Recenze: Joker - 80%

80. léta minulého století, New York Gotham City. Arthur Fleck (Joaquin Phoenix) žije se svou pološílenou matkou a sám rozhodně taky není normální. V dětství prožil otřes mozku a nyní má specifickou mentální poruchu, spočívající v tom, že se hystericky směje, když je nervózní.

Kromě toho je Arthur chudý, bez přátel a bez partnerky, většinou nezaměstnaný a chtěl by být stand-up komikem, jako slavný Murray Franklin (Robert De Niro), jehož televizní show pravidelně sleduje.

Jokera spolunapsal a režíroval Todd Phillips, který se proslavil především trilogií Pařba ve Vegas, ale natočil i jiné věci, které dávaly tušit, že nemá problém se složitějším a méně srandovním materiálem. V Jokerovi se velmi snažil natočit "anti-superhrdinský" film. Není v něm snad vůbec nic, co by se dalo označit za "akční scénu", nejsou v něm žádná super-udělátka a nikdo v něm nemá armádu poskoků (aspoň ne v tradičním smyslu). Odpověď na otázku "Je ve filmu Batman?" je složitější, ale rozhodně v něm není ve své obvyklé podobě a rozhodně není důležitý pro zápletku.


A co tedy v Jokerovi vlastně jde? Joker je o tom, jak se Arthur nějak snaží vyrovnat se svou psychologickou a sociální situací a je nám od samého začátku jasné, že to "vyrovnání" nemůže dopadnout dobře. Otázka spočívá pouze v tom, jak špatně dopadne pro kterou z postav. Většina filmu je tudíž o tom, že se Arthurovi dějí velmi nepříjemné věci a my čekáme, kdy už to konečne nevydrží a něco radikálního udělá.

Ty nepříjemné věci jsou občas opravdu nepříjemné a film opravdu není vhodný pro děti. Nejen kvůli brutalitě, ale také kvůli tomu, že se kdokoliv pod 15 let bude při něm hrozně nudit, protože většinu času hlavní hrdina jen divně kouká, mluví a divně se hýbe, což je doprovázeno velmi starými songy nebo strašidelným hučením (od skladatelky, která dělala Sicario 2 nebo seriál "Černobyl"). Znovu zdůrazňuji, že v Jokerovi není žádná akce, žádné cool hlášky a žádný humor (možná s výjimkou geniální pointy ve scéně "exit only"). A "jokerovské líčení" se ve filmu poprvé objeví až někdy 20 minut před koncem.

Joker je pochopitelně především triumfelm Joaquima Phoenixe, který nesleze z plátna a dává do role všechno (mimo jiné kvůli ní strašidelně zhubl). Nemá žádný smysl srovnávat jeho výkon s Nicholsonem, Ledgerem nebo Letem, neboť hraje zcela jinou postavu a film má jiný žánr. A v tom se skrývá plus i mínus tohoto snímku.

To, že jde oficiálně o "comicsový film" znamená, že když se ve filmu stane něco více přitaženého za vlasy (což není často), filmaři to mohou ospravedlnit tvrzením, že "je to přece comicsový film". Působilo to na mě ale místy skoro jako nějaká zbytečná berlička. Většina filmu se mi líbila jako hluboce intimní sonda do šílencovy duše, a to, že se odtud občas odskakuje k Wayneovým, Arkhamově blázinci a anarcho-revoluci ve stylu V jako Vendeta, tak mě to z té kvalitní psychologické sondy poněkud vytrhávalo.

Příběh Jokera (filmu, ne postavy) je jistým způsobem funkčně uzavřen (Robert De Niro předvedl velmi zajímavou hereckou kreaci) a jsem rád, že jsem tenhle snímek viděl. Je to jeden z těch dnes tak vzácných filmů, které nepůsobí jako komerční kalkul, a přesto mají smysluplný děj, drahou výpravu ("starý" hnijící New York je ztvárněn skvěle) a pochopitelnou motivaci postav. Film mi dal to, co jsem očekával, jsem potěšen, a nemám nutkání vidět ho v nejbližší době znovu. Protože tak sofistikovaný zase není.

Jsem ale rozhodně velice rád, že se Warner Bros. pochlapili, přestali se snažit bezzubě imitovat filmy od Marvelu a svolili, aby se s jejich vzácným zbožím takhle netradičně experimentovalo. Jsem moc zvědavý, co dalšího z těchto experimentů vzejde.

P.S: Pseudokontroverze o tom, že tento film nějak podporuje brutalitu a povede k teroristickým útokům, jsou buď chytrá reklamní kampaň nebo výplody chorých mozků.

P.P.S: Stejně tak je mi úplně jedno, do jaké míry se tento film inspiroval kterým Scorseseho filmem z 80. let a rozhodně mu to nevyčítám.