možné?

Totiž, film Ostrým nožom byl natočen podle skutečných událostí. O těch skutečných událostech nic nevím, ale nemusím o nich nic vědět, aby mi bylo jasné, že jako rekonstrukce skutečných událostí tento film naprosto selhává. Takto se skutečná policie, skuteční skinheadi a skutečné soudy nechovají a nikdy nechovali/y (bez ohledu na míru korupce). Takto se chovají lidé a instituce ve filmech o pomstě s Charlesem Bronsonem nebo Liamem Neesonem. Přesně takhle.

Vzpomínáte na německý film Odnikud? Ostrým nožom je skoro totéž, ale chybí v něm ta poslední třetina, tj. pomsta po nespravedlivém soudním rozhodnutí. A jako obžaloba existujícího systému nebo realistické ztvárnění reálných událostí naprosto selhává kvůli své naivitě a zkratkovitosti. Což je škoda, protože z hlediska filmového řemesla a hereckých výkonů jde o velmi slušné dílo, které nám umožní trochu nahlédnout do psychologie rodičů zničených smrtí svého dítěte. Ale to je bohužel všechno.

P.S: Film je u nás uváděn v původním slovenském znění bez českých titulků, a přestože jsem vyrůstal ještě v Československé socialistické republice a kamarádil se na základní škole se synem tohoto slovenského pána, některým složitějším větným konstrukcím jsem ne úplně rozuměl.