Recenze: Tenkrát v Hollywoodu [Once Upon a Time... in Hollywood] - 70%

Hollywood, rok 1969. Herec Rick Dalton (Leonardo DiCaprio) kdysi býval slavný v televizi, ale teď jeho sláva upadá, hraje jen vedlejší role a má následkem toho problémy s alkoholem. Jeho nejlepším, ne-li jediným kamarádem je Cliff Booth (Brad Pitt), který mu původně dělal kaskadéra, ale nyní je spíš něco jako jeho sluha a řidič. Zatímco se Rick snaží v Hollywoodu znovu prorazit, Cliff je v pohodě a poznává náhodné zajímavé lidi, především jednu partičku na opuštěném ranči...

Devátý film Quentina Tarantina vznikl zcela jednoznačně proto (a pouze proto), že Tarantino miluje Hollywood 60. let a je mu líto, že ona krásná doba skončila s koncem dekády. Nešlo mu o to, odvyprávět nějaký zajímavý příběh z této doby, ale ukázat, jaké kouzlo tahle doba měla, a zalitovat, že tahle doba skončila. Tohle je hlavní (a velmi explicitní) pointa tohoto filmu. Nikoliv osud Ricka nebo Cliffa.

Vaše potěšení z tohoto filmu tudíž logicky bude velmi záviset na tom, jaké potěšení máte z Hollywoodu 60. let. Mnoho minut Tenkrát v Hollywoodu pozůstává jen z toho, že sledujeme, jak tehdy město a jeho obyvatelé vypadali a jak tam všechno fungovalo (aniž by se přitom někam posunoval děj). Pokud mohu soudit, jde o extrémně věrnou rekonstrukci, která musela být obrovsky náročná z hlediska kulis, statistů a triků. A rozhodně má své kouzlo. O tom není nejmenšího sporu.


Pokud se soustředíme na postavy a děj, je to komplikovanější. DiCaprio a Pitt spolu mají skvělou chemii, ale většinu filmu jsou každý někde jinde a prožívají každý svou vlastní story (která je značně jednoduchá, pokud se vůbec dá označit slovem "story"). Kromě toho je podstatná část filmu věnovaná herečce Sharon Tateové (Margot Robbieová), která shodou okolností bydlí ve vile vedle Rickovy vily, ale nezná ho a nesetká se s ním až do konce filmu! Takže se asi leckterý divák bude divit, proč se jí film vůbec věnuje, ale má to své důvody (ale o nich až později).

Tenkrát v Hollywoodu pozůstává především z epizodek, které zachycují nějaký aspekt tehdejšího života, a občas se v nich objevují postavy inspirované skutečnými postavami (např. Bruce Lee). Vidíme tedy mnoho desítek minut scén o tom, jak se tehdy natáčelo, a také vidíme mnoho ukázek z filmů té doby. Ať už to jsou historické záběry, historické záběry s digitálně vloženými současnými herci, nebo zcela nové záběry, natočené tak, aby vypadaly jako historické.

V této souvislosti se musím zastavit u skutečnosti, že se mi v některých scénách vyloženě nelíbila kamera. Chápu, že se Tarantino snažil cosi vizuálně napodobovat, ale v mnoha scénách mi záběry přišly velmi nezajímavě nasvícené a příliš tmavé (ale také je možné, že to byl problém kina, ve kterém jsem na filmu byl).

Každopádně, míra vaší zábavy opět bude záviset na tom, jak dobře víte, co je citováno / parodováno. A nejen míra zábavy. Abyste pochopili, co se vlastně stalo na konci a co tím Tarantino chtěl říct, musíte nutně znát některé historické skutečnosti. Přinejmenším si musíte nastudovat, kdo byla Sharon Tateová, co se jí v roce 1969 přihodilo, a co byli zač někteří zásadní lidé, kteří se na těch událostech podíleli. To je opravdu naprosto bezpodmínečné nutné vědět, protože v opačném případě vůbec nebudete tušit, co mělo znamenat mnoho scén filmu a celé jeho finále, a proč se v něm postava Sharon Tateové vyskytovala.  Řekněme, že je to takový husarský onanistický Tarantinův kousek, díky kterému jsou "ti, kteří vědí" v poslední půlhodině filmu za své vědomosti odměněni, ale ostatní zůstávají neosvíceni a zmateni. A teprve oněch posledních 30-40 minut je něco jako "typický Tarantino".

Tarantinovy filmy byly samozřejmě onanistické a sebestředné odjakživa, ale tentokrát jde nejdál a zcela záměrně film natočil tak, že si ho může vychutnat pouze ten divák, který o onom místě a době má jisté základní znalosti. Což může být pro současného mladého evropského diváka docela problém.

Jinak jsem ale rád, že Tarantino neměl svázané ruce a mohl na plátně onanovat přesně podle svých představ, aniž by mu do toho studio nějak kecalo. To je dnes dost vzácné. A vlastně se mi toto jeho dílo líbilo více než jiná nedávná, protože jsem tentokrát měl docela přesnou představu, co a jak chce svou onanií divákovi říct a jakou hru s ním hraje.

P.S: V jinak velmi kvalitních českých titulcích nejsou přeloženy mnohé monology, které slyšíme z rádií a televizí, a které přispívají k navození dobové atmosféry. To nebylo rozhodnutí jejich autora Petra Zenkla, nýbrž zahraničního distributora (jehož důvod nikomu nevysvětloval).

P.P.S: UŽ NENÍ AKTUÁLNÍ Z úplně jiného soudku. Pokud máte někdo nějaký netriviální tip na apartmá / hotýlek / podnájem někde v teple u moře, kde by se mohli dva lidi pasivně válet asi 10 dní v první polovině září, napište mi o tom (nejlépe soukromě, ne sem do komentářů). Bez stravování, s kuchyňkou, bez komfortu, lacino (záleží na ceně ubytování i dopravy z Prahy). O existenci AirBnB, Booking.com a last minute zájezdů samozřejmě vím...