Recenze: Králové videa - 70%

Český dokument o unikátním fenoménu "ilegálně kopírovaných videofilmů", který v Česku (a Slovensku) bujel v 80. a 90. letech minulého století.

Film má podtitul "Příběh československého rychlodabingu", což je poněkud zavádějící. Věnuje se totiž celému fenoménu pirátských videokazet, včetně např. jejich získávání, množení, šíření a technických, právních a kulturních aspektů toho všeho. Rychlodabingu je věnováno (odhadem) méně než 50 procent filmu.

Krále videa natočili lidé, kteří na tento fenomén s láskou vzpomínají a dodnes ho udržují při životě. Ano, skutečně, tito lidé v roce 2020 vlastní analogové videopřehrávače a pouštějí si na nich analogové videokazety ve strašné kvalitě se strašným jednohlasým dabingem z 90. let! A digitalizují je pro příští generace. Proto je tento film jakýmsi nostalgickým "milostným dopisem" oné době a oněm událostem, což je jeho obrovské plus, je to roztomilé a často velmi vtipné.

Film pozůstává především z monologů lidí, kteří se v oné době oněch aktivit zúčastnili. Včetně mé maličkosti, neboť jsem okolo revoluce daboval ilegální filmy pro fanoušky a po revoluci oficiální filmy pro filmové distributory - což je v Králích videa ne úplně srozumitelně nechronologicky promícháno dohromady. Stejně tak v něm ne úplně pochopitelně figuruje profesionální překladatelka Dana Hábová, která měla v celém svém životě s ilegálními VHS společného naprosté minimum, a to jen nevědomky a proti své vůli.

Celý film je prokládán krátkými vsuvkami ze starých videofilmů, většinou ve strašné kvalitě a většinou s rychlodabingem. Když někdo prohlásí, že se komunistickému režimu nelíbily kapitalistické filmy, následuje pár sekund honičky s auty Veřejné bezpečnosti z Living Daylights. Když se mluví o sametové revoluci, objeví se Schwarzenegger v Red Heat. Když je zmíněno, že se na nekvalitní video kopii nedalo dívat, následuje kousek scény z Gremlins 2, která simulovala rozbití divákova videa. Což už je skoro moc meta a nepochopitelné pro 99 procent návštěvníků českých kin, obávám se.

Kromě toho film obsahuje několik scén, které (pravděpodobně?) jsou nově natočené a pouze se tváří jako kdyby šlo o videozáznamy rodin, sledujících v 80. letech Van Damma a Šaolin na videu u misky jednohubek. OK, je to lepší než zabírat jen něčí mluvící obličej, ale přišlo mi to jako námaha neúměrná výsledku (film měl samozřejmě minimální rozpočet).

Vzhledem k tomu, že pro film bylo natočeno mnoho hodin rozhovorů, a že má pouhých 82 minut (včetně dlouhých titulků), přišly mi některé jeho části překvapivě nudné a zbytečně opakující totéž dokola (např. právní aspekty pirátského šíření filmů). Mnohem raději bych slyšel více historek od Hejmy nebo Šarocha (oba prominentní rychlodabéři). Ale zřejmě bylo zapotřebí důkladně všechno vysvětlit i dnešním mladým divákům, pro které je fenomén pirátských VHS něco zcela mimozemského, což chápu.

Rád jsem při filmu nostalgicky zavzpomínal, ale jistě v tom hrála svou roli skutečnost, že jsem měl s onou dobou hodně společného.

P.S: Ten kus věty o "objektivním problému" bylo zapomenuté torzo myšlenky, kterou jsem nakonec dal do jiného odstavce.