Recenze: Amundsen - 50%

Norský film o (norském) badateli Roaldu Amundsenovi, který jako první stanul na jižním pólu a jako první navštívil oba póly (i když nad severním pouze přeletěl).

Životní osudy Amundsena, který stál mnohokrát za různých okolností na pokraji smrti, se jistě daly zfilmovat mnoha různými způsoby. Tvůrci tohoto filmu ale zvolili cestu, která je příliš ambiciózní a sofistikovaná a současně nudná a předvídatelná. Dovolte mi vysvětlit...


Nebo ne. Ještě předtím mi dovolte zmínit, že z produkčního hlediska není filmu příliš co vytknout. Zasněžené pláně jsou strašidelně majestátní, digitální vzducholoď vypadá zcela přijatelně, dobová výprava ujde (natáčelo se i v Praze na Žofíně) a tak dále... Jediným do očí bijícím problémem jsou masky hlavního hrdiny, který v průběhu svého filmového stárnutí na plátně vypadá stále divněji a nechtěně legračněji (hraje ho stále tentýž herec). Nevím, jak je to možné a proč k tomu došlo, protože hlavní představitel stejně není skutečnému Amundsenovi moc podobný.

Ale teď už k té sofisitkovanosti a předvídatelnosti. Dobře to dokumentuje například úplný začátek filmu, ve kterém vidíme, jak Amundsen v letadle havaruje někde na ledové kře. Následuje scéna, ve které Amundsenův bratr navštíví jeho milenku (která je zoufalá z toho, že Amundsen havaroval v letadle někde u pólu) a vypráví jí formou flashbacků o předchozím Amundsenově životě. OK, to je tradiční scenáristická berlička. Ovšem později se Amundsen z kry šťastně vrátí (to už možná je spoiler, ale je mi to jedno), v tu chvíli přestane většina flashbacků, film je dále vyprávěn "tady a teď" a teprve o mnoho let později dojde k oné nehodě, kterou jsme viděli na počátku filmu, a která tudíž neměla nic společného s tím, že Amundsenův bratr a milenka na Amundsena na počátku filmu zoufale čekali. Oni totiž čekali na Amundsena o mnoho let dříve, po ztroskotání jiného letadla někde jinde! To mi připadalo jako twist z nějakého Tarantinova filmu a dlouho jsem přemýšlel, jestli jsem to vůbec správně pochopil. Ale ano, Amundsen zjevně ztroskotal na kře dvakrát, pokaždé s jinou posádkou a s jiným letadlem. První ztroskotání vidíme uprostřed filmu, druhé na začátku a na konci filmu, a počáteční obavy vyplývají z toho prvního ztroskotání (i když jim ve filmu okamžitě předchází to druhé).

Podobně mimo jsem byl z toho, že se Amundsen vydal na pětiletou hardcore výpravu mezi ledovce, na kterou nechtěl, ale musel, protože to před lety někomu verbálně slíbil.

Chápal bych, kdyby ve filmu byly překvapivé zvraty, které se doopravdy staly, nebo naopak smyšlené zvraty, které lépe pomůžou načrtnout zajímavou filmovou postavu. Ani jedno z toho se ale moc nepovedlo.

Stačí zběžně nakouknout na Wikipedii a je okamžitě jasné, že filmaři změnili nebo zatajili základní historická fakta, asi aby scénář byl "filmovější". On ale moc fimový není a Amundesnově postavě se nijak moc pod kůži nedostaneme. Překvapivě často působí jako sobecký zmrd, který své cestovatelské posedlosti podřizuje všechno, ale tvůrci se bojí jít dostatečně na dřeň a hlavní hrdina zůstane celý film jaksi rozplizle nedefinovaný, ani klaďas, ani záporák. Prostě "existuje a dělá divné věci".

Nevím, nakolik je férové srovnávat norskou kinematografii s Hollywoodem, ale po řemeslné stránce vypadá Amundsen velmi dobře. Byl pro mě ale především motivací k tomu, abych si zjistil, které z těch divných věcí ve filmu se opravdu staly a jestli se opravdu staly tak divně. A většinou nikoliv...