Recenze: Aladin (2019) [Aladdin] - 30%

Disney pokračuje ve své snaze předělat všechny své klasické animované filmy do hrané podoby (tedy živí herci plus spousta CGI). A tentokrát si vzal na mušku svého muzikálového Aladina, který shodou okolností patří k nejoblíbenějším filmům mého mládí, viděl jsem ho mnohokrát a znám ho zpaměti.

Protože hraná verze kopíruje mnohé z původní animované verze, nebylo pro mě možné originál ignorovat a musel jsem tuto recenzi pojmout především jako srovnání dvou verzí. Pokud původního Aladina neznáte nebo nemáte rádi, tato recenze vám asi moc nepomůže, sorry...

A pokud původního Aladina znáte a máte rádi, pak vězte, že ten nový dopadl asi nejhůř, jak dopadnout mohl.

Kde začít? Začněme třeba od castingu. Neboli, jak začíná ten známý vtip: "Potkali se jednou v baru gay černoch, ukrajinská prostitutka a cikán..."

Jasmína a Aladin jsou v původním filmu děcka na počátku puberty, tudíž se k nim jejich naivita hodí. Hercům v tomto filmu je přes 25 let, a když se chovají jako děcka na počátku puberty, je to nechutné až strašidelné, rozhodně ne roztomilé.

A Will Smith jako džin... Nemám problém s jeho obsazením a rozhodně se nesnaží imitovat Robina Williamse. Mám ale problém s technickým zpracováním džinovy podoby. Disney ho mohl animovat kompletně ručně. Nebo mohl použít živý herecký výkon Willa Smithe. V obou případech by džinův herecký výkon mohl mít nějakou jiskru a život. Místo toho je většina jeho gest nepříjemně prkenná, jako průměrný motion capture z nějaké videohry. Kromě toho ale džin stráví podstatnou část filmu ve své "lidské podobě" (kdy "hraje" Aladinova lidského, nemodrého sluhu), a v této podobě je mnohem příjemnější se na Willa Smithe koukat.


Co dál?

Původní Aladin měl 91 minut. Nový film má 128 minut a navíc nemá zdaleka tak precizní tempo, jako originál. Jsou v něm stejné písničky (plus nějaké navíc), některé velmi podobné scény a dialogy, ale často změněné tak, že narozdíl od originálu nemají emocionální náboj a postrádají smysl. Například vzhledem k tomu, že hlavní pointa filmu má být "buď sám sebou a na nic si nehraj", je s podivem, že v tomto filmu první sblížení Aladina (převlečeného za prince) s Jasmínou proběhne díky tomu, že umí tancovat. Ale tancovat umí pouze díky džinově magii.

Dále si vzpomínám, že v jednu chvíli ve finále filmu má kladná postava v držení magickou lampu, jejímž třením může vyvolat džina a zlého Jafara porazit (má ještě všechna tři přání), ale neudělá to a nechá si lampu opět sebrat...???

V jiné chvíli hrdinové debatují o tom, že by džin mohl magicky změnit zákony v Agrabahu, aniž by je napadlo, že ty zákony může (bez spotřebování magického přání) změnit i sultán, který je v tu chvíli na jejich straně.

A Jafar není zlověstný stařec, ale snědý metrosexuál přibližně v Aladinově věku, jehož přerod v maniakálního padoucha na konci filmu působí mnohem divněji než v originálním filmu.

A papoušek Iago v tomto filmu není vtipná postava, nýbrž rekvizita. Místo aby měl vtipné hlášky, tak především opakuje slova po lidech jako typický tuctový papoušek.

Fakt nevím, co dále ještě o filmu psát. Téměř každá jeho scéna mi připadala buď zhola zbytečná, nebo zkopírovaná z původní animované verze a upravená k horšímu, se ztrátou tempa, vtipu, expresivity postav a případně i logiky. Nikdy by mě nenapadlo, že tenhle film režíroval Guy Ritchie!

Nový Aladin má všechno špatné z nové Krásky a zvířete a nic moc dobrého. Kromě velkého rozpočtu. Připadal mi v mnoha scénách jako nějaká záměrná parodie na téma "takhle zkurvit se dá vaše oblíbená předloha".

P.S: Český dabing rozhodně není špatný, ale jsem si skoro jistý, že v původním znění bych měl z filmu o něco pozitivnější dojem.