Recenze: Tiché doteky - 40%

Mladá Češka Michaela začíná pracovat jako au pair v nóbl zahraniční rodině. Postupem času zjišťuje, že rodina je "nějaká divná", mimo jiné intenzivně fyzicky trestá svého malého synka a zúčastní se divných skupinových setkání s jinými divnými rodinami.

Michaela (přejmenovaná touto rodinou na "Mia") se zde dočká psychoteroru, normálního teroru a konečně i přeformování vlastní osobnosti k obrazu své "nové rodiny".

Tiché doteky jsou koprodukční mindfuck ve stylu Slunovratu nebo Domestika, tzn. sonda do života normálního člověka, který je vystaven divným vlivům okolí tak dlouho, až v něm dojde k nějakým extrémním psychologickým změnám.


Tichým dotekům ale nejde ani tak o ztvárňování psychického rozpoložení hlavní hrdinky, jako o mindfuckování diváka, trochu ve stylu Yorgose Lanthimose (který není zrovna můj šálek čaje). Což znamená například to, že občas děj poskočí hodně dopředu a je zcela vypuštěna nějaká klíčová scéna, která by vysvětlila, proč se mezitím s hrdiny stalo to, co se stalo.

Navíc, na rozdíl od Lanthimose, celovečerně debutující Michal Hogenauer nedokázal svůj film ozvláštnit patřičně stylovou kamerou, zajímavým audiem nebo precizním vedením herců (vyšinutí rodiče jsou výrazně uvěřitelnější než "normální" hlavní hrdinka). Takže když začal desátý dlouhý statický záběr, ve kterém jsem nedetekoval nic zajímavého, propadal jsem již poněkud depresi.

Jsem si ale celkem jist, že kdyby stejný námět zpracovali například tvůrci Domestika (s jejich vizuálním talentem a sound designem), mohl být výsledek výrazně působivější. Mladý Michal Hogenauer v sobě má jistý tvůrčí příslib, ale zatím nebyl realizován.

(Možná spoiler, ale je to v oficiálních propagačních materiálech) Na konci se objeví titulek o tom, že film je volně inspirován jakousi skutečnou náboženskou sektou, která ubližuje svým dětem. To sráží kvalitu celého snímku ještě o něco dolů, neboť je to u tohoto filmu stejně nesmyslné, jako kdyby na konci Domestika byl zlověstný titulek o tom, kolik případů dopingu bylo v cyklistickém světě zaznamenáno...

P.S: Všiml jsem si správně, že dvě sektářské děti měly na tričkách čísla 27182 a 31415? Pokud opravdu ano, tak to je maximální sofistikovanost, skrývající možná pravý smysl díla...