Recenze: Tenet - 70%

Christopher Nolan přichází se svým novým mega-opusem (dvě a půl hodiny!), který opět předefinovává realitu a tentokrát si hraje především s časem. Ale tak intenzivně, že aspoň pár měsíců nemá smysl natáčet další film o časových paradoxech...

Občas v recenzích píšu, že byste si o nějakém filmu měli číst co nejméně a vydat se na něj do kina, pokud spadáte do jisté škatulky. Pokud tedy spadáte do škatulky "Mám rád(a) chytré velkofilmy, především ty od Christophera Nolana", pak se rozhodně na Tenet vydejte.

I vám ale doporučuji, zjistit si o filmu předem co nejvíce, podívat se na trailery, přečíst si základní info o hlavních postavách, atd... Pořád nebudete ani zdaleka tušit, o čem film je, a pokud to neuděláte a Tenet se vám bude líbit, pak ho rozhodně budete muset vidět ještě jednou, pravděpodobně víckrát.

Byl jsem mentálně připraven na mindfuck, ale když se v 90. minutě filmu objevily v jedné scéně současně tři verze téže postavy, z nichž se některé (všechny?) pohybovaly proti proudu času a mluvily pozpátku, skoro jsem měl nutkání vzdát to, kapitulovat, nesnažit se to pochopit, a jen si to užívat.

Aneb, jak říká jedna z postav v úvodu filmu:

"Don't try to understand it. Feel it."

Budou tedy následovat nějaké spoilery, ale doporučuji vám si je přečíst, neboť vám usnadní návštěvu kina...

Hlavní hrdina filmu (hraje ho John David Washington a nikdy se nedozvíme jeho jméno) je supertajný agent, který při nevydařeném pokusu o vyřešení situace s rukojmími zjistí, že po celém světě zuří "nová studená válka", ve které jde o mnohem více, než o jaderné zbraně: A totiž o tok času!

Hrdina se dostane do ještě supertajnější organizace, a tam jsou mu předvedeny náboje, které "mají inverzní entropii", což znamená, že pro ně čas plyne obráceně. Tedy pokud vystřelíte z normální pistole (bez nábojů) do zdi, ve které je "inverzní náboj", tento vám skočí zpět do zásobníku. Pokud nad ležícím nábojem umístíte svou dlaň a upřímně si pomyslíte, že byste ho chtěli pustit z ruky, skočí vám do ruky.

A nejde jen o náboje. Tato supermegatajná organizace (která se pravděpodobně jmenuje "Tenet", ale možná ne) má ve svém držení mnoho dalších předmětů a částí předmětů, které mají "inverzní entropii" a byly tudíž vyrobeny v budoucnosti, odkud "dopluly" proti proudu času do naší současnosti. To všechno se děje proto, že někdo z budoucnosti chce zničit naši současnost, v čemuž mu musíme zabránit.

"Don't try to understand it. Feel it."

To jsem vám přibližně popsal asi první pětinu filmu (tedy 30 minut). A dál je to všechno ještě mnohem, mnohem, mnohem divnější. A hlavně komplikovanější. A tím myslím "komplikovanější pro diváka".

V Tenetu každou chvíli probíhají střelhbité dialogy, ve kterých někdo někomu předkládá velké kvantum nových informací, které zdánlivě mají minimální souvislost s tím, co se dosud dělo, ale které budou za pár desítek minut naprosto nezbytné pro pochopení toho, co se na plátně děje.

Tenet vyžaduje, aby mu divák věnoval svou neustálou a nepolevující pozornost, což je po těch dvou a půl hodinách už dost únavné. O to únavnější, že jeho základní premisa (s "inverzní entropií") dává Nolanovi příležitost používat extrémně složité časové paradoxy, které nedávají smysl (a ani ho dávat nemohou, jak několikrát konstatují hrdinové filmu), ale přesto je potřeba pochopit, co jimi v danou chvíli režisér chtěl říct / naznačit. A o chvíli později může totéž fungovat jinak, "protože paradox". Například když založíte požár s "inverzní entropií", způsobíte tím v normálním časoprostoru mráz. OK, ale pokud to tak je, měly by z toho vyplývat tucty jiných podobných paradoxů. A nevyplývají. Nolan se nesnaží nějak vědecky vysvětlovat, jak někdo může dávat objektům (i lidem) "inverzní entropii". Zaplať Pánbůh. Ale dle mého názoru se mu ani moc nepovedlo pořádně vysvětlit, jak se ta "inverzní entropie" v našem světě projevuje, co je pro ni "normální" a co je překvapivé. Inu, protože:

"Don't try to understand it. Feel it."

Film úžasně vypadá a zní. Jediným zjevným záporem pro mě byla hudba, ve které se Ludwig Göransson strašlivě snaží kopírovat Zimmera, ale nejde mu to a jen z toho bolí uši (při návštěvě IMAXu výrazně doporučuji špunty do uší). I když je vizuální podoba filmu skvělá, je (záměrně) o něco komornější než jiné Nolanovy spektákly. Jeho akční scény jsou snímány téměř dokumentárním způsobem, jako kdybychom sledovali autentické audiovizuální záznamy z těžkého života časových agentů. Obsazení je slušné, avšak nikoliv úžasné, a největší radost mi udělal Kenneth Branagh v roli ruského obchodníka se zbraněmi, který tak strašlivě přehrává, až je to legrační. A Tenet humor potřebuje, protože se místy bere až příliš vážně a snaží se příliš mnoho vysvětlovat. Kdykoliv se může stát cokoliv. A v této souvislosti jsem si také uvědomil, že vzhledem k tomu, co mohou hrdinové filmu provádět s tokem času, jsou některé jejich plány až nesmyslně překombinované. Pokud jsem je tedy pochopil, což nemohu stoprocentně tvrdit...

Je hezké, že se po mnoha měsících abstinence dočkáme v kinech pořádné podívané, která je slušně sofistikovaná. Nebo to aspoň docela úspěšně fejkuje.

Tenet je TimeCop pro diváky, kteří se domnívají, že TimeCop je pro ně příliš hloupý.

P.S: Z Tenetu jsem si odnesl především hluboké přesvědčení, že by Christopher Nolan měl natočit bondovku. Bez časových paradoxů.