Recenze: Staříci - 90%

Z USA přilétá do Prahy Vlastimil (Jiří Schmitzer), veterán Druhé světové války, nyní upoutaný na invalidní vozík. Na letišti ho vyzvedává jeho dávný kamarád a politický spoluvězeň Antonín (Ladislav Mrkvička), který ještě může chodit, ale ani on na tom není nejlépe. A proč to setkání? Inu, oba kamarádi se dohodli, že v ČR společně najdou a zabijí starého komunistického prokurátora, na kterého je justice krátká.

I když by se ze synopse mohlo zdát, že Staříci mají něco společného s nedávnou Teroristkou a ještě více s Tlumočníkem, tento film naprosto hravě strčí oba do kapsy a není kopií ani jednoho z nich.

Především, oba protagonisté jsou na tom zdravotně hodně špatně a mají problémy s těmi nejzákladnějšími úkony (například přesun o 5 metrů nebo vyměšování).


Dále: I když jsou Staříci inzerováni jako komedie, provoplánovitého humoru a vtipných hlášek je v nich velmi málo. Humor tam je, ale vyplývá většinou z kontextu a je velmi, velmi hořký. Tedy, protagonisté pronášejí věty, které divákovi mohou přijít vtipné (a mají přijít vtipné), ale jen proto, že sám není starý a je schopen samostatného přesunu o 5 metrů nebo vyměšování. Je to tudíž humor sofistikovaný a chytrý, což je v českých filmech velmi vzácné.

Pokud takovéto hlavní hrdiny naroubujete na příběh o osudové pomstě (přičemž objekt jejich pomsty je jejich vrstevník, tudíž je na tom zdravotně potenciálně ještě hůř než oni), vznikne zajímavá story, která se může zkomplikovat různými neobvyklými způsoby. Což se stane. A i když máte přibližnou představu, kam se děj bude ubírat, dočkáte se nejednoho originálního zvratu.

Film napsali a režírovali Martin Dušek a Ondřej Provazník (kteří dosud natáčeli dokumenty a televizní věci) a s těmi neobvyklými komplikacemi se vypořádali většinou velmi zručně, i když je pomalé tempo snímku (odpovídající pomalému tempu jeho protagonistů) hůře stravitelné a pravděpodobně nebudu mít touhu vidět film v nejbližší době znovu. Což je asi tak jediná potenciální "výtka", kterou k němu mám.

Hlavní představitelé (především Schmitzer) jsou naprosto fantastičtí a jsou strašidelní / vtipní / politováníhodní v přesně správné kombinaci. Ale i většina vedlejších postav je ztvárněna skvěle a nepůsobí šablonovitě.

Staříci rozhodně nejsou politický film a pro jejich vychutnání nemusíte znát dějiny, ale pokud znáte jisté historické souvislosti, tak se dají brát jako zajímavé "přepsání skutečnosti", podobně jako Tarantinovo Tenkrát v Hollywoodu. Jenom jsou výrazně méně výpravní a výrazně lepší.