Recenze: Star Wars: Epizoda IX - Vzestup Skywalkera [Star Wars: Episode IX - The Rise of Skywalker] - 60%

HLAS ZE ZÁHROBÍ! Galaxií se ozývá tajuplné vysílání, ve kterém mrtvý CÍSAŘ PALPATINE vyhrožuje POMSTOU!

To si prosím nedělám legraci, tak nějak skutečně zní první odstaveček úvodních titulků nových Star Wars. A pokud náhodou nevíte, co je to "Císař Palpatine", pak nemusíte dál číst a prostě na to jděte, bude se vám to líbi, protože se tam skoro pořád něco nečekaného a hlasitého děje...

Pokud náhodou víte, co je to "Císař Palpatine", nebo pokud jste si dokonce z trailerů vyvodili, že se bude hlásit ze záhrobí, pak je to mnohem složitější a je nutné se na Vzestup Skywalkera podívat jednak jako na samostatnou space operu a jednak jako na závěr epické ságy, pozůstávající ze tří, případně z šesti, případně z devíti celovečerních filmů.


Ten první zmiňovaný pohled je jednodušší, neboť není nejmenších pochyb o tom, že ve Vzestupu Skywalkera je mnoho akčních soubojů, divných mimozemšťanů, vypjatých emocí, šokujících odhalení a podobných věcí. Tedy pokud chcete vidět něco, kde se létá po exotických planetách a bojuje, nemůžete v kinech vidět nic lepšího (a asi zase několik let neuvidíte).

Zajímavější otázka ovšem zní: "Stačí nejlepší současná space opera někomu, kdo očekával uzavření ságy Star Wars"? A v mém případě zní odpověd na tuto otázku zcela jednoznačně záporně.

(Následující text obsahuje velmi mírné spoilery, které nebudou překvapením pro nikoho, kdo v traileru identifikoval Palpatinův hlas.)

V Epizodě VII bylo jemně načrtnuto několik nových otázek. V Epizodě VIII bylo načrtnuto několik dalších, některé z nich zdánlivě v rozporu s Epizodou VII (a jinými Epizodami) a nic nebylo vysvětleno. Epizoda IX (kterou napsal a režíroval JJ Abrams, stejně jako Epizodu VII) dělá jako kdyby Epizoda VIII neexistovala a vlastně "rebootuje" celou novou trilogii. Na začátku filmu se objeví zcela nové "absolutní zlo", které se spojí se zbytky Prvního řádu, aby vytvořilo "Poslední Konečný řád". Ale moment... Předchozí film přece končil tím, že povstalci byli zcela rozprášeni a První řád ovládal celou galaxii. Co se mezitím stalo? Proč se to stalo? To je jedno, protože je tu nové absolutní zlo!

JJ Abrams umí "dát fanouškům to, po čem touží". V případě Vzestupu Skywalkera to ale už dost připomíná taková ta fanouškovská CGI videa, kde 100000 X-wingů útočí na 100 Hvězd smrti a pak najednou přiletí 1000 lodí Enterprise ze Star Treku. Ve Vzestupu Skywalkera se (na samém začátku) ukáže, že undead Palpatine (Jak k tomu došlo, že je undead? Je naklonovaný? Kým a kdy? Pokud je naklonovaný, proč vypadá jako zombie?) má k dispozici tisíce hvězdných křižníků, z nichž každý má kanón, který dokáže jedním výstřelem zničit planetu. Tomu říkám nebezpečí! Ale odkud se vzaly? Odkud se vzaly jejich posádky? Proč je chce Palpatine použít až teď? Na tyto otázky film nějak odpovídá, ale vždy jen jednou větou a velmi kvapně, abyste o nich příliš nepřemýšleli a nehledali v nich logické lapsy.

A to se bohužel v tomto filmu opakuje pořád dokola, znovu a znovu. Epizoda IX je ukvapený film. Téměř non-stop akce a téměř non-stop odhalování strašlivých tajemství. A pořád znovu a znovu jsem si říkal "Moment, to je zajímavé, pokud je to takhle, tak by to znamenalo, že... Ale to přece nedává smysl. Nebo možná ano...?" Ale nemohl jsem o tom moc uvažovat, protože by mi utekla další část děje a další šílená akční scéna s rychlými střihy a divokou roztřesenou kamerou.

