Recenze: Krajina ve stínu - 30%

Nový film Bohdana Slámy (na motivy skutečných událostí) vypráví osudy malé pohraniční vesnice, která v době okolo druhé světové války několikrát změnila státní příslušnost (Rakousko > Německo > Československo), z čehož pro většinu jejích obyvatel vyplynuly ve 30. až 50. letech různé větší či menší problémy (od nadávek až po popravy).

Většina filmů Bohdana Slámy se mi líbí, některé dokonce velmi (Štěstí, Venkovský učitel). Dosud všechny jeho filmy (nebo aspoň ty, které jsem viděl) byly typickými příklady "laciných, nezávislých" filmů, ve kterých sledujeme "extrémně zblízka" nějaké lidské starosti. Většinou v současnosti a většinou s minimálním rozpočtem.

Krajina ve stínu z tohoto radikálně vybočuje a dokonce na svém plakátu pyšně hlásá "Výpravný film Bohdana Slámy". Jde o 135minutový historický spektákl, který se odehrává v rozmezí mnoha let a má asi dvacet hrdinů (a žádného hlavního), jejichž osudy by měly být nějak osudově propleteny.

Ale nejsou.

Sláma, jehož předchozí filmy byly o pár lidech a o herecké improvizaci, si vůbec neví rady s tím, jak natočit něco s pevně daným scénářem a mnoha postavami, které by měly procházet složitým vývojem. Je úplně jedno, jestli děj najednou skočí o den, o rok nebo o pět let dopředu. Vesnice vypadá pořád víceméně stejně, její obyvatelé také, ale někteří z nich se najednou chovají jinak, než se chovali v předchozí scéně. Aniž by divák tušil, proč. Tedy, divák to tuší, pokud zná historické souvislosti, ale tohle by neměla být audiovizuální ilustrace učebnic dějepisu. Měl by to být hraný film s nějakou dramaturgií a s nějak prokreslenýmni postavami. Což se zcela zásadně nepovedlo a není možné si z něj odnést více než triviální poznatek "Nacismus i komunismus byly zrůdné ideologie".

Další tragédie pak spočívá v audiovizuální podobě. Celý film je černobílý a natočený v extrémně širokoúhlém "hollywoodském" formátu, ale ani s jedním si filmaři nevědí rady. Záběry většinou nemají žádnou zajímavou kompozici ani svícení, kamera je většinou ruční a jen občas se pokusí o nějaký složitější prostocvik, který většinou působí WTF dojmem díky své nekoncepčnosti - j́ako kdyby se kameraman až v průběhu záběru rozhodoval, odkud kam chce kamerou pohybovat, a několikrát si to během záběru rozmyslel. Nevím, do jaké míry za to může kameraman a do jaké Sláma, ale je faktem, že Sláma se zatím nikdy o nic podobného nepokusil a - soudě podle tohoto výsledku - ani pokoušet neměl.

Kromě toho mě také extrémně iritovala hudba (většinou cimbál plus smyčce, občas perkuse, to vše superminimalistické a bez jakékoliv harmonie). A špatné postsynchrony (nebo dabing), které zabíjejí herecké výkony snaživých (a dobrých) herců. Ti ovšem nemají co hrát, protože naprostá většina scén pozůstává z toho, co se ve vesnici děje, ale chybí scény, ve kterých by nám bylo řečeno proč se to děje a proč se protagonisté rozhodli dělat to, co dělají. Místo toho vidíme dlouhé scény (např. pohřeb telete), které neobsahují naprosto žádnou emocionální složku, nikdo v nich nic neříká, nijak se neprojevuje, jen se něco náhodného děje. Což je - musím se opakovat - opět něco zcela jiného, než čím se vyznačovaly předchozí Slámovy filmy.

Většina rozpočtu zjevně šla do výpravy a celá vesnice (interiéry, exteriéry i kostýmy) vypadá velmi dobře dobově (i když se téměř nikdy nepodíváme mimo ni). Škoda, že není nijak zajímavě snímána.

Odvážím se tvrdit (i když je to jen domněnka), že se někdo u nás rozhodl natočit "nové Nabarvené ptáče", protože by z toho mohly být zase nějaké mezinárodní ceny. I když jsem ale shodou okolností hodnotil Nabarvené ptáče také 30 procenty, Krajina ve stínu se od něj v ledasčems liší: Má výrazně slabší audiovizuální složku (což je mínus), ale na druhou stranu o trochu (o trochu!) hutnější zápletku a je o něco kratší (což obojí je plus).

Každopádně by mě velmi zajímalo zákulisí vzniku tohoto filmu, a jestli kdokoliv zodpovědný někomu jinému v průběhu výroby řekl "Sakra, to vůbec nefunguje, ale co teď s tím? Vzít zpátky to nemůžeme..." Nebo jestli se jenom všichni plácali navzájem po zádech, jak se jim zase podařilo něco důlležitého vyprodukovat.