Recenze: Neviditelné [Les Invisibles] - 40%

Francouzské komediální drama o několika ženách, které se v sociálním centru "Rozlet" snaží pomáhat ženám na pokraji společnosti, dávat jim trochu toho štěstí, tepla, jídla, a možná je i do té společnosti znovu vrátit.

Neviditelné jsou jasná snaha o zkopírování základní šablony (a následně finančního úspěchu) Nedotknutelných. I název je podobný (i ve francouzštině). Bohužel, Neviditelné jsou výrazně horší, protože: A) Mnohem víc se snaží být "o skutečných problémech žen na pokraji společnosti", B) Jsou hůř napsané a režírované.


Nejlepší jsou na Neviditelných scény, které se "pouze" snaží o prvoplánový jednoduchý humor, spočívající v tom, že bezdomovkyně jsou svérázné figurky a společnost jim nerozumí, nebo ony nerozumí společnosti. Značné procento vedlejších postav hrají skutečné francouzské bezdomovkyně a některé jejich hlášky nebo reakce jsou opravdu vtipné, bez ohledu na to, jestli mají nějaký smysl a jestli nějak logicky zapadají do zbytku příběhu.

Průšvih je v tom, že značná část filmu má být važná, a nějakým způsobem se zamýšlející, ne-li dokonce řešící problémy okolo bezdomovců, jejich potřeb, jejich chování a jejich přijetí ve společnosti. To obecně funguje tím způsobem, že hlavní hrdinky musí neustále porušovat existující zákony a předpisy, aby bezdomovkyním bylo líp. Což znamená, že existující zákony a předpisy jsou špatné. Konkrétně například:

• Je špatné slušně a bez násilí vyklidit ilegální squat
• Je dobré využívat státní peníze na jiné účely, než byly přiděleny
• Je dobré falšovat pracovní výkazy bezdomovkyň
• Je dobré nechat bezdomovkyně přespávat v denním centru, kde je to výslovně zakázáno
• Když vás nechtějí legálně pustit přes francouzské hranice, je potřeba sehnat si falešné doklady

"Zlé" postavy ve filmu přitom upozorňují na to, že hlavní hrdinky bezdomovkyně příliš rozmazlují a že se jim (bezdomovkyním) následně nikdy nepodaří integrovat se zpět do společnosti. Což zní jako velmi rozumný argument a nejeden zvrat filmu dokonce dává těmto argumentům za pravdu ("když mě tady nenecháte zadarmo bydlet, začnu zase fetovat")!

Zdá se ale, že takovéto nuance jsou zcela mimo chápání tvůrců a že je jednodušší prostě tvrdit, že bezdomovci musí mít všechno, co chtějí, a za to nemusejí nic dělat a o nic se snažit. A kdo tvrdí něco jiného, ten je zlý člověk.

Možná vám připadá, že bych se u komedie neměl zabývat takovými prkotinami, jako jsou její přesahy do reálného života a do skutečných trablů bezdomovců. Máte pravdu. Neviditelné ovšem jsou komedie jen z poloviny, a ta druhá polovina se věnuje velmi intenzivní masáži právě ohledně těchto závažných témat (a je ve výrazném konfliktu s tou komediální polovinou, jako kdyby to byly dva různé filmy). A je to masáž v lepším případě velmi povrchní, v horším případě WTF a kontraproduktivní. Problémy bezdomovkyň se rozhodně, v žádném případě, nedají řešit tak, jak je to nastíněno v tomto filmu. Čehož je důkazem i tento film, na jehož konci se téměř nikdo do společnosti neintegruje. Ale téměř všichni jsou štastní...