Předchozí Star Wars filmy byly směsí vyspělé technologie a trošky magie ("Síla"). Ve Vzestupu Skywalkera si u mnoha scén máme říct "Tohle se stalo, protože to nějak způsobila Síla". Hrdinové si mezi sebou předávají životní energii. Zjevují se jim mrtvé postavy (nikoliv jen "duchové Síly"). Prostřednictvím Síly spolu nejen mluví na vzdálenost mnoha světelných let, ale předávají si na tuto vzdálenost fyzické předměty, aniž by při tom věděli, kde ten druhý hrdina je. Rey najednou ovládá Sílu zručněji než to kdy dokázal Yoda, ale netušíme, jak se to tak rychle naučila. Duchové mrtvých dokáží také ovládat Sílu a manipulovat s reálnými objekty v reálném světě. U několika scén jsem si nebyl jistý, jestli se právě dívám na něčí halucinaci nebo na něco, co se doopravdy děje (byly v tom podzemí opravdu tisíce Sithů nebo to bylo jen nějaké zjevení / halucinace / předtucha?).

Obávám se, že JJ Abrams zcela záměrně napsal a natočil svůj film tak, aby se většina těchto věcí dala interpretovat libovolným způsobem a aby nemohl být nařčen z toho, že je něco zcela jasný nesmysl. Například to, že Hvězdu smrti potkalo v Epizodě VI nad Endorem toto:

...a v Epizodě IX leží mírně poškozená (s neporušeným trůnem a fungujícími automatickými dveřmi) na nějaké planetě, která - pokud jsem si všiml - není jmenována, ale vzhledem nepřípomíná Endor (a nejsou na ní Ewokové).

To všechno by se samozřejmě dalo nějak vysvětlit a rád bych nad tím přimhouřil oči (podobně jako jsem přimhouřil před 40 lety oči nad "Luku, jsem tvůj otec"), kdyby mi film poskytl dostatečně zajímavé postavy, prožívající dostatečně emocionální momenty. Ale neposkytuje je.

Vztah Finna a Rose nijak nepokračuje. Rose vlastně ve filmu téměř není a nic důležitého neřekne / neudělá. Ani Poeova postava nemá žádný vývoj. Celý film je vlastně příběhem Rey a Kylo Rena, přičemž slovo "příběh" používám ve velmi volném významu.

JJ Abrams nám servíruje mnoho emocionálních momentů, ale nenabízí nám postavy, jejichž chování a zážitky by k těm momentům logicky vedly. Zjevně začal od toho, že si třeba řekl "bylo by cool, kdyby postava X postavě Y dala svou životní energii a tím se pro ni obětovala". Tak to napsal do scénáře. Ale proč to postava X pro postavu udělá? No to je jednoduché, protože se jí někdo nadpřirozeně zjeví a tím ji zcela změní. Dozvídáme se různá zásadní odhalení z minulosti hlavních postav, ale jsou nám pouze oznámena a máloco z nich vyplyne.

Většina hrdinů tohoto filmu nepříjemně působí jako figurky bez vlastní vůle, které jsou postrkovány po šachovnici záhadnými silami, které jsou všemocné a nevysvětlitelné. Tím způsobem totiž mohou tvůrci filmu ospravedlnit cokoliv. Například to, že Snoke neměl v předchozích dvou filmech vůbec žádný smysl a byl jen Palpatinovou bezmocnou loutkou... Oukej, ale PROČ? Čeho tím Palpatine dosáhl nebo chtěl dosáhnout? A jak vlastně Povstalci na konci zvítězili? Zničili nějakou flotilu, ale jak tím porazili První řád, který vládl celé galaxii?? Proč na konci všichni po celé galaxii oslavují??? Opravdu jsem to nepochytil a je smutné, že mi to vlastně bylo jedno.

Teď po završení třetí trilogie mohu říct, že s vykreslením postav je na tom tato trilogie ještě hůře než trilogie prequelů. Bohužel. Nejnovější Star Wars jsou pro mě jen dobrou ukázkou toho, co si můžete na filmovém plátně koupit za spoustu peněz (a že toho není málo a někomu to jistě bude stačit).

Nejsilnější emocionální moment při sledování tohoto filmu pro mě byl, když jsem se přes hlasité zvukové efekty zaposlouchal do soundtracku Johna Williamse a uvědomil jsem si, že dnes už nikdo aktivně neskládá filmovou hudbu tímto způsobem, a že toto je pravděpodobně poslední nadživotní epický soundtrack, který 87letý Williams ve svém životě složí. Nebylo to veselé pomyšlení vzhledem k Williamsovi ani vzhledem ke Star Wars. (UPDATE: John Williams má ve filmu malé cameo!)

P.S: Protože novináři mají zakázáno psát v recenzích nových Star Wars spoilery, najdete moje spoilery zde na Redditu (tedy nikoliv v recenzi, to jsem ale lišák...).