Recenze: Richard Jewell - 80%

V roce 1996 někdo v parku v Atlantě odpálil při koncertu bombu a zranil sto lidí. A jednoho zabil. Díky duchapřítomnosti sekuriťáka Richarda Jewella nebylo obětí víc, neboť batoh s bombou náhodou objevil a podařilo se mu většinu lidí evakuovat. Následně byl Jewell oslavován jako hrdina, ale velmi brzy se stal podezřelým, neboť to začalo vypadat, že bombu nastražil sám, aby získal slávu a uznání. Aniž by byl obviněn, Richard Jewell byl brutálně pomlouván v médiích a FBI mu udělala ze života peklo. Jewell samozřejmě trval na své nevině, ale...

Čím méně toho o skutečném životě Richard Jewella víte, tím víc se vám asi bude líbit tento nový film Clinta Eastwooda, neboť se okolo Jewella děly skutečně bizarní věci. Eastwood divákovi ukazuje, jak je FBI prohnilá, jak jsou média "fake news" a jak se Jewellův advokát (Sam Rockwell) snaží svého klienta ochránit. To je víceméně standardní záležitost.


Mnohem působivější ale tento film je jako portrét jedince. Richard Jewell je totiž zjevně "jednodušší" člověk, který rozhodně má IQ nižší než 100 a pravděpodobně je autista nebo něco podobného. Kromě toho je tlustý, žije s matkou (Kathy Batesová) a je prostě "divný". Typický exemplář člověka, ze kterého mají ostatní legraci a opovrhují jím. Jewell ovšem všechno myslí dobře a je až bolestné sledovat, jak jeho kombinace dobrosrdečnosti a nižšího IQ má za následek, že si svým jednáním před FBI a před médii znovu a znovu kope vlastní hrob (doslova, neboť mu potenciálně hrozí trest smrti).

Díky Eastwoodovi a Paulu Walteru Hauserovi v titulní roli se podařilo Jewella vykreslit jako velmi zajímavou postavu, která v divákovi vzbuzuje patřičně konfliktní emoce. Od lítosti až po dobrosrdečný humor. I ostatní herci jsou skvělí. Nejslabší je Olivia Wildeová jako novinářka, která je inspirována skutečnou postavou, ale ve filmu je nerealisticky jednorozměrná zrůda.

89letý Eastwood má stále pevnou režijní ruku a ví co jak natočit, aby to fungovalo. Tempo jeho filmu je o trochu pomalejší, než jsme dnes zvyklí, všechny záběry jsou dlouhé a přehledné, v každou chvíli víme kdo kde je a co tam dělá. Po třetích Mizerech, které jsem viděl o několik hodin dříve (recenze zítra), působil tenhle film doslova jako balzám na většinu smyslů a příklad něčeho, co je v dnešních kinech vzácné: Poctivého filmařského řemesla.