Recenze: Příliš osobní známost - 10%

U nového česko-slovenského filmu Příliš osobní známost jsou nejdůležitější dvě skutečnosti: 1) Tvůrci tvrdí, že je to komedie, takže pokud je zrůdný a strašidelný, je to zřejmě chyba. 2) Vznikl podle slavné knihy (hádejte, jestli jsem ji četl), takže je možné, že za jeho celkovou šílenost nemohou pouze filmaři, ale také autorka knihy. Následují spoliery spojené s best-of tohoto filmu.

Začněme od prvního záběru filmu: Jsme ve vesmíru. Vidíme CGI rotující Zeměkouli. Ozve se populární song, ale divně tlumený. Před kamerou pomalu proletí kniha "Příliš osobní známost". Před kamerou pomalu proletí rádio (které zřejmě hraje ten song). Rádio odletí a táhne za sebou kabel. Na konci kabelu je automobil, ve kterém sedí postava ve skafandru (a které nevypadá jako vesmírná Tesla Elona Muska). Auto odletí. Kamera rychle najede na Zeměkouli, někam doprostřed oceánu, tisíce km od nejbližší pevniny. Uvidíme ryby. Kamera se vynoří. Jsme na pláži, kde se opalují turisti. Začíná film.

O ničem z toho (kniha, auto, rádio, oceán, ryby) se samozřejmě už dále film nezmiňuje a samozřejmě nevyplyne žádná souvislost, která by tomu záběru dala později nějaký smysl. Tudíž laťka WTF je od počátku nastavena velmi vysoko.


A pokračujme následujícími sekundami: Hlavní hrdinka (Petra Hřebíčková) se prochází po pláži a slyšíme její vnitřní monolog na téma: "Život je mozaika setkání. Některá vám něco dají. Jiná vám něco vezmou." Atd. atd... Hřebíčková zakopne, upadne na všechny čtyři a ve velikém detailu přes celé plátno uvidíme, jak se dívá do kamery a tváří se velmi naštvaně. Okamžitě následuje záběr z boku, ve kterém vidíme (stále ve velkém detailu), jak se Hřebíčková dívá do tváře malého děvčete a usmívá se. Takže jsme hned v prvních sekundách filmu upozorněni, že tvůrci tohoto filmu jsou příliš cool na to, aby jejich fimové scény ctily časoprostorovou souslednost.

Takže, Hřebíčková je na dovolené se svou čerstvě rozvedenou kamarádkou Tatianou Dykovou, a náhodou zde na pláži narazí na malé děvče, které jim řekne, že nemá maminku, jenom tatínka. Tím scéna z pláže skončí aniž bychom se dozvěděli cokoliv dalšího (např. kde obě dámy jsou, proč tam jsou atd...) a děj se přesouvá zpět do Prahy.

Zde se Hřebíčková seznamuje se sexy chlapíkem. Ten přijde do její firmy s nabídkou tvorby webstránek, přičemž s sebou, jak už to webdesignéři dělávají, přivede svou malou dceru, což je shodou okolností ta holčička, které Hřebíčková potkala předtím na pláži.

V této scéně vyjde najevo další trumf tvůrců, neboť všechny hlavní mužské postavy v tomto filmu jsou dabované, a to strašlivě. Tím nemyslím to, že jejich pohyby úst nesedí k tomu, co říkají. Tím myslím, že jakmile dabovaná postava promluví (ať je vidět na plátně nebo ne), působí to jako kdyby v místnosti náhodou běžela televize a na ní mexická telenovela.

Následuje filmová hudební montáž, ve které se Hřebíčková seznamuje se sexy chlapíkem a také s nějaký dalším sexy chlapíkem, který jezdí na motorce a není jasné odkud ho kdo z našich hrdinů zná a proč se v těch scénách vyskytuje. Vzhledem k tomu, že některé scény tohoto sestřihu se odehrávají na stavbě, nabízí se, že nejméně jedna z těchto tří postav má něco společného se stavbami. Ale do konce filmu jsem si nebyl jist která.

Dyková je mezitím náhodně sbalena nějakým malířem (strašný český dabing #2), se kterým v mnoha příštích scénách neustále souloží a opakuje se gag, že jí z toho bolí vagína a hledá způsoby, jak ji léčit a nemuset mu říct, že ji bolí vagína.

Sexy chlapík (č. 1) pozve Hřebíčkovou na nějakou firemní akci mimo Prahu, kde všichni tančí a chlastají. Sexy chlapík (č. 2) je zde taky a řekne, že ji sexy chlapík 1 miluje. Stále nevíme co je to za firmu, co jiného kromě webdesignu dělá a jakou funkci v ní zastává sexy chlapík, případně sexy chlapík 2.

Hřebíčková se opije a zatáhne sexy chlapíka 1 do svého pokoje, kde mu sáhne do kalhot, čímž mu přivodí předčasnou ejakulaci a chlapík odejde. Druhý den ráno chlapík opět přijde za Hřebíčkovou na pokoj, aby spolu měli sex, ale ukáže se, že to byl sen Hřebíčkové. Okamžitě poté přijde chlapík znovu na pokoj, aby spolu měli sex, ale opět se ukáže, že to byl sen Hřebíčkové. Okamžité poté přijde chlapík znovu na pokoj a mají sex, při kterém jsou oba nazí, ale je to natáčeno rozostřeně přes nějaký zvlněný igelit, takže smůla.

