Recenze: Národní třída - 40%

Filmová adaptace stejnojmenné knihy Jaroslava Rudiše vypráví o chlapíkovi s přezdívkou Vandam (protože "dělá 200 kliků jako Van Damme"). Vandam je tak trochu enigma: V některých věcech sympaťák, v jiných zmrd. Někdy poměrně inteligentní, jindy zcela vypatlaný... A hlavní zápletka se točí kolem toho, že jeho oblíbená hospoda (s jeho oblíbenou hospodskou) má být zavřena, pokud se rychle někde nesežene asi milion korun. Takže Vandam zapojí všechny své schopnosti a status pseudocelebrity - říká se o něm totiž, že právě on dal první ránu 17. listopadu 1989 na Národní třídě! Ale není úplně jisté, zda tam byl jako demonstrant nebo jako "mlátička"...

Knižní předlohu jsem nečetl, čehož v tomto případě trochu lituji, neboť by mě docela zajímalo, co ve filmu vychází z knihy, a co nikoliv. Film má totiž poněkud netradiční "snovou" atmosféru, u které mi nebylo úplně jasné, co je záměr, a co je neschopnost tvůrců.

Začněme tím, že film se pravděpodobně odehrává v současnosti (podle smartphonů a věku některých postav), ale přitom jeho scény působí retro dojmem, jako by se odehrávaly někdy před 20 lety. Depresivní sídliště, rozpadající se hospoda, zlí developeři a všudypřítomné brblání o tom, že "to nám ta sametová revoluce teda moc nepomohla".


Většina hrdinů filmu existuje v podivném vakuu mimo realitu, což je nejmarkantnější na samotném Vandamovi. V některých scénách se chová jako nejtupější lopata, která se chce jenom mlátit a chlastat. Když něco potřebuje, tak to ukradne. Dělá nejpodřadnější práci - natěrače paneláků. Přitom se ale vyzná v dějepise a má doma na zdech mapy slavných bitev. Na zádech má velmi profesionálně vytetovaný slogan v latině. Nosí každodenně bundu s profesionálně vyvedenou přezdívkou na zádech, jejíž zhotovení ho muselo stát spoustu peněz. Jeho postava je tak chaotická a enigmatická, že se o něm ani nedá říct, že je to "osudem zkoušený chudák s dobrý srdcem" (což by si možná tvůrci přáli). Je to spíš nebezpečný, nepředvídatelný magor, který má občas náhodně světlou chvilku. Tedy, hodil by se do nějakého depresivního existencionálního dramatu, ale hlavní problém je v tom, že Národní třída není a nechce být depresivním existencionálním dramatem.

Národní třída v ledasčems vypadá, jako kdyby čeští tvůrci chtěli natočit sídlištní variantu na Klub rváčů, tedy něco mnohovrstevného, vzpurného "proti systému", s prostorem pro různou interpretaci. Bohužel, tento záměr nevyšel ani trošku, ze všech těch důvodů, které vás pravděpodobně v tuto chvíli napadly.

Především se Národní třídě nikdy nepodaří vzbudit dojem, že v ní o něco jde a že je něco v sázce. Hlavní hrdina má občas docela vtipné (a strašlivě sprosté) hlášky, kterým je možno se pousmát, ale ve filmu se znovu a znovu dějí věci, které nedávají v rámci děje smysl, ale je potřeba, aby se děly, protože jinak by film neskončil tak, jak filmaři potřebují. Nejlépe je to demonstrovatelné na samotném konci filmu, který se údajně zcela liší od knižní předlohy:

(SPOILEROIDNÍ ODSTAVEC!) Vandam ukradne luxusní auto, prodá ho překupníkům, a velmi brutálně zmlátí nevinného člověka (který nic ilegálního neudělal, ale je developer a finančník, takže si to zřejmě zasluhuje). U obojího je několik svědků. Následně si (logicky) pro Vandama do hospody přijdou dva policajti a jen řeknou něco jako "tak půjdeme". A Vandam s nimi jde. Tím ale film nekončí a Vandam v autě policajty schválně provokuje řečmi o hulení ptáků a mrdání prdelí tak dlouho, až ho policajti vyloží z auta a strašlivě zmlátí. Následně policajti nasednou do auta a odjedou, přičemž Vandama nechají ležet metr od frekventované městské silnice. Ať už Vandam přežil nebo ne, policajti si nic nedělají z toho, že je o pár minut dříve vidělo tucet svědků s Vandamem odcházet z hospody, kam ho jeli zatknout na základě jeho snadno prokazatelné trestné činnosti. Neřeknu vám, zda Vandam žije nebo ne, ale film ihned poté skončí a demence policistů se samozřejmě nijak neřeší.

Naprosto chápu, že tvůrci chtěli mít ve filmu takto dramatický osudový konec, ale nedali si ani základní scenáristickou námahu s tím, aby jejich příběh k tomuto konci nějak aspoň trochu smysluplně dokodrcal.

V jiné scéně Vandam ukradne klíč od šatní skříňky, na kterém je obrovské a velmi zřetelné číslo skříňky, a následně neví, k jaké skříňce (na kterých také jsou obrovská čísla) klíč patří a někoho brutálně zmlátí jen kvůli tomu, aby mu to řekl. A sexuální scéna je prvních 30 sekund natáčena tak, aby to vyvolávalo dojem, že Vandam nemůže dostat erekci, ale pak překvapivě ejakuluje během 10 sekund (během kterých musel dostat tu erekci)...??? Penis přitom vidět není, takže jsem byl zmatenější než z viditelného penisu na konci Klubu rváčů.

A to je bohužel typické pro většinu scén v tomto filmu. Hynek Čermák v hlavní roli je sympatický tím, jak se snaží, ale snaha mu k ničemu není, neboť scenárista ani režisér zjevně nevěděli, jakou postavu nám vlastně chtějí představit, a proč a jak se má atmosféra filmu měnit v jeho průběhu.

Národní třída je svou chaotickou zápletkou a svými archaickými postavami podobně bizarní jako Bony a klid 2, ale naprosto jí chybí tempo, dravost nebo audiovizuální nápady. Není to ale "taková demence, až je to zábavné", což je v tomto případě na škodu věci. Některé scény dávají tušit potenciál (a kvalitu předlohy?), ale aby se tenhle potenciálně komplexní film povedl, musela by si na něm většina tvůrců dát postatně víc záležet.