Recenze: Ježek Sonic [Sonic the Hedgehog] - 50%

Modrý turboježek Sonic se za pomoci hodného policajta (James Marsden) snaží utéct šílenému doktoru Robotnikovi (Jim Carrey) a najít svoje ztracené magické kroužky. Pokud vám předchozí věta náhodou nedává perfektní smysl, nemusíte číst dál.

Filmy podle videoher mají většinou ten problém, že buď jsou dobré a nedrží se předlohy (Rampage), nebo se drží předlohy a nejsou to dobré filmy (Silent Hill).


Film Ježek Sonic se nedrží předlohy v tom smyslu, že se odehrává téměř celý na Zemi a že se v něm nevyskytuje téměř nic, co by se normálně nemohlo vyskytovat na Zemi. Tudíž je téměř úplně eliminována ta roztomilá vizuální nápaditost levelů a nepřátel v původních hrách.

Jim Carrey je v roli padoucha až překvapivě dobrý a neotravný, ale z nějakého důvodu ho scénář také zbytečně svazuje realitou a většinu času vypadá a chová se jako normální člověk, jehož ošacení a vousy trochu připomínají Robotnika / Eggmana. Teprve minutu před koncem filmu ho uvidíme takto, v jeho pravé podobě:

Proč, proboha? Protože na to dětští diváci nejsou připraveni?

No, a když jsme u těch "dětských diváků": Největší problém Ježka Sonica pro mě spočíval v tom, že je opravdu určen pro dětské diváky, a to v ještě větší míře než nedávný Detektiv Pikachu.

Kdybych měl dítě, tak bych asi byl rád, že tento film existuje, protože není úplně dementní a má cool momenty i nějaké to poselství. Ale jako dospělák musím konstatovat, že "se dá přežít a párkrát se pousmějete". Je to přesně takový film, jak se zdá z traileru (což je v dnešní době vlastně chvála).

P.S: Film je u nás uváděn pouze s dabingem, ale ten je velmi dobrý.