Recenze: Slunovrat [Midsommar] - 90%

Partička mladých Američanů se vydává ze studijně-rekreačních důvodů na tradiční pohanský festival slunovratu do odlehlé švédské vesnice a zjišťuje, že je to festival velmi netradiční. To vše v novém hororu od mladého mistra Ari Astera, tvůrce Děsivého dědictví.

Tak nějak by mohla znít krátká synopse filmu Slunovrat. Ale je to velmi zjednodušející, možná až zavádějící synopse, která velmi trivializuje to, o čem film je, a může způsobit, že na něj do kina nepůjdou ti, kterým by se nejvíce líbil (a naopak).

Pokud totiž na základě reklamní kampaně očekáváte tradiční hororový scénář "naivní Američani jsou postupně brutálně likvidováni severskými domorodci", budete notně zklamáni, už jen proto, že něco jako "brutální likvidace naivního Američana" poprvé proběhne až ve třech čtvrtinách filmu, a těch brutálních likvidací je podstatně méně, než by divák od hororu očekával.


Slunovrat je především příběhem mladé Dani (Florence Pughová), která má deprese, z nich pramenící problémy, a z nich pramenící další deprese. V její nejbližší rodině se právě odehrála brutální tragédie, Dani je chorobně závislá na svém příteli Christianovi (Jack Reynor) a tuší, že on by se s ní rád rozešel, ale nemá na to koule. V tu chvíli se chopí příležitosti, aby jela do Švédska na lidový festival s Christianem a jeho třemi kamarády (z nichž jeden je Švéd a zřejmě ví něco, co ostatním nechce říct).

Děj popsaný v předchozím odstavci (tj. úvodních 30 minut filmu) je v Midsommaru zahrán a natočen naprosto excelentně. Zcela přesně chápeme, jak strašně se Dani cítí, jak "toxický" je její vztah s Christianem, a jak to mezi pěti protagonisty z různých důvodů více či méně skřípe. Byl by to velmi vydařený film, i kdyby dále nijak negradoval. Ale on graduje.

Po příjezdu do vesnice se totiž protagonisté začnou seznamovat s vesničany, jejich divnými zvyky, a divnými rekvizitami (žlutá pyramidální stodola, do které se nesmí, romantické menstruální výšivky, medvěd v kleci). Všichni vesničané se chovají velmi slušně (možná až moc), ale je zjevné, že mezi nimi a našimi protagonisty existuje nějaké pnutí, a něco zůstává nevyřčeno. Nebo se to hrdinům jenom zdá a může za to pouze kulturní a jazyková bariéra? A drogy, které v sobě všichni mají?

Tato atmosféra je dávkována velmi precizně (v kombinaci s rostoucími rozepřemi mezi hlavními hrdiny), takže když konečně "shit hits the fan" a začnou se dít hodně extrémní věci, je už pozdě od toho všeho utéct a nepůsobí to jako scenáristická klička.

Ari Aster mě (znovu) udivil tím, jak dokáže natočit film, který je originální, možná dokonce unikátní (hodně dlouho jsem nic podobného neviděl), a přitom nepůsobí jako něco náhodně vycucaného z prstu. V každý okamžik je velmi jasné, co který z hlavních hrdinů cítí (pokud ne, je to záměr) a proč dělá to, co dělá (i když je vystresovaný a na drogách). A to platí i ve finále filmu, které je možná alegorické a které se možná do nějaké míry nestalo tak, jak ho protagonisté vidí. Protože v tu chvíli už jim rozum neslouží.

Kromě již zmíněných hereckých výkonů tomu vydatně pomáhá také kamera, která si libuje v extrémně dlouhých záběrech a velmi precizních kompozicích (většina filmu se odehrává za horkého dne a plného slunečního světla, natáčelo se na maďarském venkově). A "pseudo folklórní" hudba mutující v rytmické syntetické zvukové plochy.

Slunovrat bývá škatulkován jako "horor", protože v něm uvidímě několik explicitních scén a protože hrdinové nedopadnou dobře. Takové škatulkování ovšem ignoruje přinejmenším dvě třetiny filmy. A navíc jsem se při jeho sledování na mnoha místech velmi dobře bavil a jsem si jist, že to byl Asterův záměr, a že má tento mladík (ročník 1986) velmi specifický smysl pro velmi specifický černý humor.

Talent před kamerou i za kamerou je v Slunovratu tak zjevný, a výsledný efekt je tak příjemně svěží a originální, že mám trochu problém být objektivní a najít na filmu nějaké mínusy... Tempo je možná někdy až příliš pomalé, takže když film vidíte poněkolikáté (což rozhodně doporučuji, pro odhalení jistých méně zjevných náznaků a souvislostí), některé scény ze 140minutové stopáže mohou působit zbytečně natahovaně. A pokud se za každou cenu chcete dopídit toho, co se objektivně kdy komu stalo, a co že to vlastně Švédi ve vesnici Hårga provádějí (a jak často), nemusí to dávat úplný smysl ani když dáváte bedlivý pozor (prý bude existovat ještě o 30 minut delší "režisérská verze").

Jinak se ale nebojím označit Slunovrat za triumfální dílo, kterému se povedlo originálně smíchat psychologickou studii, horor a černou komedii, a po jehož skončení budete vážně uvažovat, zda vlastně ty podivné zvyky a rituály švédských vesničanů nedávají více smyslu, než celá rozvinutá severoamerická civilizace. Což je meta, o které se většině hororů (a částečných hororů) může jen zdát.

P.S: Pro milovníky full-frontalů představuje tento film doslova žně.