Recenze: Maják [The Lighthouse] - 70%

Konec 19. století. Na malý ostrůvek u pobřeží USA přijíždí Robert Pattinson, aby dělal několik týdnů nového pomocníka zdejšímu strážci majáku (Willem Dafoe). "Několik týdnů" se ovšem výrazně protáhne následkem nepřízně počasí. A také následkem šílenství obou protagonistů.

Tento obrázek je skutečný záběr z filmu. Ano, film je černobílý a je natočen ve čtvercovém formátu, podobně jako nejstarší existující filmy. Maják vůbec dělá spoustu věcí ve stylu hodně starých filmů. Natočil ho Robert Eggers, který už ve své Čarodějnici dokázal, jak má rád Novou Anglii minulých století a filmařinu minulých desetiletí.

Označit Maják nálepkou "horor" je příliš zjednodušující. Stane se v něm pár brutálních věcí a hodně nevysvětlitelných věcí, ale stylizace je od samého začátku tak extrémní, že nemá smysl jakkoliv diskutovat o tom, co se "doopravdy" stalo. Včetně toho, jestli oba hrdinové existovali a jestli existoval samotný maják. Tím méně má smysl snažit se nějak analyzovat chování hrdinů, neboť jsou zjevní magoři už od začátku, přičemž Dafoe je pravděpodobně lamposexuál a Pattinson rybosexuál (ve filmu uvidíme i detailní záběr vagíny mořské panny). A už vůbec nemá smysl diskutovat o tom, jak to vlastně nakonec všechno dopadlo a co bylo v té lampě.


To ovšem neznamená, že vám tento film nedoporučuji! Je v něm totiž mnoho dobrého až skvělého, možná dokonce (v dnešní době) unikátního.

Nesnáším zprofanované slovní spojení "herecký koncert", ale to, co předvádějí Pattinson a Dafoe v tomto filmu, se jinak označit nedá (pár jiných herců se v něm objeví jen na několik sekund). Oba používají velmi archaickou slovní zásobu velmi bizarním přízvuk (možná precizně historicky rekonstruovaný, ale je mi to jedno) a pronášejí svoje šílené dialogyu a monology s neuvěřitelným nasazením - trochu jako v hyperexpresivních filmech před mnoha desetiletími.

Například když si Pattinson stěžuje, že Dafoe špatně vaří, dostane se mu od něj tohoto pokárání, při kterém Dafoemu svítí oči šílenstvím a lítají mu sliny od pusy:

"Bellow, bid our father, the sea king, rise from the depths, full foul in his fury, black waves teeming with salt-foam, to smother this young mouth with pungent slime, to choke ye, engorging yer organs till ye turn blue and bloated with bilge and brine and can scream no more. Only when he, crowned in cockle shells with slithering tentacled tail and steaming beard, take up his fell, befinned arm, his coral-tined trident screeches banshee-like in the tempest and plunges right through yer gullet, bursting ye, a bulging bladder no more, but a blasted bloody film now, a nothing for the Harpies and the souls of dead sailors to peck and claw and feed upon, only to be lapped up and swallowed by the infinite waters of the dread emperor himself, forgotten to any man, to any time, forgotten to any God or devil, forgotten even to the sea, for any stuff or part of Winslow, even any scantling of your soul, is Winslow no more, but is now itself the sea." (Film má velmi dobré titulky od Natálie Nádassy, ale samozřejmě, čím více umíte anglicky, tím lépe pro vás)

Načež Pattison v klidu odpoví, že tedy OK, že to jídlo vlastně tak špatné není. Což je jeden z mnoha příkladů toho, jak Eggers do svého psycho-hororu implementuje netradiční humor.

Kromě toho film ůžasně vypadá. Čtvercový formát nabízí zcela nové (tedy "v dnešní době už nepoužívané") možnosti kompozice záběrů a ostré svícení dává vzniknout krásným hrám světla a stínu, z nichž některé vypadají jako obrázky z comicsu Franka Millera. Zde je jako příklad pár záběrů, které ovšem na webové stránce nevyniknou ani zdaleka tolik jako na filmovém plátně:

Unikátně šílená / depresivní atmosféra je budována i soundtrackem (spíše zvuky než hudba) a všemožnými vyprávěcími postupy, které dnes působí extrémně archaicky, ale tvůrci jsou si toho vědomi a občas si z toho dělají legraci - jako když se uprostřed masturbační scény objeví krátký záběr majáku, při kterém kamera rotuje, takže to vypadá jako by se falicky vztyčil. Ano, v tomto filmu se hodně masturbuje. Částečně i proto, aby se zahnalo homoerotické pnutí.

Jsem toho názoru, že přesně takhle by měla vypadat filmová adaptace něčeho od H.P. Lovecrafta.

Maják je něco podobného jako nedávný Slunovrat, ale je v něm ještě méně objektivního děje a ještě více v něm vítězí forma a hra s divákem nad obsahem. Oceňuji, o co se Eggers pokusil a jak se mu to podařilo, ale během celého filmu zůstaly mé pocity na "meta-úrovni": Opakovaně jsem si říkal, jak hezky je která scéna vymyšlená a zahraná, jak to má Eggers promyšlené, co tím vším asi chce říct, a jak se Dafoe s Pattinsonem snaží. Ale téměř vůbec mě nezajímaly osudy a duševní rozpoložení hrdinů na plátně.

Český distributor si byl vědom toho, že uvést Maják do normální kinodistribuce je sebevražda, takže ho moudře nasadil jen v omezeném počtu artkin, kde lze očekávat, že na film půjdou lidé, kteří vědí na co jdou a neočekávají standarardní horor nebo polonahého sexy Pattinsona. Díky distributorovi za to.

Bohužel ho nasadil v tak omezeném počtu představení, že se na něj někteří z vás možná nedostanou a budou se muset spokojit s verzí, která je v dokonalé kvalitě k dispozici na různých digitálních nosičích, což je škoda, protože pak přijdete o kvalitní české titulky a obraz na velkém plátně...