Recenze: Neviditelný [The Invisible Man] - 60%

Cecilia (Elisabeth Mossová) uteče od svého milionářského přítele, který je psychopat a ukryje se u svého kamaráda a jeho dcery. O pár týdnů později se dozví, že přítel zemřel, ale stále má neodbytný pocit, že kolem sebe cítí jeho přítomnost. Zbláznila se, nebo je na tom něco pravdy?

Mno, zmiňme snad jen to, že ex-přítel byl expertem na optiku, měl ve sklepě svého domu laboratoř s divnými skafandry, a film se jmenuje Neviditelný...

Leigh Whannell umí natáčet slušné filmečky za málo peněz (viz nedávný Upgrade) a proto mu Universal dovolil, aby rebootoval jejich Neviditelného s Johnnym Deppem ještě předtím, než tento film vznikl (což je pravděpodobně nějaký rekord). Místo velkofilmu s megahvězdou tedy vznikl minifilmeček s rozpočtem menším než 10 milionů dolarů. Což nemusí být nutně na závadu.


Neviditelný se ani trochu nesnaží ohromit diváka nějakými triky / akčními scénami. Má to být horor / psychologický thriller a v některých ohledech se mu to docela slušně daří. Kameraman má docela originální nápady, spočívající například v tom, že záběry vzbuzují očekávání, že se v některém koutě místnosti najednou něco stane - ale většinou se nic nestane a začne to být poněkud nudné.

Ovšem za tu nudu nemůže ani tak Whannell - režisér jako Whannell - scenárista. Uvědomme si znovu, že film je nízkorozpočtový a poměrně dlouhý, takže v něm nejsou žádné vizuálně úžasné scény a divák má spoustu času přemýšlet o tom, proč jeho postavy dělají to, co dělají.

A není to příliš uspokojující pomyšlení. Značná část filmu se točí kolem toho, že neviditelný ex-partner Cecilii terorizuje a snaží se vše narafičit tak, aby to vypadalo, že ona je blázen a případně se doopravdy zbláznila. A metody, které k tomu používá jsou značně pochybné / neefektivní a Cecilia neudělá žádnou z věcí, která by jí pomohla dokázat těm kolem ní, že není magor a něco objektivně není v pořádku. Například má Cecilia několik dní času, aby svému kamarádovi řekla: "Jsi policajt, tak si zjisti u mobilního operátora, že telefonní číslo XYZ bylo aktivní několik týdnů po údajné smrti jeho majitele a ten telefon se nacházel poblíž domu, kde jsem zrovna byla já." Například.

Ve výpravnějším filmu nebo ve filmu s rychlejším tempem by divák o takových drobnostech nepřemýšlel, ale při Neviditelném je na to spousta času. Nestačí, že jsou jednotlivé scény nápaditě natočené a že herci nejsou špatní. Mělo by také dávat smysl, proč přesně kdo dělá to, co právě dělá, a proč je hlavní hrdinka občas bezmocná troska a o pár vteřin později dokonale zrealizuje nějaký velmi složitý plán pomsty, díky kterému začne trochu dávat smysl něco, co o hodinu předtím nedávalo smysl vůbec. Ale pořád nechápu, jak a proč ten pes přežil několik týdnů v tom domě...

Neviditelný je zajímavý především tím, jak a proč vznikl. Universal má téměř jisté, že na něm slušně vydělá a že se za pár dní může začít s natáčením Neviditelné ženy. Není to debilní film, není to trapný film, a jako žánrová jednohubka je naprosto přijatelný. Je to film, který měl potenciál a obávám se, že ten potenciál nebyl dostatečně vytěžen pouze kvůli tomu, že si Whanell nedal víc práce se scénářem, což je opravdu škoda.