Recenze: Vlastníci - 40%

Koná se shromáždění Společenství vlastníků jednotek. Asi 10 majitelů bytů se sejde, aby rokovali o tom, zda a jak se pokusí zachránit svůj rozpadající se dům. Podaří se prodat půdu? Schválí se výstavba výtahu? Přestane si ta stará paní tahat do svého bytu černochy jako sexuální otroky, což ruší ostatní obyvatele...?

Základní "twist" této nové české komedie spočívá v tom, že se téměř celá odehrává v jedné nudné místnosti a nehrají v ní skoro nikdo jiný než oněch deset vlastníků bytů. Jde tedy o čistě konverzační záležitost, která má být vtipná, satirická, a pochopitelně má vygradovat až do extrémů, při kterých všichni přítomní odhalí svá nitra a stanou se z nich zvířata. Ale pořád to má být vtipné.


Není tudíž naprosto žádným překvapením, že by tento film skoro stejně dobře mohl být divadelní nebo rozhlasovou hrou. Pokud jsou věci jako kamera, výprava nebo speciální efekty zcela záměrně filmaři ignorovány, neznamená to, že film nemůže být dobrý, ale znamená to, že musí být kladen o to větší důraz na smysluplnost scénáře, zajímavé postavy atd...

A v tomto ohledu na mne Vlastníci velmi zajímavým způsobem nefungovali. Objektivně jsem chápal, čeho se tvůrci ve kterou chvíli snaží dosáhnout, vtipy byly většinou lepší než v komediích Zdeňka Trošky, obsazení bylo hvězdné, ale... Během celého filmu jsem se ani jednou nezasmál (aspoň ne od desáté minuty, od které jsem si toho začal více všímat) a většinou jsem se hrozně nudil, neboť mi naprostá většina dialogů a reakcí přišla velmi předvídatelná.

Většina postav jsou jednoduché figurky. Jedna z postav dohlíží na správný proběh schůze a má absurdní právní námitky proti čemukoliv, co se ostatní snaží prosadit (např. "Kontrolor hlasování nemůže zkontrolovat hlasování, ve kterém byla právě jeho funkce odhlasována, protože ještě nebyl schválen"). Starý Lábus nechce, aby se v domě cokoliv dělalo a stále vzpomíná, jak bylo za komoušů všechno lepší. Stará Havlová má otevřeně rasistické a homofobní urážky (jeden z vlastníků je gay). Jiný nájemník je úplný debil, na všechno reaguje náhodnými nechápavými větami a stále něco jí.  Dva inteligentní bratři mají korektní věcné připomínky a rádi se vším pomohou, ale je jasné, že chystají nějaký sofistikovaý podraz. Přítomný poradce na všechny problémy reaguje tím, že nabídne vizitku na jednu ze svých mnoha firem, která je umí řešit. Jediná Tereza Ramba (ex Voříšková) hraje trochu složitější a zajímavější postavu. Ale její manžel (Kotek) je opět velmi jednoduchá figurka, která není schopná pochopit co má a co nemá psát do zápisu.

Výše napsané jednoduché věty jsou kompletní definicí většiny zmíněných postav. Poté co je tato definice jasná (tj. nejdéle po 15 minutách filmu) se pro mě stala většina point extrémně předvídatelnými, poněvadž vždycky zazní něco rozumného, co na běžných domovních schůzích zaznívá, a protože tvůrci nevědí, jak zajímavě vtipně by se na to dalo rreagovat, Havlová řekne "No jo, ty buzno", Lábus řekne "To by se před revolucí stát nemohlo", a tak dále...

Nejhorší ale je, že z těchto svých jednoduchých škatulek postavy vypadávají, když by to tvůrcům komplikovalo jejich záměr. Tj. například dohližitelka namítá, že něco není ve striktním souladu se stanovami, ale když totéž později udělá jiný přítomný, nic proti tomu nenamítá. A ne, ta ženská s ním není spiknutá. Je to jen scenáristická a dramaturgická lenost.

Padají nejbrutálnější urážky, na které ovšem postavy nijak adekvátně nereagují a začínají reagovat až ke konci filmu, protože je scenáristicky zapotřebí, aby se napětí vyhrotilo.

Samozřejmě chápu, že hrdinové tohoto filmu nemají být realistické postavy, ale jsou tak jednoduší a prvoplánovití, že to zabíjí jakoukoliv potenciální zajímavost filmu. Například nový vlastník, který je na své první schůzi, je téměř celou schůzi (a tudíž celý film) zcela pasivní a jen se pobaveně usmívá debilitě všech zůčastněných. Z tohoto rozpoložení nijak nevypadne ani když se dozví čerstvou informaci, že dům, ve kterém právě koupil byt, se s největší pravděpodobností brzy zřítí, pokud se nenajdou obrovské peníze na jeho rekonstrukci (které se pravděpodobně nenajdou). Logicky by na to měl nějak reagovat. Mohl by na to klidně reagovat nějak nápaditě, vtipně a nerealisticky. Ale nereaguje na to nijak, dál se blahosklonně usmívá a na konci schůze spořádaně odejde.

Jak tak koukám, co jsem napsal, mohlo by se zdát, že Vlastníky pokládám za naprostou katastrofu. To ale není pravda. Ve Vlastnících jsou jisté dobré věci, ale ty jsou všechny jasně vidět v traileru a není zapotřebí se o nich více rozepisovat. Je ale zapotřebí se rozepisovat o tom, že tento film měl velký potenciál, který zůstal v mých očích naprosto nevytěžen (v jakémkoliv smyslu) a vzniklo cosi jako scénka z televizní estrády (kvalitní scénka z kvalitní televizní estrády!), která místo 10 minut trvá 90 minut...

P.S: Jsem místopředseda společenství vlastníků se 120 byty a při většině našich shromáždění jsem se bavil více než u tohoto filmu.

P.P.S: Pokud se domníváte, že není možné se mi nijak zavděčit a české komedie se mi nikdy líbit nemůžou, tak jako příklad mých oblíbených českých komedií nedávných let uvádím snímky Okresní přebor, Teorie tygra nebo Ztraceni v Mnichově.

UPDATE pro ty, kteří v komentářích zmiňují divadelní hru: Tento film NENÍ adaptací divadelní hry a jeho scénář vznikl PŘED onou hrou. Aspoň mi to tvrdil producent filmu osobně a proto jsem se o tom v recenzi nezmiňoval.