Recenze: Trabantem tam a zase zpátky - 60%

Dan Přibáň a jeho přátelé znovu jedou trabanty (a jinými vozy), tentokrát z Indie do ČR. A tím se současně završuje jejich desetiletá série podobných cest, protože po projetí této trasy budou mít za sebou všechny kontinenty všemi směry...??? Nebo něco v tom smyslu, nebylo mi to úplně jasné.

Možná je problém v tom, že jsem neviděl všechny "trabant filmy" (a související televizní seriály), takže jsem občas ne úplně chápal, na co se dělají narážky a jaký emocionální význam má jaká událost. Také mi nedávalo smysl, proč je bez vysvětlení přeskočena asi polovina trasy a najednou se ocitáme v cíli, přičemž jsme několik zemí vynechali. V některých okamžicích jsem si nebyl ani úplně jistý, ve které zemi se právě nacházíme, ale to byl možná záměr.


Film je zručně natočen, sestříhán, ozvučen atd., ale bavil mě o něco méně než ten pět let starý (i proto, že je to znovu totéž). Je v něm dost zajímavých / vtipných střípků (především z Indie a Tibetu Číny) a je zručně zamaskována skutečnost, že mnoho záběrů muselo být zaranžovaných (po předchozí přípravě kamery / dronu) a nejsou tudíž úplně dokumentární.

Ale úplně chybí něco jako náznak nějaké zápletky, příběhu nebo dramatu. Nezajímal mě osobní osud nikoho ze zůčastněných (protože jsem se o nikom nic nedozvěděl). Nikdy jsem neměl pocit, že by bylo něco v sázce, nebo že by hrdinům něco hrozilo. Když se auto rozbije (což se děje pořád), opraví se. Když se dál nedá jet, auto se naloží do nákladního auta. Není to švindlování? Asi ne, protože žádná pravidla nejsou stanovena, a film je jen o tom, že si jeho hrdinové dělají to, co je baví, a mají na základě toho pocit, že něco dokázali a že jsou free.

Pokud ve vás jízda dlouhá trabantem vzbuzuje podobné pocity, tak budete zcela jistě spokojeni.

Ale pokud by můj dokument o Japonsku dopadl takhle, spokojený bych s ním nebyl.