Recenze: Bill & Ted Face The Music - 60%

Než se dostanu k recenzi nového filmu Bill & Ted Face The Music, který měl před pár dny premiéru (a nikdy se neobjeví v našich kinech), musím trochu odbočit k jeho kořenům:

Před dávnými lety, za sedmero horami (konkrétně v letech 1989 a 1991 v USA) měly premiéru komediální sci-fi filmy Bill & Ted's Excellent Adventure a Bill & Ted's Bogus Journey s Alexem Winterem a (tehdy neznámým) Keanu Reevesem v hlavních rolích. Do našich kin se tyto filmy nedostaly z pochopitelných důvodů (museli se tehdy dohánět Rambové a jiné komunisty zakázané filmy), ale - poměrně překvapivě - o jejich existenci dnes neví ani spousta "profesionálních" českých filmových kritiků, přestože jde o nezanedbatelný kulturní fenomén - s Billem a Tedem následně existovaly také dva televizní seriály (jeden animovaný, jeden hraný) a několik videoher.

V prvním filmu se Bill a Ted vydávají zpět časem (v telefonní budce), aby ukradli různé historické osobnosti, které jim mají pomoci s domácím úkolem. Ve druhém filmu umřou, dostanou se do pekla a s pomocí Smrťáka (William Sadler) musí zastavit padoucha z budoucnosti jménem Chuck De Nomolos.

Bill a Ted byli natočeni pro poměrně specifické publikum, kterému například přijde legrační, že se darthvaderovský padouch z budoucnosti jmenuje Chuck De Nomolos. Aniž by nutně museli vědět, že se scenárista filmu jmenuje Ed Solomon (což je "De Nomolos" pozpátku), natož aby věděli, že ten scenárista za pár let bude zeťem Johna Cleese (a tudíž mu dojde, že cestování časem v telefonní budce není tak originální nápad, jak si původně myslel).

Oba filmy jsou "debilní komedie", ovšem zjevně natočené inteligentními lidmi. Takže i když jejich hlavní hrdinové jsou idioti a chovají se idiotsky, objevují se v nich celkem sofistikované narážky na Sedmou pečeť, freudovskou psychoanalýzu nebo oidipovský komplex (tedy věci, které by ve filmu Adama Sandlera nikdy nebyly). Spousta humoru v těchto filmech je ale zcela absurdní - například když se teenageři zdravili zvoláním "Station!", domníval jsem se před lety, že je to nějaká typická kalifornská teen hláška, ale nikoliv. Ve scénáři omylem zbylo osamocené slovo "station" jako konec špatně vymazaného odstavce o policejní stanici, a tvůrcům přišlo legrační udělat z toho pozdrav, který se celým filmem prolíná. Protože proto...

Pro velmi obšírný rozbor kvalit prvních dvou filmů doporučuji toto video od mých oblíbených Red Letter Media.

Jak už jsem psal, první dva filmy s Billem a Tedem byly svým humorem extrémně poplatné své době a už tehdy byly natáčeny pro velmi omezený segment publika. Proto je docela odvážné, že se teď, téměř 30 let po prvním filmu, objevuje regulérní pokračování (opět s Wintersem a Reevesem a se stejnými scenáristy). Původně mělo jít do normálních kin, ale následkem nějakého viru bylo vypuštěno přimo na VOD a různé jiné online zdroje.

Rozebírat děj nemá žádný smysl. Opět se cestuje časem, opět se umře a jde do pekla a opět je v něm zapotřebí složit a zahrát song, který zachrání svět (což znamená, že jde o méně originální námět, než v prvních dvou filmech). Přibyly navíc dvě hlavní postavy: dcery Billa a Teda (Billie a a Thea), které jsou přesnými obrazy svých tatínků. A vraždící robot z budoucnosti jménem Dennis. A je to hrozný bordel (záměrně). K nějakému časoprostorovému paradoxu dochází každých pár minut (různé postavy mnohokrát potkají samy sebe), ale film se nic z toho nesnaží nijak "logicky" vysvětlovat. Což mi přišlo obzvlášť osvěžující po nedávném Tenetu.

I třetí Bill a Ted je velmi laciný film, ve kterém davové scény obsahují maximálně pár desítek statistů a triky působí trapně. Jenže trapné digitální triky (ve trojce) na mě působily jaksi méně stylově než trapné dokreslovačky / modýlky v prvních dvou (čímž nechci říct, že v prvních dvou nebylo vůbec žádné CGI - bylo).

Masky jsou překvapivě velmi slušné (toto jsou Reeves a Winter)

Zásadní dilema spočívá v tom, že tvůrci filmu chtěli jednak uspokojit fanoušky prvních dvou dílů a jednak oslovit novou generaci diváků. Což je, obávám se, nesplnitelný úkol, a řekl bych, že existuje velmi málo lidí, kterým něco říká jméno "Dave Grohl" a současně i jméno "Kid Cudi" (oba tito pánové ve filmu hrají sami sebe). Natož aby k oběma z nich měli pozitivní vztah.

Bill i Ted jsou v tomto filmu pořád stejní idioti jako v předchozích dvou, což vzhledem k tomu, že je jim nyní okolo 50 let, působí podstatně strašidelněji a méně vtipně než před 30 lety. Ostatně, působí to trochu nepříjemně strašidelně i u jejich třicetiletých dcer (Samantha Samara Weavingová a Brigette Lundy-Paineová, která vlastně není -ová, takže sorry).

Nedá se říct, že by ve třetím filmu nebyl humor, ale je to předvídatelnější humor než před 30 lety. Což je zcela logické, protože jsme mezitím viděli spoustu jiných komedií (často inspirovaných Billem a Tedem) a jsme taky o 30 let dospělejší (možná).

Film natočil Dean Parisot, režisér Galaxy Questu (každý díl Billa a Teda má tedy jiného režiséra), a jeho režie je o něco rutinnější a méně nápaditá / energická než u prvních dvou filmů (Stephen Herek / Peter Hewitt). Některé scény se značně vlečou, i když je předem jasné k čemu směřují, a občasné "pauzy na divácký smích" jsou až příliš okaté v místech, kde se diváci - obávám se - přinejlepších mírně uchechtnou.

Nemohu samozřejmě ignorovat kultovní status, který pro mě (a jiné) mají první dva filmy, takže musím konstatovat, že nový Bill a Ted je jejich důstojným dědicem, nepošlapává jejich odkaz a fanoušky třicet let starých filmů možná i trochu nostalgicky rozněžní. Na druhou stranu, pro dnešního nezasvěceného diváka je to laciná, nepochopitelná a ne moc vtipná bizarnost, ve které z nějakého nepochopitelného důvodu hraje John Wick.

P.S: Všechny tři filmy vyžadují velmi dobrou znalost angličtiny a pokud někdy budou/byly nadabovány, musí/muselo to zcela změnit jejich vyznění. Nemám například nejmenší představu, jak přeložit jejich názvy při zachování jejich vtipnosti.