V tuto chvíli už celkem zřetelně vyplouvá na povrch zlověstnost a odpudivost základní zápletky. Hlavní hrdinky si chtějí najít chlapa, přičemž všichni chlapi ve filmu jsou líčeni jako legrační neschopní idioti, zatímco hlavní hrdinky pro ně ztrácejí hlavy a udělají cokoliv pro to, aby do nich někdo zasunul. V kombinaci s řemeslnou neschopností filmarů dochází k tomu, že některé scény jsou vyloženě zrůdné, i když by asi měly být legrační - např. Dyková souložící ve všech myslitelných pozicích, zatímco jí malíř říká: "Můj penis je štětec a ty jsi moje plátno".

Sexy chlapík pozve Hřebíčkovou k sobě domů, kde žije se svou tchýní (Eliška Balzerová). V jejich domě jsou všude spousty fotek chlapíkovy mrtvé exmanželky, včetně jejího oltáře se svíčkami. Balzerová je velmi creepy a vypadá, že chce Hřebíčkovou zabít. Hřebíčková se bojí a ráda by utekla. Sexy chlapík toto pnutí ignoruje a hraje si s dcerkou. Pak se Balzerová sejde s Hřebíčkovou soukromě a řekne jí, že ji nenávidí a nedopustí, aby se stýkala s malou. Následně dojde k písničkové montáži bez dialogů, během které se z Hřebíčkové a Balzerové stanou nejlepší kamarádky a chodí spolu na koncerty.

Na koncertě se objeví bohémský důchodce (strašný český dabing #3), který chce sbalit Balzerovou a dá jí vstupenku. Tu Balzerová přijme se slovem "jejda" a okamžitě se začne s Hřebíčřkovou bavit o tom, jestli se Balzerová nechá důchodcem sbalit. Přičemž důchodce buď stále stojí vedle nich a slyší je, nebo mezitím bleskově odešel, ale tvůrci to zapomněli natočit.

Následuje jeden z vrcholných WTF okamžiků, kdy Hřebíčkovou a sexy chlapíka se strašným dabingem vyruší při souloži u nich doma žena jménem Marika a s pláčem jim sdělí, že je v exekuci na 50 milionů Kč a všechno je ztraceno. Všichni jsou z toho nešťastní a jejich životy jsou zničeny, aniž by bylo vysvětleno kdo je Marika a co má její exekuce společného s kýmkoliv nebo čímkoliv jiným ve filmu. V průběhu následujících minut jsem si poskládal dohromady, že pravděpodobně sexy chlapík 2 nějak podrazil sexy chlapíka 1, okradl jeho firmu a zmizel, přičemž dluhy nyní musí splatit sexy chlapík 1. Asi. Pravděpodobně. Ale kdo byla Marika, to jsem nepochopil do konce filmu.

Dyková mezitím otěhotní a pak načapá svého malíře při nevěře, načež ji tento zamkne u sebe v koupelně a Dyková zavolá Hřebířkovou, aby jí dostala ven. Nějak se do toho připlete exmanžel Dykové a nepřehledná scéna skončí tím, že se Dyková pravděpodobně vrátí k exmanželovi a malíř začne bydlet před jeho domem ve stanu s transparentem "NEBLBNI".

Vypadalo to, že už není kam dál jít, ale tvůrci mě opět překvapili a ukázali mi gerontosex Balzerové s jejím bohémským důchodcem!

Sexy chlapík začne ze zoufalství kvůli exekuci chlastat a odjede neznámo kam. Balzerová Hřebíčkové vysvětlí, že ona kdysi chlastala taky a že je to asi dědičné. Sexy chlapík se po týdnu vrátí, je zcela opilý a připraví dcerce a Hřebíčkové megateror večer, při kterém uvaří nepoživatelné jídlo, pak je obě nutí, aby ho snědly, nechce je pustit od stolu a pak je obě zmlátí. V rukou schopného režiséra by z toho bylo něco hrozně brutálního, ale pod taktovkou Marty Ferencové je to pouze divné, jako když se vám zfetovaný vágus snaží vysvětlit, co složitého tragického ho potkalo a proč potřebuje ještě tři koruny na lístek do Přelouče. Uvědomil jsem si ale, že už před nějakou dobou z filmu zmizely jakékoliv pokusy o jakýkoliv humor a dívám se nyní na syrové drama. Hřebíčková je rozladěna a vzpomíná na šťastnější chvíle, což je filmařsky znázorněno tím, že si sedne na schody a její odraz v zrcadle má oproti ní dvě sekundy zpoždění.

Pak se Dyková zničeho nic vrátí k malířovi, Hřebíčková opustí sexy chlapa i jeho dceru (ale nadále je tajně stalkuje) a Balzerová pokračuje ve spokojeném gerontosexu.

Film končí černým plátnem, při kterém slyšíme, jak se malé holčička Hřebíčkové v telefonu ptá "Kdy už se vrátíš?" a ona odpoví "Už jsem se vrátila."

Pak následují už jen závěrečné titulky doprovázené písničkou s refrénem "Až na kosť, příliš osudná známosť."

Je pravděpodobné, že i tento film si "své divačky najde", ale dlouho jsem neviděl dílo, které by takto brutálně popíralo samo sebe a říkalo ženám, že si mají nechat líbit od chlapů cokoliv a nakonec se k nim mají šťastně vrátit a být rády, že je mají. Ve spojitosti se značnou řemeslnou neschopností tvůrců je to vpravdě osudové kombo...