Trollové 2: Začátek konce kin?

Současná situace, ve které je značná část světových kin zcela mimo provoz (a do těch, která nejsou mimo provoz, se chodí málo), samozřejmě není příjemná majitelům kin ani filmovým distributorům / studiím. Některé filmy mají odložené premiéry, jiné jdou přímo na VOD (tedy na internetové televize a jinou digitální distribuci). To první se týká velkých filmových hitů, to druhé se týká lacinějších "polobéček", jako třeba nového rebootu Scooby-Doo. Na tom všem není nic divného nebo neočekávaného.

Stojaté vody ovšem slušně rozčeřil Universal, který svůj nový film Trollové: Světové turné dal rovnou k dispozici na VOD. A to byl jen začátek toho čeření.

Může vám připadat, že není nějak extra velký rozdíl mezi novým animovaným Scooby-Doo a novými animovanými Trolly, ale skutečnost je taková, že od Trollů se očekávaly několikanásobně vyšší tržby, rozhodně přes 100 milionů dolarů.

A co se nestalo: Noví Trollové utržili za tři týdny na americkém VOD okolo 100 milionů dolarů, tedy ne o mnoho méně než 116 milionů, které utržili první Trollové v amerických kinech za první tři týdny promítání.

Z toho by se mohlo zdát, že dát film rovnou online může být stejně výdělečné jako nasadit ho do kin. Ale skutečnost je ještě překvapivější: zatímco kina si nechávají přibližně 50 procent z tržeb, VOD služby si nechávají jen asi 20 procent. Takže když film utrží 100 milionů v kinech, Universal dostane přibližně 50 milionů. Když film udrží 100 milionů na VOD, Universal dostane asi 80 milionů. Tedy strategie s online premiérou místo tradiční kinopremiéry se Universalu velmi výrazně finančně vyplatila (pokud tedy předpokládáme, že o druhé Trolly má zájem přibližně stejný počet diváků jako o první).

Sluší se upozornit, že všechny VOD tržby druhých Trollů byly pouze za online půjčení tohoto filmu. Vlastnit ho v digitální podobě zatím legálně nemůžete a až to půjde, bude to jistě zdrojem dalších tržeb pro Universal. Ale protože co je digitální, to se dá digitálně zkopírovat, noví Trollové (jejichž premiéra mimo USA je zatím neznámá) jsou v tuto chvíli samozřejmě už ke stažení z různých online zdrojů. A bez českého dabingu.

Samozřejmě není možné odhadnout, do jaké míry by tato strategie fungovala u jiných typů filmů. Co u nového Woodyho Allena? Co u nové bondovky? Co u nových Avengers? A o kolik jiné by to bylo, kdyby neřádil COVID-19 a kamenná kina by hrála (jiné filmy)?

Rozhodně je ale nyní jasné, že i u určitých drahých filmů (Trollové 2 měli rozpočet asi 100 milionů) je za jistých okolností (celosvětová pandemie) výhodné dát je rovnou k dispozici online a úplně se vykašlat na kamenná kina (Trollové do nich mají být také nasazeni, ale zatím není vůbec jasné kdy a jestli to bude mít ještě smysl). A to je skutečnost, ze které musí být velmi, velmi nervózní všichni provozovatelé kamenných kin.

Což se velmi rychle projevilo a ředitel megasítě kamenných kin AMC (které patří např. britská kinosíť Odeon a mnoho dalších po celém světě) oficiálně prohlásil, že AMC okamžitě přestane ve svých kinech uvádět všechny filmy Universalu (tedy například nové Mimoně, nové Fast & Furious, ale také nového Bonda). Jeho přesnou formulaci a zdůvodnění najdete například zde.

Což se mi moc líbí, sahám po popcornu a zvědavě očekávám další vývoj.

Jako filmový fanoušek bych totiž už dnes v nejednom případě (zatím ne vždy) dal přednost filmu na velké obrazovce se slušnými reproduktory ve svém obýváku (za cca 20 legálních dolarů) před týmž filmem na velkém plátně v kině, kde je zvuk příliš hlasitý nebo příliš slabý (případně dabovaný), někteří diváci hlasitě ruší nebo smrdí, plátno není čisté a před filmem musím koukat na 30 minut reklam. To vše (včetně popcornu a pití) za cca. 500 Kč za dva lidi.

Mám teorii, že se časem filmová distribuce velmi výrazně diverzifikuje do dvou proudů: Zatímco fanoušci Woodyho Allena a Jima Jarmusche a filmů starších než 20 let budou chodit do malých kin, kde se budou cítit dobře, nebudou se navzájem rušit a budou rádi, jak vyzráli na hnusnou komerci, fanoušci Star Wars (těch nových, blbých) nebo Fast & Furious budou koukat na filmy z domova a přitom přes virtuální realitu interagovat jeden s druhým a případně s postavami ve filmech. David Fincher nebo Denis Villeneuve (tedy ti, které mám nejradši) se budou chvíli zmateně potácet někde mezi těmi dvěma extrémy, případně mezi nimi přeskakovat.

A kamenné multiplexy nebudou mít důvod dále existovat a prodávat popcorn.