Recenze: Toy Story 4: Příběh hraček [Toy Story 4] - 70%

Přiznám se, že si už moc přesně nepamatuji, o čem byly předchozí Příběhy hraček, ale pamatuji si, že těmi třemi filmy bylo řečeno vše, co bych si představoval, že by mělo být řečeno třemi celovečerními filmy o vztahu oživlých hraček a jejich dětí. A že to na konci Toy Story 3 bylo všechno nějak dojemně emocionálně uzavřeno, Andy už hračky nepotřeboval, ale ony přesto nebyly zbytečné a smířily se s tím. The End, gratuluji, děkuji, super, sbohem Woody a Buzzi...

V tomto kontextu má námět čtvrtého filmu neoddiskutovatelnou pachuť nastavované kaše.

Hračky nyní patří malé holčičce, která právě začala chodit do školy a vyrobila si z vidličky a nějakých odpadků figurku "Vidlíka", který by pořád jen chtěl lézt do odpadkového koše a je poněkud retardovaný.


Když se všichni vydávají na rodinný výlet karavanem (tj. holčička, rodiče i hračky), Vidlík se ztratí a ostatní hračky ho musí najít a vysvětlit mu, že má být věrný svému dítěti. A do toho se připlete jednak znovunalezená Pastýřka z předchozích filmů, která je nyní hardcore akční hrdinka, a jednak několik nových hraček, včetně motocyklového kaskadéra jménem Duke Caboom (v kvalitním českém dabing Hop Eláhop, v původním znění Keanu Reeves). Značná část filmu se odehrává jednak v lunaparku a jednak ve starožitnictví, kterému vládne strašidelná retropanenka, které slouží ještě strašidelnější břichomluvecké loutky. A kočka.

Film opět fantasticky vypadá, což je místy až skoro na závadu, protože jsem chvílemi zapomínal, že se dívám na CGI a prostě mi připadalo, že se dívám na normální starožitnictví. A normální lunapark. Ve kterém chodí normální oživlé hračky...??? Ale fakt, grafice a animace není co vytknout, ovšem v dnešní době už nemá téměř žádný "wow efekt", i když jde o absolutní špičku řemesla.

Debutující režisér k sobě skládá scény tak, jak se patří, ale párkrát jsem se neubránil zívnutí, neboť základní zapletka je opravdu velmi předvídatelná, a většinou je naprosto jasné, že "teď bude 5 minut bláznivá honička" a "teď se bude 5 minut mluvit o důležitosti lásky".

Naštěstí hodně zachraňují typické pixarovské "drobné vtípky", kdy některá z postav prohodí nějakou vtipnou hlášku, udělá vtipné gesto, vykulí srandovně oči... Je to příjemné, není tomu co vytknout, ale bylo mi celkem jedno, jestli na to koukám 20 minut nebo dvě hodiny (film má 100 minut).

Obávám se, že čtvrtý Příběh hraček vznikl především proto, že Disney nutně potřeboval další miliardu dolarů do kasy. Není na tom nic špatného a jsem rád, že děti mohou koukat na něco, co není úplně dementní. Ale nechtějte po mě, abych z toho byl nadšen.

P.S: Pana Brambůrka v originálu pořád mluví Don Rickles, přestože umřel před více než dvěma lety!